Rozdíl mezi hmotností a váhou (tíhou)
Ve fyzice je třeba rozlišovat dvě různé veličiny: hmotnost a váha (tíha). Hmotnost objektu (nebo hmotnost množství hmoty) je základní vlastnost látky — míra množství látky a setrvačnosti tělesa. Hmotnost zvětšuje odpor tělesa proti změně jeho pohybu (setrvačnost) a její jednotkou v soustavě SI je kilogram (kg).
Váha nebo přesněji síla tíhy je síla, kterou na objekt působí místní gravitační pole. Jinak řečeno, váha je množství síly: síly, kterou působí gravitační pole na těleso. Jednotkou váhy (síly) je newton (N). Pro malá tělesa blízko povrchu planety lze váhu aproximovat vztahem F = m·g, kde m je hmotnost a g je gravitační zrychlení v daném místě.
Proč nejsou hmotnost a váha totéž
- Hmotnost je invariantní vlastnost objektu — stejná bez ohledu na to, kde se objekt nachází (např. na Zemi, na Měsíci nebo ve vesmíru), pokud se nezmění množství látky.
- Váha závisí na místním gravitačním zrychlení. Na různých tělesech (Země, Měsíc, jiné planety) nebo ve větších výškách/hloubkách se g liší, takže i váha se změní.
- Pro malé objekty na Zemi směřuje tíhová síla téměř do středu planety; u rozsáhlejších soustav (např. měsíc obíhající okolo Země) je směr síly vztažen k středu hmotnosti kombinované soustavy.
Měření: jak se rozlišuje při praxi
V běžném jazyce a každodenní praxi se často používají jednotky hmotnosti (např. kilogramy nebo libry) i pro to, co je ve fyzice síla (váha). To vede k záměně — lidé říkají „vážím 70 kg“, přitom správně mluví o hmotnosti 70 kg; skutečná váha (síla) by byla přibližně 70·9,81 ≈ 687 N na Zemi.
Typy měřidel:
- Rovnátková (rovnovážná) váha — porovnává hmotnost neznámého předmětu s etalonem (závaží). Funguje nezávisle na místním g, proto skutečně měří hmotnost, nikoli sílu.
- Pružinová váha (siloměr) — přímo měří sílu, tedy váhu tělesa (provede deformaci pružiny úměrnou působící síle). Je citlivá na hodnotu g; v jiném gravitačním poli ukáže jinou hodnotu pro stejnou hmotnost.
- Podlahové osobní váhy — obvykle měří normálovou sílu (která vyrovnává tíhu) a jsou kalibrovány tak, aby ukazovaly „hmotnost“ za předpokladu standardního g na Zemi; proto v jiném gravitačním prostředí by byly ukazatele nesprávné.
- Inerciální metody — v mikrogravitaci (nebo při přesném laboratorním měření) lze hmotnost určit podle setrvačných vlastností (např. měřením periody kmitání, určením akcelerace při známé síle apod.).
Příklady čísel
- Objekt s hmotností 1 kg má na Zemi váhu přibližně 9,81 N (1 kg · 9,81 m/s²) a na Měsíci přibližně 1,62 N (1 kg · 1,62 m/s²).
- Člověk s hmotností 70 kg má na Zemi tíhu cca 70·9,81 ≈ 687 N.
Praktické doporučení
- Při technickém či vědeckém psaní rozlišujte: hmotnost (kg) a váha / tíha (N).
- V běžné mluvě je akceptovatelné říkat „vážím 70 kg“, ale v přesném vyjádření by mělo být jasné, že jde o hmotnost.
- Pokud vás zajímá skutečná síla působící na těleso v různých prostředích (např. na Měsíci), použijte vztah F = m·g a odpovídající hodnotu g.