Překlad znamená převod nebo přepis písma či řeči z jednoho jazyka do jiného. Může jít o doslovný přepis slov (transkripce nebo transliterace) nebo o zprostředkování významu a kontextu tak, aby byl text či projev srozumitelný pro čtenáře či posluchače v cílovém jazyce. Překlad proto zahrnuje nejen znalost slovíček, ale i gramatiky, idiomů, kulturních zvláštností a účelu textu.

Role překladatele a tlumočníka

Lidé, kteří překládají písemné texty, se nazývají překladatelé. Překladatel, který převádí například knihu do jiného jazyka, pracuje s celým kontextem díla — stylem autora, terminologií, literárními prostředky a často používá odborné pomůcky, například jazykový slovník, termínové databáze nebo překladové paměti. Ten, kdo pracuje s mluveným slovem, se nazývá tlumočník. Tlumočení může probíhat simultánně (současně s mluvčím), konsekutivně (po úsecích) nebo jako doprovodné tlumočení; vyžaduje rychlou orientaci a schopnost okamžité reformulace myšlenek.

Typy překladu

  • Písemný překlad — literární, odborný (technický, právní, lékařský), marketingový, akademický, lokalizace softwaru a webů.
  • Tlumočení — konference, jednání, soudní a lékařské tlumočení.
  • Specializovaný překlad — vyžaduje hlubokou odbornost v daném oboru (právo, medicína, technika).
  • Adaptace a lokalizace — kromě překladu textu zahrnují i kulturní úpravy, formátování a často i testování (u softwaru či webu).

Nástroje a technologie

Moderní překladatelé používají kromě tištěných slovníků i softwarové nástroje: překladové paměti (TM), termínové databáze, korpusy a programy pro podporu překladu (CAT tools). Na internetu jsou k dispozici také bezplatné překladače a služby strojového překladu. V oblasti výpočetní techniky se převod z programovacího jazyka do strojového jazyka nazývá kompilace, což je jiný typ „překladu“ mezi jazyky, tentokrát mezi jazyky pro lidi a jazyky pro počítače. Strojový překlad (MT) se v posledních letech značně zlepšil díky neuronovým modelům, ale často vyžaduje post-editing (opravu lidským překladatelem).

Proces překladu a kontrola kvality

Obvyklý pracovní postup při písemném překladu zahrnuje: analýzu zdrojového textu, vlastní překlad, revizi (self-review), korekturu a případně odbornou kontrolu (terminologii nebo faktickou správnost prověří expert). U důležitých dokumentů se často provádí také tzv. překladatelská revize druhým překladatelem. U tlumočení je důležitá příprava na téma, práce s poznámkami a schopnost rychlé orientace.

Kvalifikace, etika a povinnosti

Profesionální překladatelé a tlumočníci mají často jazykové vzdělání nebo certifikace, specializují se na určité oblasti a dodržují pravidla důvěrnosti a autorská práva. U úředních a soudních překladu může být vyžadována ověřená (soudně ověřená) podoba překladu. Etika práce zahrnuje objektivitu, přesnost, důvěrnost klientských materiálů a informování o možných omezeních (např. neurčitosti zdrojového textu).

Problémy a limity překladu

Překladatel se setkává s mnoha výzvami: neexistujícími ekvivalenty slov, kulturními odkazy, hříčkami slov, idiomy, nejednoznačností nebo chybami ve zdrojovém textu. Někdy je třeba volit mezi věrností textu a srozumitelností v cílovém jazyce — proto jsou výsledky překladu do určité míry vždy interpretací.

Tipy pro zadavatele překladu

  • Vyjasněte účel překladu (publikace, interní potřeba, úřední doklad), to ovlivní rozsah práce a certifikace.
  • Zvolte překladatele se zkušeností v daném oboru a požádejte o reference či ukázky.
  • Dodržujte standardy formátování a poskytněte termínové glosáře, pokud je máte.
  • U strojového překladu počítejte s nutností post-editingu, zejména u odborných textů.


Užitečné zdroje související s tématem:

  • Jazykové slovníky a elektronické termínové databáze.
  • Programy pro podporu překladu (CAT tools) a překladové paměti.
  • Služby strojového překladu na internetu (pro orientační překlad; vhodné kombinovat s lidskou kontrolou).
  • Profesní organizace a asociace překladatelů a tlumočníků (nabízejí certifikace, etické kodexy a seznamy odborníků).