Sókratés

Sokratův život

Sokrates nikdy nic nenapsal. Vše, co o Sokratovi víme, pochází z toho, co o něm napsali jiní lidé. Hlavním zdrojem toho, co o Sokratovi víme, jsou spisy jeho žáka Platóna. Některé Platónovy dialogy, například Kritik a Faidón, se volně zakládají na skutečnosti. Nejsou to písemné záznamy, ale umělecké ztvárnění Sokrata v akci.

O Sokratovi psal i další Sokratův žák Xenofón. Aristofanes, autor brilantních satirických komedií, o něm napsal hru Oblaka. Sokrates byl snadným terčem satiry. Chodil bos a s rozmachem. Někdy vydržel v transu celé hodiny. ^{str. 8} Ve hře Oblaka je Sokrates blázen, který se snaží z lidí vylákat peníze. Platón napsal, že Sokrates učil zadarmo.

Nevíme, zda je Platónův popis Sokrata přesný, nebo ne. Tomu se říká "sokratovský problém". Ačkoli historikové přijímají mnohé z toho, co Platón o Sokratovi napsal, někteří se domnívají, že Platón (který v Sokratovi viděl hrdinu) vylíčil Sokrata jako většího člověka, než ve skutečnosti byl. Někteří se domnívají, že Platón používal postavu Sokrata spíše jako nástroj k vyjádření vlastních názorů než k přesnému psaní o Sokratovi. Právě to činí ze Sokrata tak záhadnou historickou postavu. Platónovy dialogy jsou umělecká díla, precizně napsaná. Obecně panuje názor, že vycházejí ze skutečnosti, ale nepochybně jsou upraveny pro účely psaní.

Životopisné údaje

Sokratův otec byl sochař a jeho matka byla porodní bába, která pomáhala ženám rodit děti. Možná byl kameníkem jako jeho otec a Platón napsal, že sloužil v athénské armádě jako hoplita (těžká pěchota). Víme, že byl ovlivněn starším filozofem Archelaem a že se v Athénách bavil s každým, kdo měl zajímavé myšlenky, ale kromě toho není nic známo.

Sokratovi bylo asi 50 let, když se oženil s mnohem mladší ženou Xantippou. Měli spolu tři děti. Sokrates si na svou ženu stěžoval, ale nikdo nevěděl, zda mluví pravdu.

Říká se, že jeden ze Sokratových přátel se šel zeptat věštírny v Delfách, zda je v Athénách někdo moudřejší než Sokrates. Věštkyně odpověděla, že moudřejší člověk neexistuje. Věštírna byla známá tím, že říkala věci, které byly dvojznačné nebo nejasné. Neřekla, že Sokrates je nejmoudřejší, jen že není moudřejšího člověka.

Sokrates se nakonec rozhodl, že jeho moudrost spočívá v tom, že ví, že je nevědomý. Jeho pokusy ukázat občanům, že některé jejich myšlenky jsou nesmyslné, by mohly pomoci vysvětlit jeho neoblíbenost. V Platónových dílech Sokrates říká, že nic neví, ale dokáže z ostatních lidí vytáhnout jejich myšlenky, stejně jako jeho matka pomáhala jiným ženám při porodu.

Sokratova smrt

Obvinění

V roce 399 př. n. l., když byl Sokrates starý muž, vznesli tři občané - Meletus, Anytus a Lykón - proti Sokratovi obvinění. Proběhl soudní proces. Ve starověkých Athénách byl postup zcela odlišný od dnešního. Porota se skládala z 500 mužů, kteří byli vybráni z občanů. Žalobci i obžalovaní museli před porotou osobně promluvit. O vině či nevině rozhodovala většina hlasů. Pokud byl vynesen rozsudek "vinen", nebyl předem stanoven žádný trest. Žalobce i obžalovaný přednesli projev, v němž navrhli, jaký trest by měl být uložen. Opět se hlasovalo. ^{s. 17}

Byla proti němu vznesena dvě obvinění. Obecným tématem bylo, že Sokrates je hrozbou pro společnost. První obvinění se týkalo kacířství, nevíry v bohy. Pravděpodobně mělo vyvolat předsudky mezi porotci. Ve skutečnosti Sokrates dodržoval všechny správné postupy náboženství své doby. Toto obvinění bylo úspěšně použito proti jinému filozofovi, Anaxagorovi. ^s17

Druhým obviněním bylo, že svým učením kazil mládež. Co tím bylo myšleno? Zřejmě nešlo o jeho osobní vztah k žákům. Šlo o způsob, jakým měl ovlivňovat jejich politické názory. Do jeho okruhu patřila řada pravicových aristokratů, jejichž myšlenky nyní většina občanů odmítala. Geniální Alkibiadés, kdysi velký vůdce Athén, byl nyní považován za zrádce. ^{str. 17}

Zkušební řízení

Sókratův přítel Kritón nezákonně zaplatil vězeňské stráži, aby Sókratovi umožnila útěk. Sokrates se však rozhodl neutéct. Když byl Sokrates postaven před soud, pronesl dlouhou řeč na svou obhajobu proti tvrzením aténské vlády.

V Apologii máme Platónovu verzi toho, jak se Sókratés obhajoval. Začíná takto:

"Nevím, jaký vliv na vás měli moji žalobci, pánové, ale já sám jsem se jimi nechal strhnout; jejich argumenty byly tak přesvědčivé. Na druhou stranu, sotva slovo z toho, co říkali, bylo pravdivé." ^{s. 19.}

Věta

Když byl Sokrates požádán, aby navrhl svůj trest, řekl, že by mu vláda měla po zbytek života dávat večeře zdarma za všechno dobré, co pro společnost udělal. Soud hlasoval o tom, zda Sokratovi udělit pokutu, kterou by musel zaplatit, nebo ho odsoudit k smrti. Verdikt zněl, že Sokrates má být usmrcen.

Sokratova smrt

Sokrates se smrti nebál. Nesnažil se vyhnout smrti tím, že by se omlouval za své činy, protože považoval za morálně správné stát si za svými zásadami. Sokratovi bylo nařízeno vypít pohár bolehlavu (jedovatá tekutina získaná z rostliny). Vypil ji a brzy poté zemřel.

Platón o Sokratově soudu a smrti

Existuje několik Platónových dialogů, které se přímo zabývají Sókratovým soudem a obdobím do jeho smrti. Jsou to v pořadí podle událostí:

1. Apologie neboli Apologie. Ta se zabývá zejména Sókratovou obhajobou při soudním procesu. Je považována za přesnou co do obsahu a snad i detailů.
2. Kritikus. Pojednává o měsíci mezi jeho soudem a smrtí. Sókratés zejména vysvětluje svému příteli Kritónovi, proč nehodlá utéct, ani nedovolí svým přátelům, aby podplatili žalářníka.
3. Faidón. Jedná se o pozdější dílo. Je napsáno jakoby očitým svědkem posledního dne Sókratova života. V díle podává Faidón Eliášův skupině přátel zprávu o tom, co Sókratés řekl v poslední den svého života. Tomu se říká "hlášený dialog" neboli jeden dialog uvnitř druhého. Faidón je delší než ostatní dvě díla.

Sokratovy myšlenky

Sokrates pomohl lidem pochopit, co je na jejich myšlenkách špatně. Někdy se jim to líbilo, jindy z toho nebyli nadšení nebo vděční. Říkal, že on, Sokrates, není moudrý, ale že "ví, že nic neví". Protože ostatní lidé si myslí, že něco vědí, ale nikdo nic neví doopravdy, Sokrates tvrdil, že ví víc než kdokoli jiný. Říkal, že lidé, kteří dělají špatné věci, tak činí proto, že nic lepšího nevědí.

Lidé si myslí, že Sokrates byl dobrý člověk, protože neškodil, jen se na všechno ptal. Během jeho života si však mnoho lidí myslelo, že byl špatný člověk, protože kladl tyto otázky a protože mladým lidem znepříjemňoval život.

Kdosi kdysi napsal, že Sokrates řekl, že "život, který nebyl zkoumán, nestojí za to, aby byl žit". To znamená, že se člověk musí zamyslet nad svým životem a jeho smyslem. Někteří lidé se domnívají, že většina lidí je šťastnější, když o svém životě příliš nepřemýšlí.

Sokrates také učil, že mnoho lidí se může na něco dívat, a přitom to skutečně nevidět. Kladl si otázky o smyslu života a dobra. Tyto otázky jsou stále velmi důležité. Velká část filosofie (lásky k moudrosti) se týká právě těchto věcí.

Dědictví

Někteří lidé považují Sokrata za mučedníka, protože dobrovolně zemřel, aby podpořil myšlenku, že vědění a moudrost jsou pro náš život velmi důležité.

Sokrates je znám jako jeden z nejvýznamnějších filozofů v dějinách. Často je označován za otce západní filozofie. Západní filozofii sice nezaložil, ale měl na ni velký vliv. Před Sokratem se filozofie zabývala především matematikou a odpovídáním na otázky týkající se našeho přirozeného světa. Sokrates to rozšířil a přidal do filozofie otázky týkající se etiky, politiky a epistemologie.