Norština

Historie norštiny

Stará norština

Staroseverština je jazyk, kterým se mluvilo před stovkami let ve Skandinávii v době Vikingů. Je velmi podobná dnešní islandštině. Je to proto, že mnoho Vikingů odplulo z Norska na Island, aby unikli před vládou norských králů, kteří nutili lidi platit velké daně.

Bokmål

Ve 13. století zabila černá smrt dvě třetiny obyvatel Norska. Dánští králové a královny si všimli, že Norsko je slabé a bezbranné, a proto jej anektovali (učinili součástí Dánska). Po stovky let vládli Norsku Dánové. Všichni vládci, kněží, majitelé panství a šlechtici byli Dánové. Mnozí z nich se v Norsku usadili. Proto se dnešní standardní norština (Bokmål) podobá dánštině. Norové nesměli tisknout knihy v norštině. Kdo chtěl studovat, musel odjet do Dánska nebo Německa.

V roce 1814 Dánsko prohrálo válku a muselo Norsko vydat Švédsku. Poté bylo Norům povoleno mít vlastní univerzitu. Postupně se dánština mísila s norskými dialekty a vznikla dnešní norština. Norština a dánština vypadají při psaní velmi podobně, ale při mluvení znějí odlišně. V dánštině se mnoho hlásek polyká.

Nynorsk

V průběhu 19. století vznikla poněkud odlišná forma norštiny, kterou vytvořilo několik osob. Ta se nakonec stala známou jako "nynorština". Vycházela ze starých forem norštiny a nářečí. V průběhu 20. století se objevily pokusy spojit bokmål a nynorsk do jednoho jazyka, ale neuspěly. V současné době píše nynorsky přibližně každý devátý nebo desátý obyvatel Norska. Děti se ve škole musí učit obě formy.

Norská abeceda

Norská abeceda má 29 písmen. Jedná se o stejná písmena jako v anglické abecedě a tři další samohlásky: [æ ø å] chyba: (nápověda): {{lang}}: text je označen kurzívou.

Písmena c, q, w, x a z se používají pouze pro slova převzatá z jiných jazyků.