Latinka (latinské písmo)

Původní latinská abeceda

Latinská abeceda používaná Římany:

Nová abeceda

Moderní verze abecedy se používá pro zápis mnoha jazyků. Indoevropské jazyky, zejména západoevropské, se většinou zapisují latinkou. Mezi tyto jazyky patří germánské jazyky (kam patří angličtina, němčina, švédština a další) a románské jazyky (kam patří francouzština, španělština, italština, portugalština a další). Existují samozřejmě indoevropské jazyky, které latinku nepoužívají, jako například řečtina a ruština, a také neindoevropské jazyky, které ji používají, jako například vietnamština.

Téměř všechny jazyky používající římskou abecedu obsahují diakritiku, což jsou symboly nad nebo pod písmeny. Používají se například pro označení tónů a výslovnosti. Angličtina je jediným významným evropským jazykem, který tato znaménka nemá, alespoň ne u původních slov. Slova převzatá z jiných jazyků někdy používají diakritiku, aby byla jasná správná výslovnost.

Základní abeceda používá následující písmena:

Římské písmo má méně písmen než hlásky v některých jazycích, které ho používají. Některé jazyky nedostatek písmen nahrazují diakritickými znaménky, například ă, â, á, é, í, î, ó, ẹ, ị, ọ, ụ, ã, ả, ẻ, ỉ, ỏ, ủ, ñ, č, ď, ě, í, ň, ř, š, ș, ť, ț, ú, ů, ž a đ. Tím se v podstatě zvyšuje počet písmen v jejich abecedě. Mezi jazyky, které používají některé z těchto znaků, patří francouzština, čeština, polština, maďarština, rumunština, španělština, tagalog, vietnamština, esperanto a igbo.

Mnoho jazyků změnilo svůj systém psaní na latinku. V některých zemích donutili Evropané původní obyvatele používat toto písmo. Vietnamština byla psána čínskými znaky a existuje vietnamský systém psaní založený na čínštině, který se nazývá chunom. Problémem čínského písma je velké množství znaků, které se člověk musí naučit, než je skutečně gramotný. Vietnamská vláda přešla na počátku 20. století na latinku, aby mohla zvýšit gramotnost v zemi. Vietnamci používali latinku i po získání nezávislosti, protože se ji naučili mnohem rychleji než čínské znaky (chu nom).

Po první světové válce, kdy padla Osmanská říše, začal Kemal Atatürk v Turecku používat latinku. Po rozpadu Sovětského svazu začaly některé jeho menší jazyky používat latinku. Ta se nyní používá v Turkmenistánu, Uzbekistánu a Ázerbájdžánu. Kazachstán v roce 2018 oznámil, že latinka se stane hlavním psacím systémem kazaštiny.

Změna způsobu zápisu jazyka na latinku se nazývá romanizace. Mnoho lidí, kteří daný jazyk neovládají, si přečte romanizovanou verzi, aby věděli, jak budou slova zhruba znít, i když to není běžný způsob zápisu daného jazyka. Některé jazyky, například čínština a japonština, používají ve svých jazycích latinku, aby se daly snadněji psát na počítači. V pevninské Číně je oficiální romanizací mandarínské čínštiny pinyin, který se používá pro psaní čínských znaků na počítači jejich fonetickým zápisem. Přestože mnoho japonských počítačů má klávesnici kana pro psaní japonštiny na počítači, lze japonštinu psát také pomocí latinky. Software zvaný IME (input method editor) převádí písmena latinky, kterým se v japonštině říká romaji, na japonská písmena kana a kandži.