Alexandr Sergejevič Puškin se narodil 6. června (26. května podle starého stylu) 1799 v Moskvě a zemřel 10. února 1837 (29. ledna podle nového stylu) v Petrohradě. Byl ruský básník, prozaik, dramatik a autor povídek.
Mnozí ho považují za největšího ruského básníka. Započal velkou tradici ruské literatury. Puškin psal způsobem, který před ním žádný jiný Rus neudělal: používal ruský jazyk tak, jak se jím mluví, místo aby psal stylem založeným na starých církevních knihách. Jeho vliv na ostatní ruské spisovatele byl obrovský a několik ruských skladatelů zhudebnilo jeho povídky a básně. Jeho poezii je velmi těžké dobře přeložit do jiných jazyků, protože slova jsou v ruské kultuře plná zvláštních významů. Jeho romány, zejména Evžen Oněgin, jsou hojně čteny.
Puškin byl pravnukem afrického otroka cara Petra Velikého. Byl zabit v souboji v roce 1837 ve věku 37 let.
Život a vzdělání: Puškin pocházel z početné šlechtické rodiny a již od mládí projevoval literární nadání. V letech 1811–1817 studoval na prestižním Císařském lyceu v Carevci (dnešním Puškinově městě), kde vznikly jeho první básně a kde navázal kontakty, které ovlivnily jeho další kariéru. V dospělosti se často dostával do střetu s cenzurou kvůli svým názorům a satirickým básním; kvůli tomu byl na čas poslán do vyhnanství a pobýval mimo jiné ve venkovském sídle Mikhailovském, kde tvořil mnoho svých děl.
Hlavní díla: Mezi jeho nejznámější práce patří epická poema „Ruslan a Ludmila“, verse novelu „Evžen Oněgin“ (známá také díky tzv. oněginské strofě), historický román „Kapitánova dcera“, drama „Boris Godunov“, lyrická báseň „Bronzový jezdec“ a soubor povídek „Povídky Belkina“ nebo povídka „Piková dáma“. Jeho tvorba zahrnuje poezii, prózu i drama a často kombinuje lidové prvky s novátorskou verseformou.
Styl a jazyk: Puškin je považován za zakladatele moderního spisovného ruského jazyka. Zjednodušil literární jazyk, přiblížil ho mluvené řeči a dokázal v něm vyjádřit širokou škálu citů i společenských situací. Jeho hra se slovem, rytmem a rýmovým řešením vytváří významy, které se v překladu často ztrácejí — proto je jeho poezie pro překladatele náročnou výzvou.
Politika, společnost a vztahy: Puškinův společenský život byl bouřlivý. Byl v kontaktu s intelektuálními kruhy své doby, měl ambivalentní vztah k reformním a liberálním myšlenkám (sympatie k některým ideálům, ale bez přímé účasti na povstáních). V roce 1831 se oženil s Nataljou Nikolajevnou Gončarovovou; manželství bylo předmětem veřejné pozornosti a častých pomluv. Většina historiků se shoduje, že příčinou smrtelného souboje byla právě čest a podezření z nevhodného chování směrem k manželce: Puškin byl smrtelně zraněn v souboji s Georgesem-Charlesem d’Anthèsem.
Dědictví a vliv: Puškinův vliv na ruskou kulturu je obrovský — považuje se za „otce“ moderní ruské literatury. Jeho dílo inspirovalo generace spisovatelů (Gogol, Tolstoj, Dostojevskij a mnoho dalších) a skladatelů: například Evžen Oněgin zhudebnil P. I. Čajkovskij, z jeho dramatu a dalších motivů čerpali i další skladatelé. V Rusku existuje řada muzeí, pomníků a institucí (např. tzv. „Puškinův dům“ — Institut ruské literatury), které uchovávají jeho odkaz. 6. června, Puškinův den narození, se v Rusku slaví jako Den ruského jazyka a často probíhají vzpomínkové akce.
Překlad a mezinárodní význam: Díky své jazykové hravosti, kulturním narážkám a specifičnosti rytmu je Puškin těžko přeložitelný; přesto se stal jedním z nejpřekládanějších ruských autorů a jeho díla jsou známá po celém světě. „Evžen Oněgin“ dal vzniknout specifickému verseovému vzoru (oněginská strofa), který přitahuje jak literární badatele, tak básníky a překladatele.
Zajímavost: Puškinův rodokmen zahrnuje i známou osobnost z afrického původu — jeho předek Abram Petrovich Gannibal byl adoptován carem Petrem I. a později vysloužil v ruské armádě i administrativě významné postavení. Tento původ je často zmiňován jako součást Puškinova rodinného a kulturního dědictví.
Puškinova smrt v roce 1837 ukončila život jednoho z nejplodnějších a nejvlivnějších ruských tvůrců; jeho dílo však žije dál a zůstává jádrem studia ruské literatury i předmětem trvalého zájmu čtenářů a umělců po celém světě.
