Bitva u Marathonu (490 př. n. l.) — průběh, příčiny a důsledky

Bitva u Marathonu (490 př. n. l.): detailní popis průběhu, příčin a důsledků, role Athén a Persie, klíčové momenty a dlouhodobé historické dopady.

Bitva u Marathonu se odehrála v září 490 př. n. l. na Marathonské pláni. Bojovali v ní Athéňané a Peršané. Athény byly podpořeny malým vojskem z města Plataj. Bitva znamenala konec prvního pokusu Persie pod vedením krále Dareia I. o dobytí Řecka. Byla součástí první řecko-perské války.

Perská invaze byla reakcí na řeckou účast v jónské vzpouře. Athény a Eretrie tehdy vyslaly vojsko na podporu měst v Iónii, která se snažila svrhnout perskou nadvládu. Athéňanům a Eretrijcům se podařilo dobýt a vypálit Sardy, ale byli nuceni s velkými ztrátami ustoupit. V reakci na tento nájezd Dareios přísahal, že Athény a Eretrii vypálí do základů.

Příčiny a pozadí

Hlavními příčinami perské výpravy byla touha potrestat města, která podporovala jónskou vzpouru, upevnit perskou kontrolu nad egejskými ostrovy a zastrašit řecká městská státu, která se stavěla proti perské nadvládě. Politické motivy se prolínaly s ekonomickými a strategickými – Persie chtěla zajistit přístup k bohatým obchodním cestám v Egejském moři a zastavit možnou hrozbu od nezávislých řeckých států.

Síly, velení a rozmístění

Na straně Řeků stála převážně athénská armáda vedená zkušeným velitelem Miltiadem, podpořená asi tisícem hoplitů z Platají. Athénské velení pak tvořilo několikačlenné fórum generálů (strategů), z nichž významné slovo měl polemarch Callimáchos. Přesné počty obou stran jsou nejasné; nejstarší zdroj, Herodotos, uvádí perské síly v řádu desetitisíců, odborníci však považují tato čísla za nadhodnocená. Moderní odhady dávají peršské síly přibližně mezi 20–30 000 muži a řecké mezi 9–11 000.

Marathonská pláň leží přibližně 40 km severovýchodně od Athén; je to rovinatá oblast s pobřežními dunami a bažinami, která omezovala pohyb těžké jízdy. To mělo významný vliv na průběh boje – Peršané spolehli spíše na lehké pěchoty a jízdu, Athéňané na těžkooděnčené hoplity uspořádané do falangy.

Průběh bitvy

Přesné detaily se liší podle pramenů, nicméně klasický obraz událostí podle Herodota a pozdějších interpretací:

• Athéňané postupně přesunuli své síly z města na marathonskou pláň a zaujali pozici proti Perským silám.
• Miltiades podle všeho zvolil odvážný manévr: zúžil rozestavení falangy, aby zkrátil dobu vystavenou nepřátelské střelbě, a oslabil centrum ve prospěch silnějších křídel. Cílem bylo obklíčit perské centrum po průlomu křídel.
• Po krátkém, prudkém útoku hoplitů došlo k prolomení perského tábora; těžká řecká pěchota byla efektivní proti lehce vyzbrojeným peršským jednotkám.
• Podle některých popisů Persané ustoupili na lodě a stáhli se k pobřeží, kde zápas skončil jejich porážkou a obavami z případného námořního pronásledování.

Oběti a následky

Herodotos uvádí, že Athény ztratily 192 mužů a Plataj 11, zatímco Peršané měli podle něj velké ztráty (přes tisíce, často se uvádí číslo ~6 400). Moderní historici však tato čísla považují za nejistá a zdůrazňují, že přesná bilance zůstane sporná.

Krátkodobé důsledky bitvy byly především psychologické a politické: vítězství výrazně posílilo morálku řeckých států a prestiž Athén. Dlouhodobě měla bitva u Marathonu zásadní význam pro vývoj řecké civilizace:

• Athény získaly čas a respekt, což přispělo k jejich vzestupu v následujícím století a k rozvoji tzv. athénské hegemonií.
• Persie byla sice poražena v tomto tažení, ale hrozba nezmizela – za několik let (480 př. n. l.) přišla nová, mnohem rozsáhlejší invaze pod vedením Xerxése I., která vyústila v další a rozhodující střety jako Thermopyly a Salamínu.
• Vojenské zkušenosti z Marathonu podnítily rozvoj řecké taktiky a strategického myšlení, zvláště co se týče využití těžké pěchoty ve vhodném terénu.

Mýty a paměť

Bitva u Marathonu se stala i bohatým zdrojem legend. Nejznámější je příběh běžce, který údajně po bitvě uběhl z Marathonu do Athén, aby oznámil vítězství, a poté zemřel vyčerpáním. Tento zvláštní příběh je základem moderního maratonského závodu – avšak původní prameny (např. Herodotos) uvádějí, že posel Pheidippidés byl poslán do Sparty před bitvou, zatímco verze běhu po bitvě se objevila až v pozdějších dílech a legendách. Rozlišení mezi historickým faktem a pozdější literární tradicí je důležité při interpretaci události.

Prameny a historický výklad

Hlavním literárním pramenem o bitvě je Herodotos, který dává podrobný, i když místy idealizovaný obraz událostí. Archeologický výzkum marathonské oblasti a analýzy terénu pomáhají doplňovat historický obraz, avšak mnoho otázek — zejména o počtech vojsk a přesném průběhu manévrů — zůstává předmětem odborných diskuzí. Moderní historici kombinují literární prameny, archeologii a vojenskou teorii, aby nabídli vyváženější interpretaci.

Závěrem

Bitva u Marathonu patří mezi klíčové momenty starověkých dějin, protože zastavila první perskou invazi do pevninského Řecka a položila základy pro další politický a kulturní rozvoj řeckých městských států. Její význam přesahuje čistě vojenský rozměr: stala se symbolem odporu proti cizí nadvládě a zdrojem historických i literárních motivů, které přetrvaly až do moderní doby.

Bitva

Když byla athénská linie připravena, dal podle jednoho z pramenů Miltiadés jednoduchý pokyn k postupu: "Na ně".^p191 S největší pravděpodobností pochodovali, dokud nedosáhli hranice účinnosti lučištníků, "poraženého pásma", (zhruba 200 metrů), a pak se dali do běhu směrem k nepříteli.^p66 Hérodotos naznačuje, že to bylo poprvé, kdy řecké vojsko takto vběhlo do bitvy; bylo to pravděpodobně proto, že to bylo poprvé, kdy řecké vojsko čelilo nepříteli složenému převážně ze střeleckých oddílů (lučištníci, vrhači oštěpů).

To vše Peršany zřejmě velmi překvapilo. Řecká linie, která procházela krupobitím šípů a byla z větší části chráněna brněním, se nakonec střetla s nepřátelskou armádou. Holland podává sugestivní popis:

"Nepřátelé, kteří jim stáli přímo v cestě... si s hrůzou uvědomili, že [Athéňané] zdaleka nejsou snadnou kořistí pro své lučištníky, jak si zprvu představovali, ale že se nenechají zastavit... Dopad byl zničující. Athéňané si svůj styl boje vypilovali v boji s jinými falangami, dřevěné štíty se tříštily o dřevěné štíty, železné hroty kopí se tříštily o bronzové hrudní pancíře... v těch prvních strašlivých vteřinách srážky nebylo slyšet nic než drtivý náraz kovu do masa a kostí; pak se athénský příliv převalil přes muže, kteří měli na sobě nanejvýš prošívané džery na ochranu a byli vyzbrojeni snad jen luky nebo praky. Popelová kopí hoplítů se místo toho, aby se třásla..., mohla místo toho bodat a znovu bodat, a ti z nepřátel, kteří se vyhnuli jejich děsivému bodání, mohli být snadno rozdrceni k smrti pod obrovskou vahou postupujících bronzových mužů."^194–197

Athénská křídla rychle převálcovala horší perské jednotky na křídlech a poté se obrátila dovnitř, aby obklíčila perský střed, který byl v boji proti prořídlému řeckému středu úspěšnější. Bitva skončila, když perský střed v panice pronikl ke svým lodím, pronásledován Řeky. Někteří z nich, neznalí místního terénu, utíkali k bažinám, kde se neznámý počet lidí utopil.^p71 Athéňané pronásledovali Peršany zpět k jejich lodím a podařilo se jim zajmout sedm lodí, i když většina z nich byla schopna vyplout.

Hérodotos uvádí, že na bojišti bylo napočítáno 6400 mrtvých Peršanů. Není známo, kolik jich ještě zemřelo v bažinách. Athéňané ztratili 192 mužů a Platejci 11.

První fáze bitvy.


Druhá fáze bitvy.

Otázky a odpovědi

Otázka: Kdy se odehrála bitva u Marathonu?

Otázka: Kdo bojoval v bitvě u Marathónu?

Otázka: Kdo podporoval Athény v bitvě u Marathónu?

Otázka: Jaký význam měla bitva u Marathonu?

Otázka: Proč Persie napadla Řecko?

Otázka: O co se Athény a Eretrie snažily v Iónské vzpouře?

Otázka: Proč Dareios přísahal, že Athény a Eretrii spálí na popel?

Hledání podle dopisu