AlegsaOnline.com

Mezinárodní fonetická abeceda

Autor: Leandro Alegsa

07-12-2021

Mezinárodní fonetická abeceda (IPA) je systém pro zápis hlásek. Byla vytvořena Mezinárodní fonetickou asociací v roce 1886, aby lidé mohli zapisovat zvuky jazyků standardním způsobem. Lingvisté, učitelé jazyků a překladatelé používají tento systém k zobrazení výslovnosti slov.

Wikipedie také používá IPA, aby ukázala, jak se mají určitá slova vyslovovat. Většina symbolů jsou písmena latinské abecedy nebo její varianty. Například palatální aproximanta (y ve slově yesterday) se zapisuje pomocí [j]. V IPA mohou být symboly zapsány mezi lomítky (tzv. široká transkripce, např. slovo "little" lze zapsat jako /lɪtl/ ) nebo v hranatých závorkách (tzv. úzká transkripce, např. slovo "little" lze zapsat [lɪɾɫ], což je způsob, jakým ho vyslovují určité skupiny). Úzký překlad je přesnější než široký.

IPA obsahuje pouze symboly pro hlásky, které se běžně používají v mluvených jazycích. Rozšířená IPA se používá pro zápis ostatních zvuků.

IPA se někdy mění a symboly se přidávají nebo odebírají. V současné době je v IPA 107 různých písmen. Existuje také 52 značek, které se k písmenům přidávají, aby změnily jejich zvuk. Tyto značky se nazývají "diakritická znaménka".

Historie

V roce 1886 založila skupina francouzských a britských učitelů jazyků Mezinárodní fonetickou asociaci. Tito učitelé zpočátku používali romskou abecedu. Později abecedu změnili tak, aby se v různých jazycích psaly stejné hlásky stejnými písmeny.

Použití abecedy

IPA je vytvořena tak, aby pro každou hlásku existoval jeden symbol. To znamená, že každé písmeno vždy vyjadřuje stejný zvuk. Tím se liší od angličtiny. V angličtině některá písmena vydávají více zvuků. Například písmeno <x> se v angličtině obvykle vyslovuje jako dva zvuky ([ks]), ale může znamenat také [gz] nebo [z].

Dopisy

Mezinárodní fonetická abeceda obsahuje písmena pro tři typy zvuků: pulmonické souhlásky, nepulmonické souhlásky a samohlásky.

Pulmonické souhlásky

Pulmonální souhlásky vznikají zablokováním vzduchu přicházejícího z plic. Většina souhlásek (a všechny anglické souhlásky) jsou pulmonické. Symboly pro tyto hlásky jsou uspořádány v tabulce. Řádky ukazují, jak se zvuk tvoří, a sloupce ukazují, kde se zvuk tvoří.

Místo kloubu

(Kde se zvuk ozývá) →

Labiální

Koronální

Hřbetní

Radikální

Glotální

Bilabiální

Labiodentální

Zubní lékařství

Alveolární

Postalveolární

Retroflex

Palatální

Velar

Uvulární

Hltan

Epiglotální

Jak vzniká zvuk ↓

Nosní

Plosivní

p b

p̪ b̪

t d

ʈ ɖ

c ɟ

k ɡ

q ɢ

Frikativa

ɸ β

f v

θ ð

s z

ʃ ʒ

ʂ ʐ

ç ʝ

x ɣ

h ɦ

Přibližný

β̞

a Й°

Trill

retroflexnГ trylek

я*

Klepnutí nebo klapka

^†

ЙўМ†

Laterální frikativa

ɬ ɮ

Laterální aproximanta

Boční klapka

Souhlásky nepulmonické

Souhlásky, které nejsou pulmonické, se tvoří bez přístupu vzduchu z plic. Existují tři typy nepulmonických souhlásek. Implosivní souhlásky vznikají vdechováním vzduchu do úst. Ejekční souhlásky vznikají vytlačením vzduchu z hlasivek místo z plic. Klikací souhlásky vznikají vytvořením vzduchotěsné kapsy v ústech a jejím rychlým uvolněním.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to mezinárodní fonetická abeceda (IPA)?

Odpověď: Mezinárodní fonetická abeceda (IPA) je systém pro zápis zvuků. Byla vytvořena Mezinárodní fonetickou asociací v roce 1886 s cílem poskytnout standardní způsob zápisu výslovnosti slov z různých jazyků.

Otázka: Kdo používá IPA?

Odpověď: Tento systém používají lingvisté, učitelé jazyků a překladatelé, kteří v něm uvádějí výslovnost slov. Také Wikipedie používá IPA, aby ukázala, jak se mají určitá slova vyslovovat.

Otázka: Jaký typ symbolů používá?

Odpověď: Většina symbolů používaných v IPA jsou písmena latinské abecedy nebo její varianty. Například palatální aproximanta (y ve slově včera) se zapisuje pomocí [j].

Otázka: Jak se zapisují hlásky pomocí IPA?

Odpověď: Zvuky lze zapsat mezi lomítka (tzv. široký přepis) nebo do hranatých závorek (tzv. úzký přepis). Úzký přepis je přesnější než široký.

Otázka: Jaké typy zvuků zahrnuje?

Odpověď: IPA obsahuje pouze symboly pro zvuky, které se běžně používají v mluvených jazycích. Rozšíření mezinárodní fonetické abecedy (Extensions to the International Phonetic Alphabet, extIPA) slouží k zápisu dalších zvuků.

Otázka: Mění se někdy?

Odpověď: Ano, někdy se do IPA přidávají nebo odebírají symboly podle potřeby. Právě teď existuje 107 různých písmen a 52 značek, které se přidávají k písmenům, aby změnily jejich zvuk, nazývaných "diakritická znaménka".