Samohláska je zvláštní druh řečového zvuku, který vzniká změnou tvaru horního hlasového ústrojí, tedy oblasti v ústech nad jazykem. V angličtině je důležité vědět, že je rozdíl mezi samohláskou a [písmenem] v [abecedě]. V angličtině je v abecedě pět samohláskových písmen.
Zvuky angličtiny se zapisují pomocí písmen anglické abecedy jako samohlásky nebo souhlásky. Všechna anglická slova se zapisují samohláskami.
Tato písmena jsou v angličtině samohlásky:
A, E, I, O, U a někdy Y.
Říká se, že Y je "někdy" samohláska, protože písmeno Y zastupuje samohlásku i souhlásku. Ve slovech plakat, nebe, letět, můj a proč písmeno Y zastupuje samohlásku /aɪ/. Ve slovech jako mýtus a synchronizovat představuje písmeno Y samohlásku /ɪ/. Ve slovech jako jen, rychle a bláznovství písmeno Y zastupuje samohlásku /i/.
Může to být také souhláska, která se nazývá glida, jako na začátku těchto slov: yellow, yacht, yam, yesterday. Y je souhláskou asi ve 2,75 % případů a samohláskou asi v 97,5 % případů.
Písmeno W může někdy tvořit druhou část samohlásky, například ve slovech jako kráva, luk nebo jak. V těchto slovech má samohláska zvuk /aʊ/. Písmeno W může být použito jako souhláskový zvuk na začátku ve slovech kdy, kde, mokrý. V některých v některých jazycích, například ve velštině, písmeno W zastupuje samohláskový zvuk /ʊ/, například cwm (druh údolí).
V psané angličtině se šest samohláskových písmen používá k vyjádření 13-15 samohlásek (v závislosti na odrůdě) v angličtině. To znamená, že v anglické abecedě je mnohem více samohlásek než písmen, a systém anglického pravopisu nám ne vždy pomáhá zjistit, co jsou to anglické hlásky. To může být matoucí.
