Aproximantní souhláska je souhláska, která v některých ohledech zní jako samohláska. Například laterální aproximanty, jako je zvuk pro "l" v anglickém slově "like", zvuk pro "r" v anglickém slově "right" a polosamohlásky, jako je zvuk pro "y" ve slově "yes" a zvuk pro "w" ve slově "wet", jsou aproximanty. Tyto hlásky se vyslovují přiblížením dvou částí úst, například jazyka a ústní dutiny, k sobě. Není to však tak blízko, aby došlo k zablokování vzduchu jako u frikativních souhlásek. Rovněž nejsou tyto části od sebe dostatečně daleko, aby se z nich stala samohláska.

Vlastnosti aproximantů

Aproximanty mají několik charakteristických rysů:

  • Nízká turbulence: proud vzduchu prochází bez výrazného tření, takže není slyšet šum typický pro frikativy.
  • Blízkost k samohláskám: jejich akustické spektrum (formanty) často připomíná samohlásky, proto se jim někdy říká polosamohlásky nebo glidy.
  • Kontrakcí artikulace: při tvorbě aproximantů se dvě artikulační plochy (např. špička jazyka a alveolární oblast) přiblíží, ale nedotýkají se natolik, aby přerušily proud vzduchu.
  • Fonologická role: většinou se chovají jako souhlásky (stojí na začátku nebo v kontextu slabiky), ale některé (zejména glidy) se chovají podobně jako krátké neúplné samohlásky v diphtongech.

Typy a příklady

  • Laterální aproximant – proud vzduchu uniká kolem stran jazyka. Nejznámějším příkladem je l (IPA: [l]), např. anglické "like" nebo české "lak". Lze se setkat i se syllabickým l (např. anglické "bottle" [ˈbɒt.l̩]).
  • Centrální aproximant (r-like) – centrální proud vzduchu s menší artikulační úzkostí. Anglické r je obvykle aproximant (IPA: [ɹ]), např. "right". Pozn.: v češtině je r obvykle trylem (třepotavá souhláska), tedy jiný typ artikulace než anglický aproximant.
  • Palatální aproximant (glide) – j (IPA: [j]), podobný samohlásce i, např. anglické "yes" nebo české "já".
  • Labiovelární aproximant (glide) – w (IPA: [w]), kombinace zaokrouhlení rtů a zadní pozice jazyka, např. anglické "wet". V češtině se tento zvuk v rodilém středu vyskytuje zřídka nebo v cizích slovech.

Fonologické poznámky

Aproximanty mohou v různých jazycích plnit různé funkce. Některé jazyky rozlišují mezi aproximanty a frikativy či trylem na stejné místě artikulace. V jiných jazycích se aproximantní a vokalické kvality mísí: glidy jsou často považovány za neplnohodnotné samohlásky a mohou tvořit součást diftongů.

Akustika a rozpoznání

Akusticky jsou aproximanty charakterizovány formantovou strukturou podobnou samohláskám (zejména první dva formanty), avšak bez výrazného šumu. To je důvod, proč jsou v percepci blíže samohláskám než například šumivým frikativům.

Stručně: aproximantní souhlásky jsou „meziproduktem“ mezi souhláskami a samohláskami: tvoří se přiblížením artikulačních orgánů, ale bez takového zúžení, které by způsobilo tření nebo úplné zablokování vzduchu.