Velryby jsou velcí mořští savci, kteří žijí v oceánu. Stejně jako ostatní savci dýchají kyslík ze vzduchu, mají malé množství chlupů a jsou teplokrevné.

Existují dva základní druhy velryb a asi 100 druhů.

Lidé používají slovo velryba v různých významech. Někteří ho používají pro všechny kytovce včetně delfínů a sviňuch. Tito lidé říkají, že delfíni a sviňuchy byly také velryby, protože jsou to také kytovci. Jiní oddělují delfíny a sviňuchy: běžní anglicky mluvící lidé je nikdy nenazývali ani nepovažovali za velryby, pokud nejsou velmi velké. Ve skutečnosti mezi velrybami a delfíny neexistuje jasná hranice.

Velrybáři zabíjejí velryby pro maso a olej. V mnoha zemích však platí zákony, podle kterých se velryby již nesmí zabíjet. Některé země, například Island a Japonsko, tyto zákony nemají. V jiných zemích, například v USA, mohou legálně zabíjet velryby, jako je modrá velryba a běluha, pouze Eskymáci a někteří američtí indiáni.

Klasifikace a základní rozdělení

Vědecky patří všechny velryby do řádu kytovců (Cetacea). Nejčastěji se dělí na dva velké podřády:

  • Kosticovci (Mysticeti) – tzv. plejtvákovití, kteří nemají zuby, ale místo nich mají keratinové destičky nazývané kostičky (baleen). Filtrují jimi vodu a z ní zachycují plankton, krill a malé rybky. Mezi nimi jsou i největší žijící živočichové, například modrá velryba.
  • Ozubené velryby (Odontoceti) – mají zuby a často aktivně loví ryby, hlavonožce nebo jiné savce. Sem patří delfíni, kosatky i sviňuchy. Mnohé ozubené velryby používají echolokaci k orientaci a lovu.

Vzhled, velikost a fyziologie

Velryby se liší velikostí od malých sviňuch (několik metrů) až po modrou velrybu, která může dosahovat délky přes 30 metrů a hmotnosti více než 150 tun. Mají hydrodynamické tělo, ploutve a silný ocasní ploutev používanou k pohybu. Ačkoliv mají jen málo viditelných chlupů, během embryonálního vývoje chlupy vznikají a některé druhy si je uchovávají kolem čenichu (hmatová funkce).

Chování a sociální struktury

Velryby vykazují širokou škálu chování:

  • Sociální vazby: Některé druhy žijí v pevných sociálních skupinách (poddruhy, tzv. pods), jiné jsou spíše samotářské. Např. u kosatek existují silné rodinné struktury vedené samicemi.
  • Komunikace: Používají pískání, klikání, písně nebo jiná akustická sdělení. Velké plejtváci, jako plejtvák dlouhoploutvý, jsou známy svými složitými zpěvy.
  • Echolokace: U ozubených velryb slouží k lovu a orientaci v zakalených vodách nebo v hlubinách.
  • Migrace: Mnohé druhy migrují na velké vzdálenosti mezi zimními lichými oblastmi rozmnožování a bohatými letními krmnými oblastmi.

Potrava a lov

Kosticovci filtrují potravu pomocí kostic -- např. plejtváci loví krill a malé ryby, někdy ve velkých hejnech. Ozubené velryby loví individuálně nebo v koordinovaných skupinách; jejich kořistí jsou ryby, sépie nebo i jiní savci. Některé druhy (např. kosatky) plánují lov společně a mají speciální taktiky.

Pohlavní život, rozmnožování a vývoj mláďat

Samice obvykle rodí jedno mládě po březosti, která trvá u různých druhů přibližně 9–17 měsíců. Mláďata jsou kojena a matky jim věnují intenzivní péči po měsíce až několik let. U mnoha druhů jsou samice klíčovými členy sociální skupiny a přenášejí znalosti o migračních trasách a krmných lokalitách.

Délka života

Délka života se značně liší: menší druhy žijí obvykle několik desítek let, větší druhy často 60–90 let. Některé velryby, například velryba grónská (bowhead), mohou žít více než 200 let.

Hrozby a ochrana

Velryby čelí mnoha hrozbám způsobeným lidmi i přírodními faktory:

  • Lov velryb: Komerční velrybolov v minulosti způsobil pokles populací mnoha druhů. Dnes existují mezinárodní dohody a zákazy, ale některé země stále loví komerčně nebo pod záminkou vědeckého či tradičního lovu — jak je uvedeno výše u států jako Island a Japonsko. (Japonsko například oznámilo opuštění Mezinárodní velrybářské komise a vrátilo se k částečně obnovenému komerčnímu lovu.)
  • Vedlejší úlovky a zachycení v sítích: Mnoho velryb je zraněno nebo usmrceno při neúmyslném zachycení v rybářských sítích.
  • Kolize s loděmi: Silné lodě mohou vážně poranit nebo usmrtit velryby.
  • Hluková znečištění: Hloubkové sonary, průzkumné geofyzikální práce nebo hustá lodní doprava narušují komunikaci a orientaci velryb.
  • Znečištění a toxiny: Persistentní organické polutanty (např. PCB), těžké kovy a mikroplasty se hromadí v tukových tkáních a mohou oslabit imunitu a reprodukci.
  • Klimatická změna: Změny v rozložení potravy, teplotách oceánů a ledových oblastech ovlivňují migrační trasy a přežití některých druhů.

Ochranná opatření zahrnují mezinárodní dohody (např. Mezinárodní velrybářská komise), zákonnou ochranu druhů, chráněná mořská území, omezení rychlosti lodí a programy pro vyprošťování entanglovaných zvířat. Aktivní jsou také záchranné a monitorovací týmy a vědecké studie sledující populace.

Lidské využití a současný stav

Kromě lovu se velryby staly zdrojem vědeckého zájmu a turistického ruchu — pozorování velryb (whale watching) je v mnoha regionech ekonomicky důležité a přispívá k ochraně tím, že zvyšuje povědomí veřejnosti. Na druhé straně některé komunity stále udržují tradiční lov pro podvýživu či kulturní účely; v některých zemích (např. v USA) jsou povoleny omezené lovy pro původní obyvatelstvo, jak ukazují zmínky o Eskymácích a amerických indiánech.

Jak můžeme pomoci

  • Podporovat a respektovat regulace a chráněná území.
  • Snižovat znečištění plastem a chemikáliemi.
  • Respektovat pravidla pro plavbu a omezení rychlosti v oblastech s výskytem velryb.
  • Podporovat vědecký výzkum a organizace pracující na záchraně kytovců.

Velryby jsou klíčovou součástí oceánských ekosystémů. Jejich ochrana vyžaduje kombinaci místních i mezinárodních opatření, vědeckého poznání a udržitelného přístupu k mořským zdrojům.