Tellurit (TeO3^2−) – definice, chemické vlastnosti a vzácný minerál

Tellurit (TeO3^2−): přehled definice, chemických vlastností a vzácného minerálu — žlutý až bílý oxid telluru, výskyt v oxidačních zónách.

Tellurit (chemicky anion TeO₃^2-) je sloučenina telluru v oxidačním stupni +IV. Jde o konjugovanou zásadu kyseliny H₂TeO₃ (tellurové kyseliny) a v roztocích se chová jako typický dvouprvkový polyatomický anion: při pH mírně nižším se protonuje na HTeO₃^- a při dalším okyselení vzniká nerozpuštěná nebo slabě disociovaná kyselina tellurová (H₂TeO₃). Tellurit je chemicky méně stabilní než tellurát (Te(VI)) a může být jak oxidován na Te(VI), tak redukován na elementární tellurium nebo telluridy.

Chemické vlastnosti a příprava

TeO₃^2- je v roztocích mírně oxidační (dokáže přijímat elektrony; součástí redoxních systémů tellur), ale ve srovnání s mnoha jinými aniony jde spíše o slabé oxidační činidlo. Ve vodě a za zásaditých podmínek vznikají příslušné soli – tellurity (např. Na₂TeO₃, K₂TeO₃), které jsou zpravidla rozpustné. Tellurit lze připravit reakcí oxidu telluričitého s hydroxidy nebo oxidy kovů:

• TeO₂ + 2 OH^- → TeO₃^2- + H₂O
• TeO₂ + MO → MTeO₃ (kde M je vhodný kov)

Ve vodných roztocích platí acidobazické rovnice:

• TeO₃^2- + H⁺ ⇄ HTeO₃^-
• HTeO₃^- + H⁺ ⇄ H₂TeO₃

Tellurity se mohou při oxidačních podmínkách převést na tellarát (TeO₄^2-), zatímco při redukci vzniká elementární tellurium (Te⁰) nebo telluridické fáze. Mnohé telluritové sloučeniny jsou toxické pro mikroorganismy; potažmo se využívají ve výživových půdách pro selekci určitých bakterií (např. agary obsahující tellurit).

Fyzikální vlastnosti a vzhled

Anion sám o sobě nemá tvar krystalové mřížky — vlastnosti závisejí na konkrétní soli (metalický kation). Soli telluritu bývají obvykle bílé až světle žluté, při redukci nebo při přítomnosti nečistot mohou vykazovat tmavší nebo šedavé zbarvení. Mnohé telluritové soli jsou dobře rozpustné ve vodě a vodné roztoky vykazují charakteristické chování při elektrochemických měřeních.

Rozdíl mezi aniontem a minerálem

Tellurit je kromě chemického aniontu také název vzácného minerálu. Je důležité rozlišit tyto dva významy:

• Chemický tellurit — anion TeO₃^2- a jeho soli (tellurity).
• Minerál tellurit — přírodní minerál složený z oxidů telluru (historicky označovaný jako tellurit, jeho hlavní složkou je TeO₂ nebo příbuzné Te(IV) sloučeniny). Tento minerál je vzácný, typicky žlutý až bílý a vytváří krystalické nebo povlakové agregáty.

Minerál se vyskytuje především v oxidačních zónách rudních ložisek, kde původně redukované formy telluru (např. telluridy nebo nativní tellurium) podléhají zvětrávání a oxidaci. Tellurit se tak nachází spolu s dalšími sekundárními telluričnými minerály, často jako tenké krystalické vrstvy nebo povlaky na jiných rudách.

Použití a bezpečnost

Tellurité sloučeniny mají omezené technické uplatnění vzhledem k relativní vzácnosti telluru a toxicitě některých sloučenin. Některé telluritové soli se využívají v analytické chemii a mikrobiologii (selektivní média), jiné v průmyslových aplikacích při výrobě speciálních materiálů nebo polovodičových sloučenin. Je třeba dbát zvýšené opatrnosti při manipulaci — tellur a jeho sloučeniny mohou být toxické, dráždivé a při nevhodném zacházení i škodlivé pro zdraví a životní prostředí.

Poznámka: V literatuře se pojmy „tellurit“ (anion/sůl) a „tellurit“ (minerál) mohou překrývat; vždy je vhodné z kontextu vyčíst, zda se mluví o chemickém aniontu TeO₃^2- nebo o minerálu obsahujícím oxidy telluru.

Hledání podle dopisu