Francouzština

V dávných dobách žili Keltové na území dnešní Francie. Tehdy se tato země nazývala Galie (latinsky Gallia). Římané si Gallii podrobili a učinili z ní provincii. Protože Římané mluvili latinsky, místní obyvatelé se naučili latinsky a začali jí mluvit. Jejich vlastní jazyk, galština, se používal spíše méně často, i když bretonština je jazyk, kterým se dodnes mluví v části Francie zvané Bretaň a který vznikl ze starého keltského jazyka.

Francouzská výslovnost se více než v jiných románských jazycích radikálně lišila od latiny. Po pádu Římské říše a přílivu germánských národů se vulgární latina rychle měnila. Ve středověké Francii se změnila na dva dialekty či jazyky: langue d'oc a langue d'oïl. Oba znamenají "jazyk ano", protože oc znamenalo na jihu "ano" a oïl na severu "ano". Dnes se ve francouzštině pro "ano" používá slovo oui, které se vyslovuje jako "my".

V roce 1635 byla ve Francii založena Francouzská akademie s cílem standardizovat francouzský jazyk. Akademie dodnes stanovuje pravidla pro standardní francouzštinu.

Langue d'oc se dnes nazývá okcitánština a stále jí mluví mnoho obyvatel jižní Francie.

Francouzština používá římskou abecedu stejně jako angličtina. Je zde několik rozdílů, protože k samohláskám lze přidat tři typy diakritických znamének. Jedná se o ostrý přízvuk é, velární přízvuk è a obkročný přízvuk î. K hlásce c lze také přidat cedilku a vytvořit tak hlásku ç.

Samohlásky

• a se vyslovuje stejně jako ve slově "otec".
• ai a ei se vyslovují jako "ay" ve slově "say".
• an a en se vyslovují jako "on" ve slově "wrong", ale ne, pokud jsou za ním dvě písmena n nebo e.
• au a eau se vyslovují jako "o" ve slově "note".
• V koncovkách er a ez se e vyslovuje jako ay ve slově say.
• eu se vyslovuje jako "e" ve slově "verse".
• Jinak je e jako a ve slově "about". Pokud však není na konci slova, je němý, pokud se nejedná o krátké slovo.
• é se vyslovuje jako "ay" ve slově "say".
• è a ê se vyslovují jako "e" ve slově "bed".
• Kromě e nemají tato tři diakritická znaménka na výslovnost ostatních samohlásek žádný vliv.
• i a y se vyslovují jako "ee" ve slově "tree".
• "in" se vyslovuje jako "an" ve slově "bank", ale ne, pokud jsou za ním dvě písmena n nebo e.
• o se vyslovuje stejně jako ve slově "note".
• oi se vyslovuje jako "w", po kterém následuje "a" ve slově "father".
• oin se vyslovuje jako "wan" ve slově "twang".
• "on" se vyslovuje stejně jako "on" ve slově "long", ale ne, pokud jsou za ním dvě písmena n nebo e.
• ou se vyslovuje jako "oo" ve slově "food".
• œ se vyslovuje jako "e" ve slově "verš", ale se zaoblenějšími rty.
• u není zvuk, který by v angličtině existoval. Vyslovuje se stejně jako "ee" ve slově "feed", ale se zakulacenými rty tak, jak se vyslovuje slovo "food".
• un se vyslovuje jako "un" ve slově "hung", ale ne, pokud jsou za ním dvě písmena n nebo e.

Souhlásky

• Stejně jako v angličtině se c vyslovuje jako "k" před většinou písmen, ale jako měkké "s" před e, i nebo y.
• ç se vyslovuje jako měkké "s".
• ch, š a sch se vyslovují jako "š" ve slově "shop".
• g se před většinou písmen vyslovuje jako tvrdé "g". Před e, i nebo y se vyslovuje jako "s" ve slově "poklad".
• gn se vyslovuje jako "ny" ve slově "canyon".
• h vždy mlčí.
• j se vyslovuje jako "s" ve slově "poklad".
• l se obvykle (ale ne vždy) vyslovuje jako "y" ve slově "ano", pokud následuje za písmenem i; jinak se vyslovuje jako "l".
• m a n se mění, pokud následují po samohlásce - viz výše.
• qu se vyslovuje jako "k".
• r se vyslovuje jinak než v angličtině, je to kloktavý zvuk vydávaný vzadu v krku.
• th se vyslovuje jako "t", ne jako v angličtině.
• x se vyslovuje "gz" nebo "ks".
• b, d, f, k, p, ph, s, t, v, w a z se vyslovují stejně jako v angličtině.

Pokud slovo končí souhláskou, obvykle se nevyslovuje, pokud následující slovo nezačíná samohláskou. Pokud je však slovo velmi krátké nebo je poslední souhláskou c, r, l nebo f, vyslovuje se i tak.

Zde je několik příkladů francouzských slov a vět :

Mnoho francouzských slov je podobných anglickým, protože angličtina převzala mnoho slov z normanštiny, dialektu francouzštiny ovlivněného starou norštinou. A to i přesto, že vědci považují angličtinu za germánský jazyk, podobně jako němčinu. Slova v různých jazycích se stejným významem, která se píší podobně, se nazývají kognáty. Většina anglických slov končících na "tion" a "sion" pochází z francouzštiny. Další příklady naleznete níže:

• Seznam územních celků, kde je francouzština úředním jazykem