Čínsko-japonská slovní zásoba, japonská slova založená na čínštině neboli kango (kandži: 漢語, hiragana: かんご) jsou čínské výpůjčky v japonštině. Tyto dva jazyky spolu nejsou příbuzné, protože čínština je sino-tibetský jazyk, zatímco japonština je jazykový izolát (což znamená, že s ní nejsou příbuzné žádné známé jazyky). Čínština však měla na japonštinu velký vliv a ovlivnila mnoho jejích částí, včetně fonologie (způsobu uspořádání hlásek) a slovní zásoby. Začlenění čínských slov do japonštiny vedlo k tomu, že slova mohou mít zavřené slabiky (slabiky končící na souhlásku), jako například číslice 三 (výslovnost san) nebo slova udon (kandži: 饂飩, hiragana: うどん), a také ke vzniku dlouhých samohlásek a geminát (zdvojených souhlásek), jako v nō (kandži: 能, hiragana: のう) nebo gakkō (kandži: 学校, hiragana: がっこう). Před příchodem čínských slov měly japonština a starší japonské výrazy převážně otevřené slabiky (končící na samohlásku), jako katana (kandži: 刀, hiragana: かたな) nebo šinobi (忍び, しのび).

Kango je jedním ze tří hlavních zdrojů japonských slov, spolu s jamato kotoba (kandži: 大和言葉, hiragana: やまとことば), známými také jako wago (kandži: 和語), což jsou domácí japonská slova, a gairaigo (kandži: 外来語, hiragana: がいらいご), tedy výpůjčky z jiných jazyků (zejména z angličtiny v moderní době).

Původ a historický vývoj

Většina kango do japonštiny přicházela v několika vlnách mezi 5. a 9. stoletím (období Asuka a Nara) spolu s buddhismem, čínskou kulturou a písmem kandži. Převzetí kandži umožnilo Japoncům zapisovat nejen čínská slova, ale i domácí výrazy. Při přejímání slov se v japonštině uplatnily různé čínské výslovnostní vrstvy, které lingvisté nazývají typicky go-on (starší příliv z jihovýchodní Číny), kan-on (následné přejímky z centrální Číny) a tō-on (pozdější importy, často přes Koreu nebo v souvislosti s buddhistickými texty). Tyto různé „číny“ vysvětlení vysvětlují, proč stejné kandži může mít v japonštině více než jednu čtení.

Fonologická adaptace

Při vstupu do japonského fonologického systému se čínské hlásky upravily na japonské morfologické a slabikové struktury (mora). Japonština preferuje jednoduché CV (souhláska + samohláska) slabiky, takže složitější čínské konsonantní shluky se rozložily nebo doplnily samohláskami. To vedlo k těmto jevům:

  • vznik zavřených slabik (končících na nosovou nebo jinou souhlásku) v některých přejatých výrazech;
  • vznik dlouhých samohlásek (např. のう v nō) jako adaptace délky v originále;
  • vznik geminát (zdvojení souhlásky) při skládání morfémů (např. がっこう gakkō), které v japonštině odpovídá přerušení a posílení souhlásky;
  • přizpůsobení tónových rozdílů (čínský tón) japonskému systému bez tónů, takže významy rozlišované v čínštině často zůstávají rozlišeny jinak (kontextem, složeninami apod.).

Příklady, typy kango a jejich vliv

Kango se často používají v odborné, administrativní nebo formální řeči. Typické znaky kango:

  • mnoho složenin (kompozit) tvořených dvěma či více kandži, které společně vytvářejí slova jako 電話 (denwa „telefon“), 経済 (keizai „ekonomika“) nebo 自動車 (jidōsha „automobil“);
  • časté použití on'yomi (čínských čtení) v těchto složeninách, zatímco jednotlivá kandži pro pojmenování věcí často používají kun'yomi (japonská čtení);
  • vytváření four-character idiomů (四字熟語, yojijukugo) přímo podle čínských vzorů;
  • rozsáhlý podíl ve slovní zásobě moderní japonštiny — zejména v učebnicích, odborných textech, médiích a názvech institucí a technických pojmů.

Příklady běžných kango: 学 / 学校 (gaku / gakkō „studium / škola“), 三 (san „tři“), 文化 (bunka „kultura“), 歴史 (rekishi „dějiny“). Pro srovnání, jamato kotoba nebo wago zahrnují základní slovní zásobu jako 食べる (taberu „jíst“) nebo katana, zatímco gairaigo zahrnují moderní výpůjčky jako コンピューター (konpyūtā „počítač“).

Jak se kango učí a používají

Pro studenty japonštiny je výhodné rozlišovat kango a wago. Kango se často učí současně s kandži a jeho on'yomi, protože tyto čtení se pravidelně opakují v řadě složenin. V běžné mluvě mohou japonští mluvčí volit mezi kango a wago podle stupně formálnosti: kango dává řeči formální, neutrálnější nebo odborný tón; wago působí přirozeněji a familiárněji.

Závěr

Kango představuje zásadní vrstvu japonské slovní zásoby, která formovala nejen lexikon, ale i písemný systém a určitou část fonologie japonštiny. Díky kango má japonština bohatý fond složenin a odborných výrazů, které často pocházejí přímo nebo nepřímo z čínštiny a byly přizpůsobeny japonskému zvukovému i morfologickému systému.