Tellur je chemický prvek patřící mezi chalkogeny (skupina 16). Má chemickou značku Te a atomové číslo 52, tedy 52 protonů a v neutrálním stavu také 52 elektronů. Jeho hmotnostní číslo (průměrná relativní atomová hmotnost) je přibližně 127,60 u. V přírodě se vyskytuje celkem 8 izotopů, z nichž některé jsou považovány za stabilní a některé jsou velmi pomalu radioaktivní. Nejdelší známý poločas rozpadu mezi přírodními izotopy má 128Te a je řádově 2,2 × 1024 let (tj. astronomicky dlouhá doba).

Fyzikální a chemické vlastnosti

  • Stav: křehký, šedobílý až stříbřitý polokov (metalloid) s jemným modrým nádechem.
  • Krystalová struktura: v běžné formě tvoří šroubovité řetězce v trigonalné struktuře; existuje i amorfní allotrop.
  • Tání a var: teplota tání ≈ 449,5 °C, teplota varu ≈ 988 °C.
  • Hustota: přibližně 6,24 g·cm−3 (při 20 °C).
  • Elektronová konfigurace: [Kr] 4d10 5s2 5p4.
  • Oxidační stavy: běžné jsou −2, +2, +4 a +6; tvoří oxidy (např. TeO2), halogenidy a telluridy (s kovovými prvky).
  • Elektronegativity: ~2,1 (Pauling), tedy méně elektronegativní než síra a selen.

Izotopy

Tellur má v přírodě osm izotopů. Některé z nich se chovají jako stabilní v běžném smyslu, zatímco jiné (zejména 128Te a 130Te) podléhají velmi pomalému dvojitému beta rozpadu s poločasy výrazně přesahující stáří vesmíru. Typické přírodní izotopy a jejich relativní zastoupení tvoří spektrum od lehčích po těžší nuklidy; kvůli extrémně dlouhým poločasům jsou některé z nich v tabulkách někdy uváděny jako „prakticky stabilní“.

Výskyt a těžba

  • Výskyt: tellur je v Zemské kůře vzácný (řádově jednotky částí na miliardu). Neobjevuje se samostatně, ale vázaný v minerálech — především v telluridech kovů (např. calaverit AuTe2, sylvanit AgAuTe4).
  • Získávání: komerčně se těží jako vedlejší produkt při rafinaci mědi, olova a zlata; hlavními producenty jsou státy, kde probíhá těžba a zpracování sulfidických rud.

Využití

  • Elektronika a polovodiče: polovodičové telluridové sloučeniny (např. CdTe) se používají v solárních článcích a optoelektronice.
  • Termoelektrika: Bi2Te3 (bismut-tellurid) je významný termoelektrický materiál pro chladící a generační aplikace při nízkých teplotních rozdílech.
  • Fázové paměti a optická média: slitiny telluru s antimonem a křemíkem/germániem (např. GeTe, Sb2Te3) se využívají v materiálech pro změnu fáze (phase-change memory) a záznamová média.
  • Slitiny: malé přídavky telluru do mědi či oceli zlepšují obráběcí vlastnosti a zpracovatelnost.
  • Katalýza a chemický průmysl: některé tellurové sloučeniny mají využití jako katalyzátory nebo meziprodukty ve specializovaných syntézách.

Bezpečnost a toxicita

Tellur a jeho sloučeniny jsou toxické; při expozici může vznikat charakteristický zápach česneku z vdechovaného nebo metabolizovaného telluru. Chronické vystavení může způsobovat neurologické nebo gastrointestinální potíže. Při práci s prachy a sloučeninami dodržujte ochranná opatření, ventilaci a bezpečnostní pokyny. Kovický tellur je méně toxický než některé jeho sloučeniny, ale i tak se s ním musí zacházet opatrně.

Historie

Tellur objevil v roce 1782 Franţ Josef Müller von Reichenstein při zkoumání rud ze Zlaté žíly v Transylvánii; prvek pojmenoval později v roce 1798 Martin Heinrich Klaproth podle latinského slova tellus (země). Od té doby se využití telluru rozšiřovalo zejména s rozvojem polovodičových technologií a metalurgie.

Shrnutí

  • Tellur (Te, Z = 52) je vzácný polokov skupiny chalkogenů s řadou průmyslových využití zejména v polovodičích, termoelektrice a speciálních slitinách.
  • Má složitou izotopovou situaci — v přírodě je osm izotopů, některé se jeví jako stabilní, jiné podléhají extrémně pomalému radioaktivnímu rozpadu.
  • Jeho sloučeniny nabízejí užitečné fyzikální vlastnosti, ale zároveň vyžadují opatrné nakládání z hlediska bezpečnosti a životního prostředí.