Sparta

Starověká Sparta

Ve starověkém Řecku byla Sparta městským státem s velmi silnou armádou a dobře vedenou vládou. Sparta byla známá jako jeden z nejsilnějších městských států v Řecku. Ve Spartě přežívali jen ti nejsilnější, ať už muži nebo ženy. Sparťané zabíjeli slabé děti. Pokud se domnívali, že je dítě příliš slabé, nechali je venku zemřít na úbytě vedle svahu na hoře Taygetus. Tomuto místu se říkalo Apothetae, což znamenalo "místo zavržení".

Sparta měla vládu s kontrolními mechanismy. V čele výkonné moci stáli dva králové. Zákonodárnou moc vedli občané a soudní moc kontrolovali starší. Existoval také výbor pěti mužů, kteří měli na starosti proces vzdělávání, jímž procházeli mladí chlapci a dívky. Chlapci a dívky byli rodičům odebráni ve věku 7 let. Chlapci chodili bydlet do kasáren s ostatními chlapci jejich věku. Dívky chodily do školy, kde se učily gymnastiku, zápas a další aktivity.

Lakonofilie

Lakonofilie je láska nebo záliba ve Spartě a spartské kultuře. Sparta byla často obdivována, když vládla. Kdysi dávno "mnozí z nejvznešenějších a nejlepších Athéňanů vždy považovali (považovali) spartský stát téměř za ideální teorii realizovanou v praxi". Mnozí řečtí filozofové, zejména platonici, často popisovali Spartu jako dobrý stát, silný, statečný a svobodný.

Sparta byla také považována za vzor sociální čistoty v revoluční a napoleonské Francii.

Adolf Hitler považoval Spartu za velmi dobrou. V roce 1928 prohlásil, že Německo by se jim mělo podobat tím, že sníží "počet lidí, kterým je dovoleno žít". Sparťané vytvořili "první rasistický stát".

Cvičení mladých spartánců, Edgar Degas (1834-1917)

Celní úřad

Mladí spartští chlapci byli ve věku sedmi let odváděni z domova, aby začali žít vojenským životem. Sparťané se stávali vojáky ve 20 letech, občany ve 30 letech a do důchodu odcházeli v 60 letech. Muži tvrdě trénovali, aby se stali bojovníky spartské armády. Ženy byly povzbuzovány k tomu, aby si udržovaly zdraví, aby mohly rodit zdravé a zdatné děti, z nichž by vyrostly silné osobnosti. Sparťané viděli v porodu malou morální hodnotu; pokud dítě nebylo způsobilé stát se Sparťanem, zemřelo.

Spartští muži se ženili ve 30 letech. Plútarchos píše o zvláštním zvyku Sparťanů při svatební noci:

Zvyk byl takový, že se ženy chytaly na vdávání...Družička se starala o chycenou dívku. Nejprve jí oholila hlavu... pak ji oblékla do mužského pláště a sandálů a uložila ji samotnou na matraci ve tmě. Ženich... se nejprve navečeřel... a pak se vplížil dovnitř... zvedl ji a odnesl na postel.

Manžel svou ženu nějakou dobu po svatbě tajně navštěvoval. Tyto zvyky dodržovali pouze Sparťané. Někteří lidé se domnívají, že ostříhání vlasů manželky bylo obřadem, který ukazoval, že odchází do nového života.

Historie

Sparta si podmanila obyvatele Messenie a Lakonie (okolní krajiny) přibližně v letech 680-560 př. n. l. Tito lidé se stali známými jako helóti. Nebyli to otroci: byli to nevolníci. Měli nižší postavení ve společnosti, podobně jako nevolníci ve středověké Evropě.

Heloti trávili svůj život obděláváním půdy svých spartských pánů kleros (půda přidělená spartským občanům). Spartský básník Tyrtaios říká, že helóti se mohli oženit a ponechat si polovinu plodů své práce. Ve většině případů měli helóti početní převahu nad svými spartskými pány 10:1. Často se bouřili, ale nikdy se jim nepodařilo své utlačovatele svrhnout.

Jakmile Sparťan dosáhl věku 20 let, stal se homoiosem. Homoios byl příslušníkem vládnoucí třídy (občanem). Občany byli muži i ženy. Sparta byla z hlediska ženských práv neobvyklou společností, protože ženy byly považovány za rovnoprávné.

Spartská armáda používala formaci falangy. To přispělo k mnoha bitvám, které Sparta vyhrála. Jejich nejslavnější prohrou je bitva u Thermopyl, kde 300 Sparťanů týden zadržovalo velkou perskou armádu.