Kolaps doby bronzové

Regionální důkazy

Anatolia

Každé významné anatolské naleziště z předcházející pozdní doby bronzové vykazuje destrukční vrstvu. Zdá se, že civilizace se na stejnou úroveň jako chetitská neobnovila ještě dalších tisíc let. Hattusa, hlavní město Chetitů, byla vypálena a opuštěna a již nikdy nebyla znovu obsazena. Trója byla zničena nejméně dvakrát, než byla opuštěna až do římské doby.

Kypr

K vyplenění a vypálení lokalit Enkomi, Kition a Sinda mohlo dojít dvakrát, než byly opuštěny. Původně byly navrženy dvě vlny zničení, cca 1230 př. n. l. mořskými národy a cca 1190 př. n. l. egejskými uprchlíky.

Sýrie

Syrské lokality již dříve prokázaly obchodní spojení s Egyptem a Egejským mořem v pozdní době bronzové. Důkazy z Ugaritu ukazují, že k jeho zničení došlo až po Merenptahově vládě.

Poslední ugaritský král doby bronzové Ammurapi byl současníkem chetitského krále Suppiluliuma II. Přesná data jeho vlády nejsou známa. Na jedné z hliněných tabulek nalezených vypálených při požáru při zničení města se dochoval králův dopis. Ammurapi v dramatické odpovědi na prosbu o pomoc od krále Aljašky (Kypr) zdůrazňuje vážnost krize, které čelily mnohé blízkovýchodní státy před invazí postupujících mořských národů:

Můj otče, hle, připluly sem nepřátelské lodě, má města(?) byla vypálena a v mé zemi páchali zlé věci. Cožpak můj otec neví, že všechna má vojska a vozy(?) jsou v zemi Hatti a všechny mé lodě v zemi Lukka?... Tak je země opuštěna sama. Kéž to můj otec ví: sedm lodí nepřítele, které sem připluly, nám způsobilo mnoho škod.

Bohužel pro Ugarit žádná pomoc nepřišla a Ugarit byl na konci doby bronzové vypálen do základů. Z klínopisné tabulky nalezené v roce 1986 vyplývá, že Ugarit byl zničen po Merneptahově smrti kolem roku 1178 př. n. l.

Levanta

Všechna centra podél pobřežní trasy od Gazy na sever byla zničena a nebyla znovu obsazena až třicet let.

Řecko

Žádný z mykénských paláců z pozdní doby bronzové se nedochoval. Největší destrukce postihla paláce a opevněná místa. Jedním z prvních příkladů byly Théby. Jeho palác byl v letech 1300 až 1200 př. n. l. opakovaně vypleněn. Nakonec byl zničen požárem.

Na mnoha dalších místech je zcela nejasné, co se stalo. Je zřejmé, že Athény zaznamenaly během úpadku v době bronzové výrazný úpadek. Na této lokalitě neexistují žádné důkazy o výrazné destrukci. Opevnění na této lokalitě naznačuje obavy z úpadku Athén. Je možné, že opuštění Athén nebylo násilnou záležitostí a byly naznačeny i jiné příčiny.

Peloponés byl v Řecku zdaleka nejhůře postižen. Až 90 % malých lokalit v regionu bylo opuštěno, což svědčí o velkém vylidňování regionu. Opět, stejně jako u mnoha zničených lokalit v Řecku, není jasné, jak k tomuto zničení došlo. Například město Mykény bylo původně zničeno při zemětřesení v roce 1250 př. n. l., což dokládá přítomnost rozdrcených těl pohřbených ve zřícených budovách. Místo však bylo obnoveno, aby v roce 1190 př. n. l. čelilo zkáze v důsledku série velkých požárů. Existuje domněnka Roberta Drewse, že požáry mohly být důsledkem útoku na lokalitu a její palác. Eric Cline to popírá a poukazuje na nedostatek archeologických důkazů o útoku.

Podobná situace nastala v Týru v roce 1200 př. n. l., kdy zemětřesení zničilo velkou část města včetně paláce. Je však pravděpodobné, že město bylo ještě nějakou dobu po zemětřesení obydleno. V důsledku toho panuje obecná shoda, že zemětřesení nezničilo Mykény ani Tiryns natrvalo, protože fyzická destrukce nemůže plně vysvětlit kolaps. Příčinou dalšího úpadku těchto míst mohlo být životní prostředí. Zejména zde byl nedostatek domácích potravin. Paláce byly důležité pro správu a skladování dovážených potravin. Jejich zničení zhoršilo zásadnější faktor nedostatku potravin. Důležitost obchodu podporuje i absence jakýchkoli důkazů o násilném nebo náhlém úpadku Mykén.

Zničení Pylosu požárem kolem roku 1180 naznačuje násilnou zkázu města. Existují určité důkazy o tom, že Pylos očekával útok po moři, přičemž tabulky v Pylosu hovoří o "strážcích střežících pobřeží". Tabulky neuvádějí žádný kontext ohledně toho, co je hlídáno a proč. Bez ohledu na to, jaká byla hrozba z moře, pravděpodobně hrála roli v úpadku. Bránila by obchodu a možná i dovozu životně důležitých potravin.

Úpadek na konci doby bronzové znamenal začátek období, které se nazývá řecká doba temna a trvalo více než 400 let. Okupace některých měst, jako například Athén, sice pokračovala, jejich existence však měla mnohem odlišnější charakter. Měla spíše lokální sféru vlivu, omezený obchod a ochuzenou kulturu. Trvalo několik století, než se Řecko vzpamatovalo.

Mezopotámie

Několik měst bylo zničeno, Asýrie přišla o severozápadní města, která po svém nástupu na trůn znovu dobyl Tiglat-Pileser I. Kontrola babylonských a asyrských oblastí sahala sotva za hranice měst. Babylon byl vypleněn Elamitany.

Egypt

Egyptská říše, která zřejmě nějakou dobu přežila, se zhroutila v polovině 12. století př. n. l. (za vlády Ramsese VI.). To vedlo ke třetímu mezidobí, tedy nedynastii.

Závěr

Robert Drews popisuje tento kolaps jako "nejhorší katastrofu ve starověkých dějinách, ještě katastrofálnější než zhroucení Západořímské říše". Řada lidí hovoří o kulturních vzpomínkách na tuto katastrofu jako o příbězích "ztraceného zlatého věku". Hésiodos například hovořil o věku zlata, stříbra a bronzu, který od moderního drsného krutého světa věku železa odděloval věk hrdinů.

Možné příčiny kolapsu

Bylo to období spojené s úpadkem centrální moci, vylidňováním zejména městských oblastí, ztrátou gramotnosti v Anatolii a Egejském moři a jejím omezením v jiných oblastech, zánikem zavedených vzorců dálkového mezinárodního obchodu a stále urputnějšími boji o moc.

Existují různé teorie, které vysvětlují situaci kolapsu, a mnohé z nich jsou vzájemně kompatibilní.

Volcanos

Zhruba v této době došlo k erupci Hekla 3, kterou egyptologové a britští archeologové datují do roku 1159 př. n. l.

Zemětřesení

Zemětřesení se obvykle vyskytují v sekvencích nebo "bouřích", kdy silné zemětřesení o síle nad 6,5 stupně Richterovy škály může vyvolat pozdější zemětřesení podél oslabené linie zlomu. Když se mapa výskytu zemětřesení přiloží na mapu míst zničených v pozdní době bronzové, zjistí se, že je zde velmi těsná shoda.

Migrace a nájezdy

Důkazem jsou rozsáhlé nálezy mečů typu Naue II (pocházejících z jihovýchodní Evropy) v celé oblasti a egyptské záznamy o nájezdech "seveřanů ze všech zemí". Ugaritská korespondence z té doby se zmiňuje o invazích kmenů, jako jsou záhadné Mořské národy. Stejně tak poslední dokumenty z lineárního písma B v Egejském moři (datované těsně před kolapsem) hlásily velký nárůst pirátství, nájezdů otroků a dalších útoků, zejména v okolí Anatolie. Pozdější pevnosti podél libyjského pobřeží, které vybudovali a udržovali Egypťané po vládě Ramsese II., byly postaveny za účelem omezení nájezdů.

Tuto teorii posiluje skutečnost, že kolaps se časově shoduje s výskytem mnoha nových etnických skupin v regionu. Zdá se, že v této době přišly indoevropské kmeny jako Frýgové, Thrákové, Makedonci a dórští Řekové - pravděpodobně ze severu. Zdá se, že došlo také k rozsáhlé migraci Aramejců - pravděpodobně z jihovýchodu.

Konečnými příčinami těchto migrací mohou být sucho, vývoj v oblasti válečnictví/zbraní, zemětřesení nebo jiné přírodní katastrofy. To znamená, že teorie migrací není neslučitelná s ostatními zde uvedenými teoriemi.

Obrábění železa

Úpadek doby bronzové lze vnímat v kontextu technologických dějin, kdy se v regionu pomalu a relativně kontinuálně šířila technologie zpracování železa, počínaje předčasným rozvojem zpracování železa na území dnešního Bulharska a Rumunska ve 13. a 12. století př. n. l.. Leonard R. Palmer se domníval, že železo, ačkoli bylo horší než bronzové zbraně, bylo v hojnějším množství, a tak umožnilo větším armádám uživatelů železa převálcovat menší armády vozatajstva používajícího bronz.

Nyní se zdá, že přerušení dálkového obchodu přerušilo snadné dodávky cínu a znemožnilo výrobu bronzu. Starší nástroje byly recyklovány a poté se začaly používat železné náhražky.

Sucho

Sucho mohlo snadno urychlit nebo uspíšit socioekonomické problémy a vést k válkám. Brian Fagan nedávno ukázal, že odklonění bouří uprostřed zimy od Atlantiku na sever od Pyrenejí a Alp, které přineslo vlhčí podmínky do střední Evropy, ale sucho do východního Středomoří, bylo spojeno s kolapsem pozdní doby bronzové.

Změny ve válčení

Robert Drews tvrdí, že masová pěchota používala nově vyvinuté zbraně a výzbroj.^192ff Používaly se lité, nikoli kované hroty kopí a dlouhé meče, revoluční sečné a bodné zbraně a oštěpy. Vznik bronzových sléváren naznačuje, "že hromadná výroba bronzových artefaktů byla v Egejském moři náhle důležitá". Homér například používá "kopí" jako virtuální synonymum pro "bojovníka", což naznačuje přetrvávající význam kopí v boji.

Takové nové zbraně, používané proto-hoplitickým modelem pěchoty schopné odolat útokům hromadných vozů, by destabilizovaly státy, které byly založeny na používání vozů vládnoucí třídou. To urychlilo náhlý společenský kolaps, protože nájezdníci a/nebo žoldnéři pěchoty začali dobývat, plenit a vypalovat města.

Obecný kolaps systémů

Jako vysvětlení zvratů v kultuře byl předložen obecný kolaps systémů. Tato teorie vyvolává otázku, zda byl tento kolaps příčinou nebo důsledkem diskutovaného zhroucení doby bronzové.

Na Blízkém východě se mohla spojit řada faktorů - včetně růstu populace, degradace půdy, sucha, technologií výroby zbraní z litého bronzu a železa - a relativní cena zbraní (ve srovnání s ornou půdou) se dostala na úroveň, která byla pro tradiční válečnickou aristokracii neudržitelná. Ve složitých společnostech, které byly stále křehčí, mohla tato kombinace faktorů přispět ke kolapsu.

Kritickými nedostatky pozdní doby bronzové jsou její centralizace, specializace, složitost a vrcholná politická struktura. Tyto nedostatky se pak projevily vzpourami, přeběhlictvím, demografickými krizemi (přelidněním) a válkami mezi státy. Mezi další faktory, které mohly zvyšovat tlak na křehká království, patří agrese "mořských národů", vliv pirátů na námořní obchod, sucho, neúroda a hladomor.