Anglické právo

Historie

Zákon Æthelberhtův (Athelbert z Kentu), sepsaný kolem roku 602, je nejstarším příkladem anglosaského práva nebo práva v jakémkoli germánském jazyce. Anglosaské právo vycházelo ze starogermánského práva, což byl systém zákonů založený na příbuzenství. Příbuzenská skupina byla odpovědná za činy svých členů i za jejich ochranu. Za křivdy vůči druhému se platilo Weregildem, což byla hodnota přisuzovaná každé osobě a každému majetku. V 10. století se tyto systémy změnily v systém stovek. Nebyly již založeny na příbuzenském vztahu, ale organizovaly se k ochraně ostatních členů setniny a k prosazování zákonů. Stovce velel stometník, který dohlížel na to, aby byly vyřešeny všechny spory.

Dobytí Anglie Normany v roce 1066 přineslo mnoho změn v právu. Zatímco velká část anglosaského práva zůstala zachována, Normané časem přidali nové zákony. Před normanskou invazí byla většina zákonů v Anglii místními zákony a jejich dodržování vymáhaly místní soudy. Byly zavedeny královské soudy Ty nepřevzaly místní zákony hned, ale učinily tak v průběhu času. Královské soudy převzaly to nejlepší z místních zákonů a používaly je v celé Anglii. Tím vzniklo anglické zvykové právo neboli systém zákonů společný pro celou zemi. V této době se vyvinul druhý soudní systém známý jako equity, který spravoval soud Court of Chancery. Equity řešilo situace, na které se nevztahovalo zvykové právo. Příklady rozhodnutí equity zahrnují uvalení zástavního práva, opravu vlastnické hranice nebo příkaz, aby někdo něco udělal, aby zabránil škodám.

Právní učenec 18. století William Blackstone napsal čtyřsvazkové Komentáře k anglickým zákonům, které poprvé poskytly úplný přehled anglického práva. Původně vyšly v letech 1765-1769 a od té doby byly mnohokrát znovu vydány. Jeho Komentáře, používané až do 19. století, byly hlavní učební pomůckou při studiu práva v Anglii i v Americe. Abraham Lincoln četl Blackstoneovy komentáře jako součást výuky práva.

Systém poroty

Porotní systém se v Anglii objevil pravděpodobně hned po dobytí Anglie Normany. Zpočátku porotci u soudu vystupovali jako svědci. Postupem času, určitě za vlády anglického krále Jindřicha II., se však stali soudci, kteří rozhodovali v soudním sporu. Porotci začali projednávat důkazy předložené stranami sporu. Postupem času se porotci před soudním jednáním dozvídali o případu stále méně a méně a dozvídali se jen to, co potřebovali k tomu, aby mohli u soudu rozhodnout.

Úvodní strana Æthelberhtova zákona ze 7. století

Aplikace pro Wales

Na rozdíl od Skotska a Severního Irska není Wales samostatnou jurisdikcí Spojeného království. Staré zákony Walesu v rámci Anglického království byly zrušeny zákony krále Jindřicha VIII. ve Walesu. Tím byl Wales právně sladěn s Anglií. V letech 1746-1967 zahrnoval jakýkoli odkaz na Anglii v právních předpisech i Wales. To přestalo platit s přijetím zákona o velštině z roku 1967. Nyní se tato jurisdikce běžně označuje jako "Anglie a Wales". Ačkoli Wales má určitou politickou autonomii, neměl možnost přijímat primární legislativu, dokud po velšských parlamentních volbách v roce 2007 nevstoupil v platnost zákon o vládě Walesu z roku 2006. I přesto zůstává velšský právní systém anglickým zvykovým právem. To je odlišné od situace v Severním Irsku. To nepřestalo být samostatnou jurisdikcí, když bylo pozastaveno jeho zákonodárství. Významným rozdílem je také používání velšského jazyka, neboť zákony, které se ho týkají, platí ve Walesu, a nikoli ve zbytku Spojeného království. Zákon o velštině z roku 1993 je zákonem parlamentu Spojeného království. Ten zrovnoprávnil velštinu s angličtinou ve Walesu, pokud jde o veřejný sektor. Velštinou se může mluvit také na velšských soudech.

Související stránky

• Adverzní systém
• Kanonické právo
• Občanské právo
• Společné právo
• Ústavní právo
• Inkviziční systém
• Mezinárodní právo
• Námořní právo
• Římské právo
• Salicův zákon
• Skotské právo
• Velšské právo