Bitva u Marathonu

Invaze Peršanů

Jakmile bylo iónské povstání potlačeno perským vítězstvím v bitvě u Ládi, začal Dareios plánovat dobytí Řecka. V roce 490 př. n. l. vyslal přes Egejské moře námořní jednotku pod vedením Datise a Artaferna, aby si podrobila Kyklady, skupinu řeckých ostrovů v Egejském moři. Dalším krokem byl útok na Athény a Eretrii. Po úspěšném tažení v Egejském moři Peršané Eretrii porazili, dobyli a vypálili. "/

Perské síly pak odpluly do Attiky. Vylodili se na pláži Schinias na východním konci Marathónského zálivu. Široké pole, nazývané Marathónská pláň, bylo rovné, ploché a ideální pro bitvu. Athéňané, k nimž se připojily malé síly z Platají, pochodovali k Marathonu a zablokovali dva východy z Marathonské pláně. Pět dní trvala patová situace. Pak se Athéňané z nejasných důvodů rozhodli na Peršany zaútočit. Navzdory početní převaze Peršanů se řečtí hoplíté ukázali být proti lehčeji vyzbrojené perské pěchotě velmi efektivní. Zničili perská křídla a pak se vrhli na střed perské linie.

Důsledky

Porážka u Marathónu byla rozhodujícím vítězstvím, které znamenalo konec první perské invaze do Řecka. Perské síly se stáhly do Asie. Dareios poté začal shromažďovat novou obrovskou armádu, s níž si hodlal Řecko zcela podmanit. V roce 486 př. n. l. se však jeho egyptští poddaní vzbouřili, což jakoukoli řeckou výpravu odložilo. Po Dareiově smrti jeho syn Xerxés I. znovu zahájil přípravy na druhou invazi do Řecka, která nakonec začala v roce 480 př. n. l.

Bitva u Marathonu byla přelomovou událostí v řecko-perských válkách a ukázala Řekům, že Peršany lze porazit. Konečný řecký triumf v těchto válkách začal u Marathonu. V následujících dvou stech letech došlo k vzestupu klasické řecké civilizace, která měla takový vliv na západní společnost. Proto je bitva u Marathonu často považována za klíčový okamžik evropských dějin.

John Stuart Mill navrhl, že "bitva u Marathonu je i jako událost britských dějin důležitější než bitva u Hastingsu". Bitva u Marathonu je dnes možná známější jako inspirace pro maratonský závod. Ačkoli je historicky nepřesná, legenda o řeckém poslovi, který běžel do Athén se zprávou o vítězství, se stala inspirací pro tento atletický závod, který byl zaveden na olympijských hrách v Athénách v roce 1896 a původně se běžel mezi Marathonem a Athénami.

Bitva

Když byla athénská linie připravena, dal podle jednoho z pramenů Miltiadés jednoduchý pokyn k postupu: "Na ně".^p191 S největší pravděpodobností pochodovali, dokud nedosáhli hranice účinnosti lučištníků, "poraženého pásma", (zhruba 200 metrů), a pak se dali do běhu směrem k nepříteli.^p66 Hérodotos naznačuje, že to bylo poprvé, kdy řecké vojsko takto vběhlo do bitvy; bylo to pravděpodobně proto, že to bylo poprvé, kdy řecké vojsko čelilo nepříteli složenému převážně ze střeleckých oddílů (lučištníci, vrhači oštěpů).

To vše Peršany zřejmě velmi překvapilo. Řecká linie, která procházela krupobitím šípů a byla z větší části chráněna brněním, se nakonec střetla s nepřátelskou armádou. Holland podává sugestivní popis:

"Nepřátelé, kteří jim stáli přímo v cestě... si s hrůzou uvědomili, že [Athéňané] zdaleka nejsou snadnou kořistí pro své lučištníky, jak si zprvu představovali, ale že se nenechají zastavit... Dopad byl zničující. Athéňané si svůj styl boje vypilovali v boji s jinými falangami, dřevěné štíty se tříštily o dřevěné štíty, železné hroty kopí se tříštily o bronzové hrudní pancíře... v těch prvních strašlivých vteřinách srážky nebylo slyšet nic než drtivý náraz kovu do masa a kostí; pak se athénský příliv převalil přes muže, kteří měli na sobě nanejvýš prošívané džery na ochranu a byli vyzbrojeni snad jen luky nebo praky. Popelová kopí hoplítů se místo toho, aby se třásla..., mohla místo toho bodat a znovu bodat, a ti z nepřátel, kteří se vyhnuli jejich děsivému bodání, mohli být snadno rozdrceni k smrti pod obrovskou vahou postupujících bronzových mužů."^194–197

Athénská křídla rychle převálcovala horší perské jednotky na křídlech a poté se obrátila dovnitř, aby obklíčila perský střed, který byl v boji proti prořídlému řeckému středu úspěšnější. Bitva skončila, když perský střed v panice pronikl ke svým lodím, pronásledován Řeky. Někteří z nich, neznalí místního terénu, utíkali k bažinám, kde se neznámý počet lidí utopil.^p71 Athéňané pronásledovali Peršany zpět k jejich lodím a podařilo se jim zajmout sedm lodí, i když většina z nich byla schopna vyplout.

Hérodotos uvádí, že na bojišti bylo napočítáno 6400 mrtvých Peršanů. Není známo, kolik jich ještě zemřelo v bažinách. Athéňané ztratili 192 mužů a Platejci 11.

První fáze bitvy.


Druhá fáze bitvy.