Aristofanes

Povolení k pomluvě

George Grote o Aristofanovi řekl:

"Už nikdy se asi neprojeví plná síla nespoutané komedie... bezohledná útočnost na bohy, instituce, politiky, filozofy, básníky, soukromníky... a dokonce i na athénské ženy."

"[Athéňané] snášeli s dobromyslnou shovívavostí všechny výpady posměchu... na adresu demokratických institucí, k nimž upřímně lnuli...". Demokracie byla dost silná na to, aby snesla nepřátelské jazyky, ať už vážně, nebo v žertu.^p450/452

Přeživší hry

• Acharňané (425 př. n. l.) Aristofanes ukazuje, že se nenechá zastrašit. Hra se vyznačuje absurdním humorem a nápaditou výzvou k ukončení peloponéské války.
• Rytíři (424 př. n. l.) Hra je satirou na společenský a politický život v Athénách a hanlivým útokem na proválečného populistu Kleona. Kleon stíhal Aristofana za pomluvu města v dřívější hře Babylóňané (426 př. n. l.: nedochovala se). Aristofanes slíbil pomstu v Acharňanech a právě v Rytířích se mu pomsta vymstila.
• Mraky (originál 423 př. n. l., dochovala se nedokončená přepracovaná verze z let 419-416 př. n. l.) Dělá si legraci ze Sokrata a intelektuální módy v klasických Athénách. První známá "komedie idejí".
• Vosy (422 př. n. l.) Aristofanes zesměšňuje soudy, které Kleónovi poskytly mocenskou základnu:. V několika hrách se znovu objevuje téma mladík vs. stařec.
• Mír (první verze, 421 př. n. l.) jen několik dní před koncem desetileté peloponéské války. Hra je pozoruhodná svou oslavou návratu k životu na venkově. Konec však není pro všechny šťastný. Stejně jako ve všech Aristofanových hrách je v nich mnoho vtipů, děj je divoce absurdní a satira divoká. Terčem se opět stává Kleon, pro-válečný populistický vůdce Athén, přestože jen několik měsíců předtím padl v bitvě.
• Ptáci (414 př. n. l.) Fantazie, pozoruhodná napodobováním ptáků a zpěvem.
• Lysistrata (411 př. n. l.) Nejznámější z jeho her, často uváděná v moderních verzích. Hra je pozoruhodná tím, že je raným odhalením sexuálních vztahů ve společnosti ovládané muži.
• Thesmophoriazusae (Slavnostní ženy, první verze, asi 410 př. n. l.) Parodie na athénskou společnost se zaměřením na roli žen ve společnosti ovládané muži, marnivost básníků, jako jsou Eurípidés a Agathón, a nestoudnou vulgárnost obyčejných Athéňanů.
• Žáby (405 př. n. l.) Hra na téma "staré způsoby dobré, nové špatné". Žáby vyprávějí příběh boha Dionýsa, který se vydává do Hádu se svým otrokem Xantiasem, který je chytřejší a odvážnější než on, aby přivedl dramatika Eurípida zpět z mrtvých.
• Ecclesiazousae (Shromáždění žen, asi 392 př. n. l.) je svým námětem podobná Lysistratě. Velká část komedie vychází z toho, že se ženy zapojují do politiky. Hra je mnohem více prostoupena genderovou problematikou než Lysistrata.
• Plutus (Bohatství, druhá verze, 388 př. n. l.) Ve hře vystupuje starší athénský občan Chremylos a jeho otrok. Chremylos představuje sebe a svou rodinu jako ctnostné, ale chudé, a vydal se hledat radu k věštkyni. Dostane radu, aby následoval prvního muže, kterého potká, a vzal ho s sebou domů. Tím mužem se ukáže být bůh Plutus - který je oproti očekávání slepý žebrák. Po dlouhém dohadování se Plutovi podaří přesvědčit, aby vstoupil do Chrémylova domu, kde se mu vrátí zrak. Zápletku lze číst takto: bohatství nyní získají jen ti, kteří si ho nějakým způsobem zaslouží.

Související stránky

• Divadlo ve starověkém Řecku