Severočínské dialekty

Psaní

Mandarínština se píše čínskými znaky zvanými Hànzì (漢字 nebo 汉字), což doslova znamená "znaky Han". Každé Hànzì má svou vlastní výslovnost a význam. Běžný slovník obsahuje přibližně 10 000 znaků. Mluvená mandarínština používá velmi mnoho složených slov, slov, která kombinují významy podobně jako angličtina výrazy jako "kulomet", "hasičské auto", "hřiště" atd.

Hanzi jsou ideogramy: jeden znak znamená jednu myšlenku. Různé pojmy se odvozují z ideogramů jejich kombinací. Mandarínskou čínštinu lze také zapsat foneticky (to znamená: napsat tak, jak se mluví) pomocí latinky, protože ze znaků hanzi opravdu nelze vyčíst pravopis. Tomu se říká transliterace. Nejoblíbenější systém transliterace se nazývá Pinyin.

Některé čínské znaky byly původně poměrně konkrétními obrazy věcí, které představují. Postupem času se lidé rozhodli psát jednodušší verze, které se snáze píší, ale nevypadají tolik jako skutečné věci, stejně jako lidé někdy raději kreslí muže na tyči, než aby kreslili lidi s reálně vypadajícími těly, rukama, nohama atd. Zde je několik příkladů:

Většina znaků však vzniká kombinací obrázků, přičemž jeden vyjadřuje obecný význam a druhý zvuk. Například "媽 mā". (máma) vznikne přidáním 女 (nǚ, lidská žena) k 馬 (mǎ, kůň). Část "ma" je zde pouze pro vyjádření zvuku.

Ve většině dialektů staré čínštiny stačil jeden znak pro jedno slovo, ale moderní mluvená mandarínština používá většinou složeniny jako "媽媽 māma", což je prostě "mama".

Další příklady ukazují různé způsoby kombinování komponent:

• 火車 huǒ chē (lit. požární vozidlo) lokomotiva, vlak
• 大人 dà rén (lit. velký člověk) dospělý
• 打開 dǎ kāi (lit. udeřit do dveří) otevřít (dveře, okno, obálku atd.)

Stejně jako angličtina používaná ve Velké Británii dává přednost slovu "petrol", ale angličtina používaná ve Spojených státech téměř vždy používá "gasoline", mohou různé regionální jazyky v Číně používat pro pojmenování stejné věci různá složená slova.

V mluvené mandarínštině je většina slov tvořena znakovými složeninami, protože mandarínština postupem času ztratila mnoho zvuků, které existovaly v dřívějších formách čínštiny. Kvůli ztrátě zvuků se z mnoha čínských slov staly homofony, a proto bylo ke slovům přidáno více znaků, aby se od sebe odlišila. Například čínský název básně Básník požírající lvy v kamenné jámě 施氏食狮史 se vyslovuje "Shī Shì Shí Shī Shǐ" a každý znak v básni se vyslovuje stejnou slabikou, ale s různými tóny. Ve starších formách čínštiny bylo možné jednotlivé znaky tvořící název od sebe rozeznat, protože mohly znít výrazně odlišně.

Jednoznaková slova v klasické čínštině jako např.

se stala mandarínskými složenými slovy

jasně odlišit taková slova od jejich homofonů, jinak by mohlo dojít k záměně již zmíněných znaků za podobně znějící znaky jako např.

bez složených slov je tak mluvený jazyk obtížně srozumitelný.

Rozdíl mezi mandarínštinou (pekingským přízvukem) a pekingským dialektem

Mandarínština je definována a navržena na základě pekingského přízvuku. V Číně existuje více než 600 000 dialektů a více přízvuků, ačkoli všechny používají čínský jazyk a znaky, ale jejich výslovnost a některé výrazy jsou zcela odlišné. Čína musí najít standardní výslovnost, aby si všichni lidé rozuměli a mohli spolu komunikovat. Peking je již více než 1000 let hlavním městem Číny, a proto Čína definovala pekingský přízvuk jako standardní mandarínštinu.

V Pekingu se také vyskytují některá místní nářečí, která zatím nejsou zahrnuta do mandarínštiny nebo standardního čínského jazyka. Vzhledem k tomu, že Peking je hlavním městem a politickým, ekonomickým, kulturním a vzdělávacím centrem Číny, stále více nových pekingských dialektů je nebo bude přijímáno jako mandarínština nebo standardní čínština. Ostatní dialekty, jako je šanghajština, kantonština, hakka atd., mají jen málo příležitostí, aby byly začleněny do mandarínštiny nebo standardního čínského jazyka nebo aby je přijala celá Čína.

Následující ukázky představují některé pekingské dialekty, které dosud nejsou považovány za standardní mandarínštinu. 倍儿: bèi'ér znamená "velmi mnoho"; 拌蒜: bànsuàn znamená "potácet se"; 不吝: bùlìn znamená "nedělat si starosti"; 撮: cuò znamená "jíst"; 出溜: chūliū znamená "sklouznout"; 大老爷儿们儿: dàlǎoyérmenr znamená "muži, samci";

Následující ukázky jsou některé pekingské dialekty, které již byly v posledních letech přijaty jako mandarínština. 二把刀: èrbǎdāo znamená "nepříliš zručný"; 哥们儿: gēmenr znamená "dobrý mužský přítel"; 抠门儿: kōuménr znamená "šetrný"; 打小儿: dǎxiǎo'ér znamená "od dětství".

Příklady

• 你好 nǐ hǎo - ahoj
• 你好吗？nǐ hǎo ma? - Jak se máte?
• 我 wǒ- me, I
• 你 nǐ - vy
• 您 nín - vy (Používá se pouze z úcty)

Související stránky

• Čínský jazyk
• Standardní čínština (jazyk)