Noh nebo No (japonsky 能 Nō) je hlavní forma klasického japonského hudebního dramatu. Vznikla ve 14. století a pokračuje dodnes. Noh se skládá z mai (tance), hajaši (hudby) a utai (slova obvykle v písních). Účinkující používají masky a tančí pomalu. Zeami a jeho otec Kan'ami dovedli noh do dnešní podoby v období Muromači.
Noh
Typy dramatu noh
Divadelní hry noh se dělí do pěti skupin.
- Božský; hrdina nebo hrdinka je božský jako bůh, nebeský člověk apod. Hrdina nebo hrdinka na konci dramatu pronese požehnání.
- Shura-mono (Bojovník); hrdina (zřídka hrdinka) je bojovník, obvykle již mrtvý.
- Kazura-mono (Ženy); v centru pozornosti je hrdinka a často její milostný románek.
- Zatsu-no (Různé) ; Noh, který nelze zařadit do ostatních čtyř skupin.
- Oni-noh (Oni; démoni) ; Hrdiny tohoto typu jsou nelidé, například oni, tengu (víla, lev). Většinou se hraje na konci programu.
Hráči Noh
Všichni hráči noh jsou muži. Jejich dovednosti je naučili jejich otcové. Když se v dramatu objeví žena nebo dívka, hraje její roli mužský herec s ženskou maskou.
Existují tři typy hráčů noh: shite, waki a kyogen. Shite hraje hrdinu nebo hrdinku. Mluví, zpívá a tančí. Waki (což znamená "vedlejší") a hraje vedlejší postavu Shiteho. Waki obvykle hraje roli pocestného. Uvádí nás do světa v dramatu. Kjógen se objevuje uprostřed dramatu, pokud má dvě části, a hraje roli místního občana. Promlouvá k Wakimu a nutí ho všimnout si něčeho nového nebo si uvědomit, co se stalo.
Hudba na Noh
Hayashi znamená hudební nástroje. V divadle se používají dva druhy bubnů (Tuzumi, Taiko) a flétna (Fue).