Alexandr Sergejevič Puškin

Raná léta

Puškinův otec pocházel ze starého šlechtického rodu. Z matčiny strany měl Puškin africké předky. Jeho pradědeček Abram Gannibal byl Habešan, který žil v paláci tureckého sultána v Istanbulu. Ruský velvyslanec ho koupil jako dar pro ruského cara Petra Velikého. Gannibal se stal oblíbencem Petra Velikého a byl poslán na studia do Paříže. Velmi zbohatl. Puškin byl na svého pradědečka hrdý a napsal o něm román Černošek Petra Velikého.

V Rusku 19. století se všechny šlechtické rodiny učily francouzsky, a tak Puškin a jeho bratr a sestra mluvili a psali více francouzsky než rusky. O děti se starala chůva Arina Rodionovna Jakovlevová. Byla to právě chůva, která je naučila milovat ruský jazyk. Vyprávěla dětem ruské lidové pohádky. Puškin také mluvil rusky se sedláky a četl mnoho knih v otcově knihovně.

Ve dvanácti letech začal chodit do nové školy s názvem Imperátorské lyceum v Carském Selu. Po letech byla tato škola přejmenována na Puškinovu podle svého slavného žáka. Brzy začal psát romantické básně v ruštině s využitím ruských pohádek o hrdinech a dobrodružstvích. Ruslan a Ludmila byla báseň, kterou později Michail Glinka zpracoval jako operu.

Dospělost

V roce 1817 získal Puškin místo na zahraničním úřadě v Petrohradě. Brzy se začal zajímat o politiku a podporoval povstání děkabristů v roce 1825, kdy se skupina šlechticů a armádních důstojníků snažila dosadit k moci jiného cara a oslabit jeho moc. Puškin napsal několik politických básní. Výsledkem bylo, že mu bylo řečeno, že musí opustit Petrohrad. Musel strávit šest let ve vyhnanství na jihu země: na Kavkaze a Krymu. O svých zážitcích z jihu napsal několik romantických narativních básní (dlouhé básně, které vyprávějí příběh). Začal pracovat na veršovaném románu Jevgenij Oněgin (neboli Evžen Oněgin). Dokončil jej až v roce 1833. Mělo to být jeho nejslavnější dílo. Použilo ho mnoho hudebníků včetně Pjotra Iljiče Čajkovského, který z něj udělal operu. Báseň zobrazuje typické ruské lidi v tehdejší společnosti.

Puškin se zlobil, že je stále ve vyhnanství, a napsal mnoho dopisů svým přátelům. Mnohé z těchto dopisů byly později publikovány. Hodně času trávil pitím, hraním her a bojem s mečem. Zamiloval se do dcery hraběte, pro kterého pracoval. Hrabě dosáhl toho, že Puškin byl vyhoštěn na matčino panství u Pskova na druhém konci Ruska. Puškin zde strávil dva roky. Byl osamělý, ale studoval ruské dějiny a hovořil se sedláky. Básně, které napsal, byly plné myšlenek z ruské kultury. Napsal zde jedno ze svých stěžejních děl: Boris Godunov, drama o příběhu z ruských dějin. Skladatel Modest Musorgskij z něj později vytvořil operu. Boris Godunov byl v 17. století krutým carem. Puškinova hra ukazuje, že obyčejní lidé měli velkou moc. To Puškinovi ztížilo její vydání.

Návrat z vyhnanství

Po povstání v roce 1825 si nový car Mikuláš I. uvědomil, že Puškin je nyní velmi slavný. Uvědomil si také, že se povstání nezúčastnil, a tak mu dovolil návrat. Car prohlásil, že sám bude Puškinova díla cenzurovat, než budou moci být vydána. Řekl, že bude dobrým carem a pomůže chudým lidem (nevolníkům), aby se stali svobodnými. Puškin byl v obtížné situaci, protože nemohl napsat nic, co by se carovi nelíbilo.

Musel si dávat velký pozor, aby neřekl něco špatného o vládcích země. Policie ho velmi pečlivě sledovala. Přesto v této době Puškin napsal velké množství skvělých děl, z nichž téměř každé bylo první svého druhu v ruské literatuře. Příkladem je povídka Piková dáma, kterou Čajkovskij zpracoval jako operu a která měla mít velký vliv na romány Fjodora Dostojevského.

Poslední roky

V posledních letech svého života působil Puškin opět ve státních službách v Petrohradě. V roce 1831 se oženil a musel trávit hodně času ve společnosti u dvora. Stále více psal prózu. Napsal dějiny Petra Velikého a historický román Kapitánova dcera. Neustále žádal cara, aby mu dovolil opustit zaměstnání a odjet na venkov, kde by se mohl věnovat psaní. Car mu to nedovolil. V roce 1837 byl Puškin zabit v souboji. K souboji byl donucen, aby bránil čest své ženy.

Puškinovy úspěchy

Nebýt Puškina, vypadala by dnešní ruština úplně jinak. Z jazyka, kterým mluvil lid, vytvořil jazyk, který je jednoduchý, ale zároveň dokáže vyjádřit hluboké city. Jeho díla měla velký vliv na pozdější spisovatele, jako byli Ivan Turgeněv, Ivan Gončarov a Lev Tolstoj. Jevgenij Oněgin byl prvním ruským románem, který vyprávěl o tehdejší společnosti. Jeho díla byla přeložena do všech hlavních jazyků