Právo

Právo je soubor pravidel, o nichž rozhoduje určitý stát a jejichž účelem je udržet klid a bezpečnost ve společnosti.

Soudy nebo policie mohou tento systém pravidel vymáhat a trestat osoby, které zákony poruší, například zaplacením pokuty nebo jiného trestu včetně vězení. Ve starověkých společnostech psali zákony vůdci, aby stanovili pravidla, jak mohou lidé žít, pracovat a obchodovat mezi sebou. Mnohokrát v historii se však stalo, že když byly zákony na falešném základě ve prospěch několika málo lidí na úkor společnosti, vyústily v konflikt. Aby se tomu zabránilo, ve většině zemí dnes zákony píší a hlasují o nich skupiny politiků v zákonodárném sboru, jako je parlament nebo kongres, volené (zvolené) ovládanými národy. Dnešní země mají ústavu pro celkový rámec společnosti a podle potřeby vytvářejí další zákony pro detailní záležitosti. Členové společnosti mají obecně dostatek svobody v rámci všech zákonných věcí, které si mohou zvolit. Činnost je nezákonná, pokud porušuje zákon nebo se neřídí zákony.

Právní kodex je psaný soubor zákonů, které jsou vymáhány. Může se týkat například policie, soudů nebo trestů. Právník, právník nebo advokát je odborník, který studuje a argumentuje právní předpisy. Ve Spojených státech existují dva druhy advokátů - "transkripční" advokáti, kteří sepisují smlouvy, a "litigátoři", kteří chodí k soudu. Ve Spojeném království se tito odborníci nazývají solicitors, respektive barristers.

Právní stát je zákon, který říká, že vláda může legálně používat svou moc pouze způsobem, na kterém se vláda a lidé dohodnou. Omezuje pravomoci, které vláda má, jak je dohodnuto v ústavě země. Právní stát zabraňuje diktatuře a chrání práva lidí. Když vedoucí představitelé poctivě prosazují právní kodex, a to i vůči sobě a svým přátelům, je to příklad dodržování zásad právního státu. "Vláda zákona", napsal starořecký filozof Aristoteles v roce 350 př. n. l., "je lepší než vláda jakéhokoli jednotlivce".

Kultura je obvykle hlavním zdrojem principů mnoha zákonů a lidé mají také tendenci důvěřovat myšlenkám založeným na rodinných a společenských zvyklostech. V mnoha zemích v historii bylo náboženství a náboženské knihy, jako jsou Védy, Bible nebo Korán, hlavním zdrojem práva.

Druhy práva

  • Smluvní právo stanoví pravidla pro smlouvy o nákupu a prodeji věcí a služeb.
  • Lékařské právo stanoví pravidla a pokyny pro zdravotnické pracovníky, ale také práva pacienta.
    • Výsada mlčenlivosti lékaře a pacienta chrání soukromé rozhovory pacienta s lékařem (lékařkou), což se vztahuje i na jeho osobní údaje (např. kontaktní údaje) sdělované zdravotnickému personálu.
  • Majetkové právo stanoví práva a povinnosti, které má člověk při koupi, prodeji nebo pronájmu domů a pozemků (tzv. nemovitostí) a věcí (tzv. osobního majetku).
    • Právo duševního vlastnictví (IP) se týká práv, která mají lidé k věcem, jež vytvořili, jako je umění, hudba a literatura. Tato práva se nazývají autorská práva. Chrání také vynálezy, které lidé vytvoří, a to prostřednictvím práva zvaného patent. Zahrnuje také práva, která mají lidé k názvu společnosti nebo k rozlišovací značce či logu. Tomu se říká ochranná známka.
  • Svěřenské právo (obchodní právo) stanoví pravidla pro peníze vložené do investic, například do penzijních fondů, které si lidé spoří na důchod. Zahrnuje mnoho různých druhů práva, včetně správního a majetkového práva.
  • Deliktní právo pomáhá lidem uplatňovat nároky na náhradu škody (odškodnění), když jim někdo ublíží nebo poškodí jejich majetek.
  • Trestní právo slouží vládě k tomu, aby zabránila lidem porušovat zákony a potrestala ty, kteří je porušují.
  • Ústavní právo se zabývá důležitými právy vlády a jejím vztahem k občanům. Zahrnuje především výklad ústavy, včetně takových věcí, jako je rozdělení pravomocí jednotlivých složek vlády.
    • Soudní příkaz je oficiální prohlášení soudce, které definuje a povoluje provedení určitých kroků pro jednu nebo více stran případu.
  • Správní právo využívají běžní občané, kteří chtějí napadnout rozhodnutí vlády. Zahrnuje také věci, jako jsou předpisy a fungování správních orgánů.
  • Mezinárodní právo slouží ke stanovení pravidel, podle nichž mohou země jednat v oblastech, jako je obchod, životní prostředí nebo vojenské akce. Příkladem mezinárodního práva jsou Ženevské úmluvy o vedení války a Roerichův pakt.
  • Zvyky a tradice jsou postupy, které jsou ve společnosti široce přijaty a dohodnuty, často však ne v písemné podobě. Zvyky a tradice mohou být prosazovány u soudů a někdy jsou považovány za součást právní argumentace ve věcech, o nichž soudy rozhodují. V některých společnostech a kulturách je nebo bylo veškeré právo zvykem a tradicí, i když je to stále vzácnější, ačkoli v některých částech světa jsou zvyky a tradice stále závazné nebo dokonce převládající formou práva, například v kmenových zemích nebo v zaniklých státech.

Druhy práva

  • Smluvní právo stanoví pravidla pro smlouvy o nákupu a prodeji věcí a služeb.
  • Lékařské právo stanoví pravidla a pokyny pro zdravotnické pracovníky, ale také práva pacienta.
    • Výsada mlčenlivosti lékaře a pacienta chrání soukromé rozhovory pacienta s lékařem (lékařkou), což se vztahuje i na jeho osobní údaje (např. kontaktní údaje) sdělované zdravotnickému personálu.
  • Majetkové právo stanoví práva a povinnosti, které má člověk při koupi, prodeji nebo pronájmu domů a pozemků (tzv. nemovitostí) a věcí (tzv. osobního majetku).
    • Právo duševního vlastnictví (IP) se týká práv, která mají lidé k věcem, jež vytvořili, jako je umění, hudba a literatura. Tato práva se nazývají autorská práva. Chrání také vynálezy, které lidé vytvoří, a to prostřednictvím práva zvaného patent. Zahrnuje také práva, která mají lidé k názvu společnosti nebo k rozlišovací značce či logu. Tomu se říká ochranná známka.
  • Svěřenské právo (obchodní právo) stanoví pravidla pro peníze vložené do investic, například do penzijních fondů, které si lidé spoří na důchod. Zahrnuje mnoho různých druhů práva, včetně správního a majetkového práva.
  • Deliktní právo pomáhá lidem uplatňovat nároky na náhradu škody (odškodnění), když jim někdo ublíží nebo poškodí jejich majetek.
  • Trestní právo slouží vládě k tomu, aby zabránila lidem porušovat zákony a potrestala ty, kteří je porušují.
  • Ústavní právo se zabývá důležitými právy vlády a jejím vztahem k občanům. Zahrnuje především výklad ústavy, včetně takových věcí, jako je rozdělení pravomocí jednotlivých složek vlády.
    • Soudní příkaz je oficiální prohlášení soudce, které definuje a povoluje provedení určitých kroků pro jednu nebo více stran případu.
  • Správní právo využívají běžní občané, kteří chtějí napadnout rozhodnutí vlády. Zahrnuje také věci, jako jsou předpisy a fungování správních orgánů.
  • Mezinárodní právo slouží ke stanovení pravidel, podle nichž mohou země jednat v oblastech, jako je obchod, životní prostředí nebo vojenské akce. Příkladem mezinárodního práva jsou Ženevské úmluvy o vedení války a Roerichův pakt.
  • Zvyky a tradice jsou postupy, které jsou ve společnosti široce přijaty a dohodnuty, často však ne v písemné podobě. Zvyky a tradice mohou být prosazovány u soudů a někdy jsou považovány za součást právní argumentace ve věcech, o nichž soudy rozhodují. V některých společnostech a kulturách je nebo bylo veškeré právo zvykem a tradicí, i když je to stále vzácnější, ačkoli v některých částech světa jsou zvyky a tradice stále závazné nebo dokonce převládající formou práva, například v kmenových zemích nebo v zaniklých státech.

Občanské právo a zvykové právo

Občanské právo je právní systém, který se dnes používá ve většině zemí světa. Občanské právo je založeno na právních předpisech, které jsou obsaženy v ústavách nebo zákonech přijatých vládou. Druhou částí občanského práva jsou právní přístupy, které jsou součástí zvyklostí. V občanskoprávních vládách nemají soudci zpravidla velké pravomoci a většinu zákonů a právních precedentů vytvářejí poslanci parlamentu.

Obvyklé právo je založeno na rozhodnutích soudců v minulých soudních případech. Pochází z Anglie a stalo se součástí téměř všech zemí, které kdysi patřily k britskému impériu, s výjimkou Malty, Skotska, amerického státu Louisiana a kanadské provincie Quebec. Je také převládající formou práva ve Spojených státech, kde mnoho zákonů nazývaných zákony píše Kongres, ale mnohem více právních pravidel existuje z rozhodnutí soudů. Common law má své počátky ve středověku, kdy byl král Jan donucen svými barony podepsat dokument zvaný Magna Charta.

Občanské právo a zvykové právo

Občanské právo je právní systém, který se dnes používá ve většině zemí světa. Občanské právo je založeno na právních předpisech, které jsou obsaženy v ústavách nebo zákonech přijatých vládou. Druhou částí občanského práva jsou právní přístupy, které jsou součástí zvyklostí. V občanskoprávních vládách nemají soudci zpravidla velké pravomoci a většinu zákonů a právních precedentů vytvářejí poslanci parlamentu.

Obvyklé právo je založeno na rozhodnutích soudců v minulých soudních případech. Pochází z Anglie a stalo se součástí téměř všech zemí, které kdysi patřily k britskému impériu, s výjimkou Malty, Skotska, amerického státu Louisiana a kanadské provincie Quebec. Je také převládající formou práva ve Spojených státech, kde mnoho zákonů nazývaných zákony píše Kongres, ale mnohem více právních pravidel existuje z rozhodnutí soudů. Common law má své počátky ve středověku, kdy byl král Jan donucen svými barony podepsat dokument zvaný Magna Charta.

Náboženské právo

Náboženské právo je právo založené na náboženské víře nebo knihách. Příkladem je židovská halacha, islámské právo šaría a křesťanské kanonické právo.

Až do roku 1700 bylo právo šaría hlavním právním systémem v celém muslimském světě. V některých muslimských zemích, například v Saúdské Arábii a Íránu, jsou celé právní systémy stále založeny na právu šaría. Islámské právo je často kritizováno, protože často obsahuje přísné tresty za trestné činy. Závažnou kritikou je rozsudek Evropského soudního dvora, že "právo šaría je neslučitelné se základními principy demokracie".

Turecká strana Refah, která prosazuje "pluralitu právních systémů založených na náboženství", byla shledána v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud rozhodl, že plán strany Refah by "odstranil úlohu státu jako garanta práv a svobod jednotlivce" a "porušil by zásadu nediskriminace jednotlivců, pokud jde o jejich užívání veřejných svobod, která je jednou ze základních zásad demokracie".

Náboženské právo

Náboženské právo je právo založené na náboženské víře nebo knihách. Příkladem je židovská halacha, islámské právo šaría a křesťanské kanonické právo.

Až do roku 1700 bylo právo šaría hlavním právním systémem v celém muslimském světě. V některých muslimských zemích, například v Saúdské Arábii a Íránu, jsou celé právní systémy stále založeny na právu šaría. Islámské právo je často kritizováno, protože často obsahuje přísné tresty za trestné činy. Závažnou kritikou je rozsudek Evropského soudního dvora, že "právo šaría je neslučitelné se základními principy demokracie".

Turecká strana Refah, která prosazuje "pluralitu právních systémů založených na náboženství", byla shledána v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud rozhodl, že plán strany Refah by "odstranil úlohu státu jako garanta práv a svobod jednotlivce" a "porušil by zásadu nediskriminace jednotlivců, pokud jde o jejich užívání veřejných svobod, která je jednou ze základních zásad demokracie".

Historie práva

Dějiny práva jsou úzce spjaty s vývojem lidských civilizací. Staroegyptské právo se vyvinulo 3000 let př. n. l. V roce 1760 př. n. l. král Chammurapi převzal starověké babylonské právo, uspořádal ho a nechal vytesat do kamene, aby si ho veřejnost mohla prohlédnout na tržišti. Tyto zákony se staly známými jako Chammurapiho zákoník.

Tóra ze Starého zákona je starým souborem zákonů. Byla sepsána kolem roku 1280 př. n. l. Obsahuje morální pravidla, jako je Desatero, které lidem říká, jaké věci nejsou povoleny. Někdy se lidé snaží zákon změnit. Například když je prostituce nezákonná, snaží se ji zlegalizovat.

Dějiny práva

Dějiny práva jsou úzce spjaty s vývojem lidských civilizací. Staroegyptské právo se vyvinulo 3000 let př. n. l. V roce 1760 př. n. l. král Chammurapi převzal starověké babylonské právo, uspořádal ho a nechal vytesat do kamene, aby si ho veřejnost mohla prohlédnout na tržišti. Tyto zákony se staly známými jako Chammurapiho zákoník.

Tóra ze Starého zákona je starým souborem zákonů. Byla sepsána kolem roku 1280 př. n. l. Obsahuje morální pravidla, jako je Desatero, které lidem říká, jaké věci nejsou povoleny. Někdy se lidé snaží zákon změnit. Například když je prostituce nezákonná, snaží se ji zlegalizovat.

Legislativa

V demokratických zemích si občané obvykle vybírají lidi, kteří se nazývají politici, aby je zastupovali v zákonodárném sboru. Příkladem zákonodárných sborů jsou parlament v Londýně, Kongres ve Washingtonu, Bundestag v Berlíně, Duma v Moskvě a Národní shromáždění v Paříži. Většina zákonodárných sborů má dvě komory nebo sněmovny, "dolní" a "horní". Pro přijetí zákona musí v každé sněmovně hlasovat většina poslanců. Zákonodárný sbor je složkou vlády, která píše zákony a hlasuje o jejich schválení.

Legislativa

V demokratických zemích si občané obvykle vybírají lidi, kteří se nazývají politici, aby je zastupovali v zákonodárném sboru. Příkladem zákonodárných sborů jsou parlament v Londýně, Kongres ve Washingtonu, Bundestag v Berlíně, Duma v Moskvě a Národní shromáždění v Paříži. Většina zákonodárných sborů má dvě komory nebo sněmovny, "dolní" a "horní". Pro přijetí zákona musí v každé sněmovně hlasovat většina poslanců. Zákonodárný sbor je složkou vlády, která píše zákony a hlasuje o jejich schválení.

Soudnictví

Soudní moc je skupina soudců, kteří řeší spory mezi lidmi a rozhodují o vině osob obviněných z trestných činů. V některých jurisdikcích soudce nerozhoduje o vině či nevině, ale řídí porotu, jak má interpretovat skutečnosti z právního hlediska, ale porota určuje skutečnosti na základě důkazů, které jí byly předloženy, a rozhoduje o vině či nevině obviněné osoby. Většina zemí systémů common law a civil law má systém odvolacích soudů až po nejvyšší orgán, jako je Nejvyšší soud nebo Vrchní soud. Nejvyšší soudy mají obvykle pravomoc zrušit zákony, které jsou protiústavní (které jsou v rozporu s ústavou).

Soudnictví

Soudní moc je skupina soudců, kteří řeší spory mezi lidmi a rozhodují o vině osob obviněných z trestných činů. V některých jurisdikcích soudce nerozhoduje o vině či nevině, ale řídí porotu, jak má interpretovat skutečnosti z právního hlediska, ale porota určuje skutečnosti na základě důkazů, které jí byly předloženy, a rozhoduje o vině či nevině obviněné osoby. Většina zemí systémů common law a civil law má systém odvolacích soudů až po nejvyšší orgán, jako je Nejvyšší soud nebo Vrchní soud. Nejvyšší soudy mají obvykle pravomoc zrušit zákony, které jsou protiústavní (které jsou v rozporu s ústavou).

Výkonná moc (vláda) a hlava státu

Výkonná moc je řídícím centrem politické moci. Ve většině demokratických zemí je výkonná moc volena z lidí, kteří jsou v zákonodárném sboru. Tato skupina zvolených osob se nazývá kabinet. Ve Francii, USA a Rusku má výkonná moc prezidenta, který existuje odděleně od zákonodárného sboru.

Výkonná moc navrhuje nové zákony a dohody s jinými zeměmi. Výkonná moc také obvykle kontroluje armádu, policii a byrokracii. Výkonná moc vybírá ministry nebo státní tajemníky, kteří řídí resorty, jako je ministerstvo zdravotnictví nebo ministerstvo spravedlnosti.

V mnoha jurisdikcích se hlava státu nepodílí na každodenní správě jurisdikce a má převážně ceremoniální roli. Tak je tomu v mnoha zemích Commonwealthu, kde hlava státu, obvykle guvernér, jedná téměř výhradně "na radu" hlavy výkonné moci (např. předsedy vlády, prvního ministra nebo premiéra). Primární právní úlohou hlavy státu v těchto jurisdikcích je působit jako kontrola nebo rovnováha vůči výkonné moci, neboť hlava státu má zřídkakdy uplatňovanou pravomoc rozpustit zákonodárný sbor, vypsat volby a odvolat ministry.

Výkonná moc (vláda) a hlava státu

Výkonná moc je řídícím centrem politické moci. Ve většině demokratických zemí je výkonná moc volena z lidí, kteří jsou v zákonodárném sboru. Tato skupina zvolených osob se nazývá kabinet. Ve Francii, USA a Rusku má výkonná moc prezidenta, který existuje odděleně od zákonodárného sboru.

Výkonná moc navrhuje nové zákony a dohody s jinými zeměmi. Výkonná moc také obvykle kontroluje armádu, policii a byrokracii. Výkonná moc vybírá ministry nebo státní tajemníky, kteří řídí resorty, jako je ministerstvo zdravotnictví nebo ministerstvo spravedlnosti.

V mnoha jurisdikcích se hlava státu nepodílí na každodenní správě jurisdikce a má převážně ceremoniální roli. Tak je tomu v mnoha zemích Commonwealthu, kde hlava státu, obvykle guvernér, jedná téměř výhradně "na radu" hlavy výkonné moci (např. předsedy vlády, prvního ministra nebo premiéra). Primární právní úlohou hlavy státu v těchto jurisdikcích je působit jako kontrola nebo rovnováha vůči výkonné moci, neboť hlava státu má zřídkakdy uplatňovanou pravomoc rozpustit zákonodárný sbor, vypsat volby a odvolat ministry.

Ostatní části právního systému

Policie prosazuje trestní zákony tím, že zatýká osoby podezřelé z porušení zákona. Byrokraté jsou státní zaměstnanci a státní organizace, které vykonávají práci pro vládu. Byrokraté pracují v rámci systému pravidel a svá rozhodnutí vydávají písemně.

Právníci jsou lidé, kteří se naučili o zákonech. Právníci poskytují lidem rady ohledně jejich zákonných práv a povinností a zastupují je u soudu. Aby se člověk mohl stát právníkem, musí absolvovat dvouletý nebo tříletý vysokoškolský program na právnické fakultě a složit přijímací zkoušku. Právníci pracují v advokátních kancelářích, pro vládu, pro firmy nebo sami.

Občanská společnost jsou lidé a skupiny, které nejsou součástí vlády a které se snaží chránit lidi před porušováním lidských práv a snaží se chránit svobodu projevu a další práva jednotlivce. Mezi organizace, které jsou součástí občanské společnosti, patří politické strany, diskusní kluby, odbory, organizace na ochranu lidských práv, noviny a charitativní organizace.

"Korporace patří mezi organizace, které využívají právní systém k prosazování svých cílů. Stejně jako ostatní využívají prostředky, jako jsou dary na volební kampaně a reklama, aby lidi přesvědčily, že mají pravdu. Korporace se také zapojují do obchodu a vyrábějí nové věci, jako jsou automobily, vaporizéry/e-cigarety a bezpilotní letadla (tj. "drony"), na které staré zákony nejsou dobře vybaveny. Korporace také využívají soubor pravidel a předpisů, aby zajistily, že jim jejich zaměstnanci zůstanou věrní (obvykle jsou uvedeny v právní smlouvě) a že jakékoli neuposlechnutí těchto pravidel je považováno za necivilizované, a je tedy dán důvod k okamžitému propuštění.

Další části právního systému

Policie prosazuje trestní zákony tím, že zatýká osoby podezřelé z porušení zákona. Byrokraté jsou státní zaměstnanci a státní organizace, které vykonávají práci pro vládu. Byrokraté pracují v rámci systému pravidel a svá rozhodnutí vydávají písemně.

Právníci jsou lidé, kteří se naučili o zákonech. Právníci poskytují lidem rady ohledně jejich zákonných práv a povinností a zastupují je u soudu. Aby se člověk mohl stát právníkem, musí absolvovat dvouletý nebo tříletý vysokoškolský program na právnické fakultě a složit přijímací zkoušku. Právníci pracují v advokátních kancelářích, pro vládu, pro firmy nebo sami.

Občanská společnost jsou lidé a skupiny, které nejsou součástí vlády a které se snaží chránit lidi před porušováním lidských práv a snaží se chránit svobodu projevu a další práva jednotlivce. Mezi organizace, které jsou součástí občanské společnosti, patří politické strany, diskusní kluby, odbory, organizace na ochranu lidských práv, noviny a charitativní organizace.

"Korporace patří mezi organizace, které využívají právní systém k prosazování svých cílů. Stejně jako ostatní využívají prostředky, jako jsou dary na volební kampaně a reklama, aby přesvědčily lidi, že mají pravdu. Korporace se také zapojují do obchodu a vyrábějí nové věci, jako jsou automobily, vaporizéry/e-cigarety a bezpilotní letadla (tj. "drony"), na které staré zákony nejsou dobře vybaveny. Korporace také využívají soubor pravidel a předpisů, aby zajistily, že jim jejich zaměstnanci zůstanou věrní (obvykle jsou uvedeny v právní smlouvě) a že jakékoli neuposlechnutí těchto pravidel je považováno za necivilizované, a je tedy dán důvod k okamžitému propuštění.

Související stránky

Související stránky

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to právo?


Odpověď: Právo je soubor pravidel, o nichž rozhoduje určité místo nebo orgán, který má sloužit k udržení klidu a bezpečnosti ve společnosti.

Otázka: Jak jsou zákony vymáhány?


Odpověď: Soudy nebo policie mohou tento systém pravidel vymáhat a trestat osoby, které zákony porušují, například zaplacením pokuty nebo jiného trestu včetně vězení.

Otázka: Kdo píše zákony v moderních společnostech?


Odpověď: Ve většině dnešních zemí zákony píší a hlasují o nich skupiny politiků v zákonodárném sboru, jako je parlament nebo kongres, které jsou voleny (vybírány) ovládanými národy.

Otázka: Co je příkladem dodržování zásad právního státu?


Odpověď: Když vedoucí představitelé poctivě prosazují právní kodex, a to i na sobě a svých přátelích, je to příklad dodržování zásad právního státu.

Otázka: Kde se v souvislosti s právem uplatňuje kultura?


Odpověď: Kultura je obvykle hlavním zdrojem zásad, které stojí za mnoha zákony, a lidé mají také tendenci důvěřovat myšlenkám založeným na rodinných a společenských zvyklostech.

Otázka: Jakou roli hrálo náboženství při formování práva v průběhu dějin?


Odpověď: V mnoha zemích v průběhu dějin byly náboženství a náboženské knihy, jako jsou Védy, Bible nebo Korán, hlavním zdrojem práva.

Otázka: Co říkal Aristoteles o vládě práva?



Odpověď: "Vláda zákona," napsal Aristoteles v roce 350 př. n. l., "je lepší než vláda jakéhokoli jednotlivce."

AlegsaOnline.com - 2020 / 2023 - License CC3