Tónový jazyk
Tónový jazyk nebo také tónový jazyk je jazyk, ve kterém se slova kromě souhlásek a samohlásek mohou lišit také tóny (jako výšky tónů v hudbě).
Mnoho asijských jazyků je tónových, například čínština, vietnamština, thajština a paňdžábština. Většina jazyků, včetně indoevropských jazyků, jako je angličtina, není tónovými jazyky, ale paňdžábština je výjimkou. Kromě toho mnoho afrických jazyků, jako je jorůbština, igbo, luganda, ewe a zulu, používá také tónové jazyky.
V některých jazycích je důležitý spíše výškový přízvuk. Význam slova se pak může změnit, pokud je zdůrazněna jiná slabika. Příkladem je stará řečtina, hebrejština, švédština, norština, srbochorvatština, litevština a některé asijské jazyky, například japonština. Výškový přízvuk se však liší od tónů.
Některé tóny mohou znít podobně i lidem, kteří daným jazykem nemluví. Pro tyto lidi jsou nejobtížnější částí učení se tónovému jazyku.
Příklad
V mandarínštině má věta ma ma ma (麻媽罵馬) čtyři různá slova. Pokud čísla určí tóny, lze je zapsat ma2 ma1 ma4 ma3, což znamená "konopná matka nadává koni". Některé způsoby romanizace označují každý tón jiným pravopisem; ma2 ma1 ma4 ma3 v pinyin by se v gwoyeu romatzyh psalo ma mha mah maa. Většinou se používají číslovky nebo přízvučné značky (mā má mǎ mà v pinyin). Existuje úryvek nazvaný Básník požírající lvy v kamenné jámě (施氏食獅史). Má 92 znaků; všechny se v mandarínštině čtou stejně ("shi"), ale s různými tóny.
Mandarínština nemá mnoho slabik: slova pro "matku", "konopí", "koně", "nadávku" a slovo umístěné na konec věty, aby se z něj stala otázka, se vyslovují "ma".
- "Matka" je "ma", která je vysoká a rovná.
- "Konopí" je "ma", která začíná nízko a končí vysoko.
- "Kůň" je "ma", který začíná poměrně vysoko, klesá velmi nízko a pak se opět vrací nahoru.
- "Scold" je "ma", které začíná vysoko a končí nízko.
- Aby se vytvořila otázka, přidává se na konci "ma", ale je velmi měkké a krátké a přibližně na stejné úrovni.
Mandarínština má "první tón", "druhý tón", "třetí tón", "čtvrtý tón" a "neutrální tón". Ostatní čínské dialekty mají více tónů, některé až dvanáct.
Tónové značky
Vietnamština a pinyin používají akcenty jako tónové značky pro latinku. Každý přízvuk označuje změněnou hlásku slabiky. Většina slabik má pouze jednu tónovou značku, ale písmena ve slabice mohou být pozměněna jinými značkami. Slabiky obvykle tvoří jedno slovo v neslabičných složených slovech.
Pinyin může mít stylové rozdíly, protože jeho použití má pomoci lidem ze Západu. Na druhou stranu vietnamština má národní písmo, které se vždy řídí a používá stejný styl.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to tónový jazyk?
Odpověď: Tónový jazyk je jazyk, ve kterém se slova mohou kromě souhlásek a samohlásek lišit také tóny (jako výšky tónů v hudbě).
Otázka: Které jazyky se považují za tónové?
Odpověď: Za tónové jazyky se považují čínština, vietnamština, thajština, laosština, hmongština, paňdžábština, sylhetština, čittagonština, jorůbština, igbo, luganda, ewe a čerokíjština.
Otázka: Jsou indoevropské jazyky, jako je angličtina a hindština, považovány za tónové jazyky?
Odpověď: Ne. Nejsou považovány za tónové jazyky, ale mohou používat tón různými způsoby. V některých z těchto jazyků je místo toho důležitý výškový přízvuk.
Otázka: Jak se změní význam slova, pokud je v něm zdůrazněna jiná slabika?
Odpověď: Význam slova se může změnit, pokud je zdůrazněna jiná slabika. Příkladem může být stará řečtina, hebrejština, švédština, norská srbochorvatská litevština a některé asijské jazyky, například japonština a korejština.
Otázka: Jak se liší výškový přízvuk od tónového?
Odpověď: Výškový přízvuk se liší od tónů, protože některé tóny mohou znít podobně lidem, kteří daným jazykem nemluví. Proto jsou pro tyto lidi nejobtížnější částí výuky jazyka.
Otázka: Existuje nějaký způsob, jak nerodilým mluvčím usnadnit učení tónů?
Odpověď: Učení tónů může být pro nerodilé mluvčí obtížné, ale jsou k dispozici zdroje, které poskytují tipy, jak se je naučit efektivněji, například poslechová cvičení nebo používání mnemotechnických pomůcek, které pomáhají zapamatovat si určité zvuky nebo vzory spojené s konkrétními slovy nebo frázemi v jazyce, který se učíte.
