Chammurapi se stal babylonským králem kolem roku 1792 př. n. l., když jeho otec Sin-Muballit abdikoval. Babylon byl jedním z mnoha malých nezávislých měst ve starověké Mezopotámii. Tato města mezi sebou často bojovala o kontrolu nad územím. Když se Chammurapi stal králem, patřil Babylon již k mocnějším městům. Dřívější babylonští králové ovládli nedaleké městské státy Borsippa, Kiš a Sippar.
Na počátku své vlády Chammurapi nevedl žádné významné války. Místo toho vylepšoval stavby v Babylonu. Postavil vyšší městské hradby, aby ztížil napadení města, a rozšířil chrámy. Kolem roku 1771 př. n. l. zaútočilo na Mezopotámii z východu království Elam. Elam napadl Eshnunnu, městský stát severovýchodně od Babylonu, a zničil jeho města. Pokusilo se také rozpoutat válku mezi Babylonem a Larsou, městem v jižní Mezopotámii. Chammurapi však místo toho uzavřel spojenectví s Larsou proti Elamu. Chammurapi Elam porazil, ale měl pocit, že mu Larsa neposkytla dostatečnou pomoc. Zaútočil proto na Larsu. Přibližně v roce 1763 př. n. l. si Babylon zcela podmanil jižní Mezopotámii.
Chammurapiho spojenci v severní Mezopotámii vyslali svá vojska na jih, aby pomohla Babylonu. To vyvolalo nepokoje v severní oblasti. Chammurapi se proto vrátil na sever, nepokoje zastavil a Ešnunnu porazil. Poté zaútočil na zbývající města v severní Mezopotámii, včetně bývalého babylonského spojence Mari, a dobyl je. Je možné, že Mari se Babylonu vzdalo, aniž by došlo k jakémukoli boji. Poté Chammurapi ovládl většinu Mezopotámie. Pouze Aleppo a Katna, dvě západní města v dnešní Sýrii, zůstala nezávislá. Když Chammurapi přibližně v roce 1750 př. n. l. zemřel, stal se králem jeho syn Samsu-iluna.
