Nosová souhláska
Nosová souhláska je typ souhlásky, která se tvoří se sníženou velumou v ústech, což umožňuje, aby vzduch vycházel nosem, zatímco ústy vzduch neprochází, protože mu v tom něco brání (např. jazyk nebo rty). Příkladem nosových souhlásek v angličtině jsou [n] a [m] ve slovech jako nose a mouth.
Definice
Téměř všechny nosové souhlásky jsou nosové stopky (nebo nosové kontinuanty), při nichž vzduch vychází nosem, ale ne ústy, protože je blokován rty nebo jazykem.
Většina nosovek je znělá a nosovky [n] a [m] patří mezi nejčastější hlásky používané v jazycích světa. Bezhlasé nosovky se používají v několika jazycích, například v barmštině a velštině.
Z akustického hlediska jsou nosové zátky sonorní, což znamená, že výrazně nezastavují proudění vzduchu (protože může vycházet z nosu). Nosovky jsou však zároveň stopami ve své artikulaci, protože proudění vzduchu ústy zcela blokují. Nosové souhlásky tedy znějí jak jako sonorní, tak jako obstruenty.
Z akustického hlediska mají nosové stopky pásma energie o frekvencích kolem 200 a 2 000 Hz.
| Hlas | Voiceless | ||||
| Popis | IPA | SAMPA | Popis | IPA | SAMPA |
| hlasitá bilabiální nazála | [m] | [m] | bezhlasá bilabiální nazála | [m̥] nebo [m̊] | [m_0] |
| hlasitá labiodentální nazála | [ɱ] | [F] | bezhlasá labiodentální nazála | [ɱ̥] nebo [ɱ̊] | [F_0] |
| znělá dentální nazála | [n̪] | [n_d] | bezzubá nosovka | [n̪̥] nebo [n̪̊] | [n_d_0] |
| hlasitá alveolární nazála 1 | [n] | [n] | Bezhlasá alveolární nazála 1 | [n̥] nebo [n̊] | [n_0] |
| znělá retroflexní nazála | [ɳ] | [n`] | bezhlasá retroflexní nazála | [ɳ̥] nebo [ɳ̊] | [n`_0] |
| znělá palatální nazála | [ɲ] | [J] | bezhlasá palatální nazála | [ɲ̥] nebo [ɲ̊] | [J_0] |
| znělá velární nazála, běžně psaná ng. | [ŋ] | [N] | bezhlasá velární nazála | [ŋ̥] nebo [ŋ̊] | [N_0] |
| znělá uvulární nazála | [ɴ] | [N\] | bezhlasá uvulární nazála | [ɴ̥] nebo [ɴ̊] | [N\_0] |
Příklady jazyků obsahujících nosové souhlásky:
Znělá retroflexní nazála [ɳ] je v indických jazycích běžná.
Znělá palatální nazála [ɲ] je běžná v evropských jazycích, např. v: Španělština ñ, francouzština a italština gn, katalánština, maďarština a luganda ny, čeština a slovenština ň, polština ń, okcitánština a portugalština nh, srbština, chorvatština, bosenština a černohorština nj.
Angličtina, němčina a kantonština mají [m], [n] a [ŋ]. Tamilština má pro hlásky [m], [n̪], [n], [ɳ], [ɲ] a [ŋ] vlastní odlišná písmena (ம,ந,ன,ண,ஞ,ங).
Katalánština, okcitánština, španělština a italština mají jako fonémy [m], [n], [ɲ] a jako alofony [ɱ] a [ŋ]. (V několika amerických dialektech španělštiny neexistuje palatální nosovka, ale pouze palatalizovaná nosovka [nʲ], jako v anglickém canyon. V brazilské portugalštině se nh často vyslovuje jako nazalizované [ j ], tedy jako nazální glida. Tato hláska se vyskytuje také v guaraní.)
Termín "nosovka" se často zkracuje na "nosovka". Existují však také nosové frikativy, nosové klapky, nosové skluzy a nosové samohlásky, jako ve francouzštině, portugalštině, katalánštině (nářeční rys), jorubštině, gbe, polštině a lublaňské slovinštině. V IPA se nosové samohlásky označují umístěním tildy (~) nad samohlásku : francouzské sang [sɑ̃].
Několik jazyků používá bezhlasé nosové souhlásky. Mezi ně patří islandština, barmština, jalapská mazatština, kildinští Sámové, velština a středoaljašský Yup'ik.
