Čínské znaky

Psaní

Čínské znaky jsou typem logogramu, což jsou písemné symboly, které představují slova namísto zvuků. Většina dřívějších čínských znaků byly piktogramy, což jsou jednoduché obrázky používané k označení nějaké věci nebo myšlenky. Dnes je jen velmi málo moderních čínských znaků čistými piktogramy, ale jsou kombinací dvou nebo více jednoduchých znaků, známých také jako radikály. Ačkoli mnoho radikálů a znaků ukazuje význam slova, ne všechny tomuto popisu přesně odpovídají. Někdy radikál nebo dokonce celý znak sám o sobě napovídá o výslovnosti slova, nikoli o jeho významu.

Pro lepší vysvětlení různých účelů a typů existujících čínských znaků rozdělili čínští učenci čínské znaky do šesti kategorií známých jako liushu (六书 / 六書), v doslovném překladu šest knih. Jedná se o šest typů čínských znaků:

• Piktogramy, xiàng xÍng (象形): znaky, které používají jednoduchý obrázek nebo jeden radikál a které přímo představují konkrétní podstatná jména, jako jsou osoby, místa a věci. Mezi příklady patří např:

• Jednoduché ideogramy, zhǐ shì (指事): znaky, které používají jeden radikál, k vyjádření abstraktních podstatných jmen, jako jsou myšlenky a abstrakce. Mezi příklady patří např:

• Složité ideogramy, huì yì (会意), neboli znaky, které používají více než jeden radikál k vyjádření složitějších myšlenek nebo abstrakcí. Příklady zahrnují:

• Fonetické výpůjčky, jiǎ jiè (假借), neboli znaky, které si vypůjčují radikál z jiných znaků, protože zní podobně, nikoli proto, že mají stejný význam. Říká se jim rebusy, neboli obrázky/písmena/číslice/symboly, které se používají k vyjádření slova se stejnou výslovností. Například někdo napíše větu "Uvidíme se dnes večer" jako "⊙ L C U 2nite". Někdy se pro původní slovo vytvoří nový znak, aby nedošlo k záměně různých slov.

Příkladem slov s fonetickými znaky, která jsou v dnešním světě běžná, jsou názvy zemí, například Kanada, která se v čínštině vyslovuje Jiānádà (加拿大). Zatímco třetí znak 大 dà, který má význam "velký/velký/velká", zřejmě dobře vystihuje Kanadu, protože se jedná o velkou zemi, první dva znaky 加 jiā, který znamená "přidat", a 拿 ná, který znamená "vzít", nemají ke Kanadě žádný zřejmý vztah. Lze tedy s jistotou říci, že tyto znaky byly vybrány pouze proto, že výslovnost jednotlivých znaků zní podobně jako slabiky anglického názvu země.

• Sémanticko-fonetické složeniny, xíng shēng (形声), jsou znaky, které mají alespoň jeden radikál, který naznačuje význam slova, a alespoň jeden radikál, který naznačuje výslovnost slova. Většina čínských znaků je tohoto typu. Například znak 媽 / 妈 mā znamená matka a tento znak se skládá ze dvou radikálů 女 a 馬 / 马. Sémantický radikál 女 znamená žena / žena / dívka, protože význam slova souvisí s tímto radikálem, a přestože význam fonetického radikálu 馬 / 马 mǎ má s významem slova jen málo společného, pokud vůbec nějaký má, zní podobně jako slovo 媽 / 妈 mā， takže se používá, aby si čtenář lépe zapamatoval výslovnost slova. Mezi další příklady patří např:

• Transformované příbuzné znaky, zhuan zhu (转注), neboli znaky, které byly dříve různými způsoby zápisu jiných znaků, ale později získaly jiný význam.

Nikdo přesně neví, kolik čínských znaků existuje, ale největší čínské slovníky uvádějí asi padesát tisíc znaků, i když většina z nich jsou jen varianty jiných znaků, které se vyskytují ve velmi starých textech. Například znak 回 (huí) byl zapsán také jako varianta znaků 迴，廻，囬，逥，廽，a 囘, ačkoli většina Číňanů zná a používá pouze variantu 回. Studie v Číně ukazují, že v každodenním životě se běžně používají tři až čtyři tisíce znaků, takže lze s jistotou říci, že někdo potřebuje znát tři až čtyři tisíce znaků, aby byl funkčně gramotný v čínštině, nebo aby dokázal bez vážných problémů číst každodenní písmo.

Znaky jsou druhem grafického jazyka, který se výrazně liší od jazyků, které používají abecedu, jako je angličtina. Správný způsob, jak je rozlišit, je zapamatovat si strukturu a význam každého znaku, nikoli výslovnost, protože mezi významem a strukturou znaků existuje velmi úzký vztah. Příklad: 房(house)=户+方. 房 je tvarový výslovnostní znak. 户 znamená tvar a 方 výslovnost. 户 znamená "dveře". 房 znamená "člověk žije za dveřmi". Výslovnost 方 je fang a tón je 1 a s tónovou značkou se píše jako fāng. Výslovnost 房 je také fang, ale tón je 2, s tónovou značkou se píše jako fáng.

Čínské znaky v jiných jazycích

Čínské znaky se používají k zápisu jiných jazyků.

V japonštině a korejštině se stále používá mnoho čínských znaků. O úrovni vzdělání Japonce obecně rozhoduje počet čínských znaků, kterým rozumí. Korejci dnes sice většinou píší hangul, původní korejskou abecedou, ale lidé zjistili, že některé významy nelze jasně vyjádřit pouze pomocí hangul, a proto musí lidé používat čínské znaky jako poznámku se závorkou. Před rokem 1446 používali Korejci pouze čínské znaky.

V japonštině se jim říká kandži. Kandži lze použít k zápisu jak původních japonských slov, tak čínských výpůjček. Japonské písmo používá kombinaci kandži a dvou systémů kana. Kandži se většinou používá k zobrazení významu slova, zatímco hiragana a katakana jsou slabikáře, které zobrazují výslovnost japonských slov. Při psaní japonštiny se často používají oba systémy písma.

V korejštině se jim říká hanja. Po většinu korejské historie byla hanja jediným systémem psaní, který většina gramotných Korejců znala. I když byl hangul vynalezen v roce 1446, používali ho pouze prostí lidé, nikoli vláda, dokud Korea nezískala nezávislost na Japonsku. V dnešní době většina Korejců píše převážně písmem hangul. V Severní Koreji lidé píší téměř výhradně hangul od doby, kdy Kim Ir-sen zrušil z korejštiny hanja. V Jižní Koreji lidé píší převážně hangul a v některých případech píší i hanja. Hanja se téměř nikdy nepoužívá k zápisu původních korejských slov. Tato slova Korejci většinou píší pouze hangul. Hanja se obvykle používá jen k zápisu čínských výpůjček, a to obvykle jen tehdy, když význam výpůjčky není zřejmý na základě kontextu.

Ve vietnamštině se jim říká chữNôm. Mnoho čínských výpůjček bylo použito ve vietnamštině, zejména ve staré vietnamské literatuře. Vietnamci sice používali mnoho čínských znaků, ale také si vymysleli desítky tisíc vlastních znaků pro zápis vietnamských slov. Radikály používané v chữ nôm byly obvykle směsí významů a výslovnosti slov.

Související stránky

• Zjednodušené čínské znaky
• Tradiční čínské znaky
• Wade-Giles, systém romanizace používaný pro zápis čínštiny pomocí latinky.