Dareios Veliký (asi 549 př. n. l. – 486 př. n. l.) byl synem Hystaspa a íránským šáhem v letech 522 př. n. l. až 486 př. n. l. K moci se dostal po vnitřních bojích a povstáních, které následovaly po zmizení Kýra II. a smrti Kambýse II.; pevnou vládu si zajistil potlačením vzpour proti centrální moci a reorganizací říše.
Správa a reformy
Dareios rozdělil Perskou říši na zhruba dvacet provincií (satrapií) a pro každou provincii jmenoval guvernéra, satrapu. Snažil se o centralizaci moci a lepší kontrolu nad místními představiteli:
- zavedl systém pravidelných daňových přiznání a stanovil pevné tributy pro jednotlivé satrapie;
- posílil kontrolu prostřednictvím královských inspektorů – tzv. „očí krále a uší krále“;
- zaváděl jednotné administrativní postupy a podporoval použití aramejštiny jako lingua franca pro úřední komunikaci;
- zřídil cílené balíky reforem pro obchod, infrastrukturu a armádu, které pomohly stabilizovat rozsáhlé multietnické impérium.
Ekonomika a mince
Dareios zavedl zlaté mince, později nazývané dariky, a stříbrné mince (sigly), což významně ulehčilo obchod a daňové výběry v rámci celé říše. Standardizované mince spolu s bezpečnějším a lépe spravovaným systémem tributu a komunikační sítí rozvíjely jak vnitřní obchod, tak obchod s cizími zeměmi.
Doprava, komunikace a pošta
Za Dareia vznikla rozsáhlá síť královských cest, z nichž nejznámější je tzv. Královská cesta spojující Súsu se Sardesem. Pro rychlou komunikaci zavedl systém poštovních stanic a kurýrů, díky čemuž mohl centrální úřad rychleji reagovat na události v jednotlivých satrapiích.
Vojenské výpravy a vztahy s Řeky
Dareios potlačil řadu povstání v různých částech říše, rozšířil perské území na východ až do oblasti Indu a upevnil kontrolu v Egyptě. Na západě zasahoval do oblastí Malé Asie a Balkánu; jeho snahy o potlačení ionijského povstání a omezování řeckého vlivu vyústily do konfliktů s řeckými městy. V rámci těchto tažení došlo k perské výpravě, která vedla až k bitvě u Marathonu (490 př. n. l.) — i když Dareios osobně do Evropy již neodcestoval, jeho politika nadále formovala vztahy s Řeky. Po jeho smrti převzal pokračování politiky a později i invazi do Řecka jeho syn Xerxés.
Stavby a umění
Dareios byl velkým stavitelem a podporovatelem monumentální architektury. Mezi jeho nejvýznamnější projekty patří:
- založení a výstavba nového honosného hlavního města Persepolis, kde vznikly palácové komplexy, apadana (dvorní síň) a reprezentační stavby;
- paláce a administrativní budovy v Súsách a dalších centrech říše;
- výstavba a obnova chrámů v Egyptě a podpora místního náboženství a církevní infrastruktury;
- pravděpodobné dokončení nebo podpora stavby vodních děl, včetně kanálu spojujícího Níl s Rudým mořem, o němž existují starověké zprávy;
- veřejné stavby a stavební projekty, které sloužily jak reprezentaci moci, tak praktickému provozu říše (silnice, sklady, pevnosti).
Zvláštním památným dílem je nápis u Behistunu (na skalním ostrohu v západním Íránu), který Dareios nechal vytesat ve třech jazycích (staropersky, elamštinou a akkadsky). Tento monument obsahuje vlastní vyprávění o jeho nástupu k moci a o potlačení povstání; v moderní době hrál klíčovou roli při rozluštění klínového písma.
Vztah k Židům a Jeruzalému
Dareios potvrdil a podpořil návrat i řadu dříve udělených privilegií, včetně povolení Židům dokončit obnovení Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Tento akt navázal na předchozí proklamace Kýra Velikého a umožnil dokončení chrámových prací a obnovení náboženského života komunity.
Hrobka a smrt
Dareios v Persepoli zemřel. Jeho hrobka je vytesána do skalní stěny nedaleko Persepole, v lokalitě známé dnes jako Naqš-e Rustam, kde byly vytvořeny i hrobky dalších achajmenovských králů. Jeho nástupcem se stal jeho syn Xerxés.
Dědictví
Dareios I. zanechal říši výrazně centralizovanou a administrativně efektivní. Jeho reformy, mince, cesty a monumentální stavby posílily jednotu rozsáhlého mnohonárodnostního státu a položily základy pro další generace vládců. Jeho nápisy a památky jsou dodnes důležitým zdrojem informací o politice, administrativě a myšlení achajmenovské Persie.

