Noty: notový zápis a tištěná hudba
Přehled notového zápisu: co jsou noty, základní prvky, rozdíl mezi partiturou a party, historie a praktické použití v tisku i digitální podobě.
Noty označují systematický písemný zápis hudby, který interpretuje výšku tónů, rytmus, dynamiku a další hudební údaje. V běžné řeči se pod slovem noty často míní tištěná hudba — jednotlivý výtisk skladby nebo sbírka skladeb, ze které hudebníci čtou při cvičení či vystoupení. Tištěné noty usnadňují přenos kompozic mezi generacemi, slouží jako edice děl, výukový materiál i jako pracovní nástroj při zkouškách a koncertech. Více o rozdílu mezi pojmy najdete také v souvisejících materiálech: podrobnosti.
Galerie obrázků
10 Obrázky
Základní prvky notového zápisu
- Pětihlasová linka (notová osnova): základní „čára“, na níž se zapisují tóny; současná notace obvykle používá pět linek.
- Tóny a takty: jednotlivé noty a pomlky určují délku zvuku; taktové čáry dělí hudbu na pravidelné úseky.
- Klíče a transpozice: houslový, basový či altový klíč určují, jak se noty čtou; některé nástroje vyžadují transponované partie.
- Tempa, dynamika a frázování: značky jako Allegro, p, f, crescendo sdělují rychlost a sílu hry.
- Partitury vs party: partitura zobrazuje všechny hlasy najednou; party jsou samostatné hlasy pro jednotlivé hráče.
Kromě klasického šestiměrného nebo pětilinkového zápisu existují i alternativy: zpěvníky s akordovými značkami, lead sheets (melodie s akordy) nebo tabulatury pro kytaru a jiné nástroje. Pro srozumitelnost a praxi jsou v notách často doplňovány i prstoklady, ornamentika, artikulační znaménka či ediční poznámky. Pro příklady formátů a ukázky viz ilustrace a srovnání.
Partitury, party a praktické aspekty tisku
V typickém vydání skladby pro více nástrojů najdeme buď kompletní partiturou, kterou používá dirigent, nebo jednotlivé party pro každého hráče. U komorní hudby či koncertů pro sólový nástroj a doprovod se klavírista obvykle opírá o klavírní part vytisknutý na dvou linkách (dvou notových systémech), zatímco houslista dostane svou samostatnou party s jedním systémem. Tento rozdíl vyplývá z praktičnosti: klavírista má ve svém partu nejen svou linku, ale často i doprovodné hlasové informace, které houslista nevyžaduje. Z toho pramení známý problém s otáčením stránek během koncertu; v profesionální praxi se tomu předchází zajištěním vhodného rozvržení stránek, použitím asistenta – tzv. page turnera – nebo digitálními displeji. Ilustrativní poznámky a praktické rady k této problematice lze nalézt v textu: praktické tipy.
Tištěný notový materiál může být vydán jako samostatný ráz (singl), jako součást souboru skladeb ve sbírce nebo jako edice v učebnicích. Vydavatelé často přidávají ediční komentáře, variantní notace či historicky podložené návrhy frázování. Rozdíl mezi notovým rukopisem (autografem) a moderním vydáním je důležitý při vědeckém zkoumání skladeb.
Krátký historický přehled a současnost
Notový zápis se vyvíjel postupně z raných středověkých znamének k systematické notaci; užitečný mezník představují středověké a renesanční principy, které postupně vyústily v moderní pět linkovou osnovu. Rozvoj knihtisku ve 16. století umožnil širší šíření tištěných not a standardizaci edic. Dnes se k tisku tradičně využívají typografické technologie i počítačové nástroje — specializovaný software umožňuje psát, upravovat a tisknout noty digitálně; soubory se šíří v PDF nebo v interaktivních formátech pro tablety a notové displeje. Pro přehled současných nástrojů a formátů viz zdroje a porovnání.
Noty jako zápisová forma zůstávají základním prostředkem pro uchování, výuku a interpretaci hudby. V praxi je důležité rozlišovat, kdy jde o partiturom, tisknutý výtisk jedné skladby či o sbírku skladeb. Pro další informace a praktické ukázky můžete navštívit zdroje: doporučené čtení.
Skóre
Partitura je tištěná hudba skladby napsaná pro několik nástrojů. Noty (party) pro jednotlivé nástroje jsou napsány nad sebou na samostatných listech. Dirigent z partitury vidí, co má který nástroj hrát a jak to do sebe zapadá. Každý hráč má před sebou pouze svůj part (noty, které daný interpret hraje). Čas od času, pokud má nástroj dlouhé období, kdy nehraje (tj. má blok restů), může vydavatel vytisknout, obvykle menším písmem, část not, kterou by měl hrát jiný nástroj (obvykle nástroj hrající melodii), aby interpret věděl, co má poslouchat, než začne hrát. Těmto menším notám se říká cue, protože napovídají, neboli upozorňují interpreta, že brzy začne hrát).
Typy
- Orchestrální partitura nebo úplná partitura přesně ukazuje, co všechny nástroje orchestru hrají. Pokud skladba využívá velký orchestr s mnoha různými nástroji, musí být stránka velmi vysoká. Dirigent používá partituru, aby měl přehled o tom, které nástroje kdy hrají. Dirigent dá pokyn členům orchestru (nebo sekcím v orchestru), kdy mají začít hrát. Dirigenti toho samozřejmě dělají mnohem více (tempo, dynamika, interpretace atd.), ale většina dirigentů používá partituru při zkouškách orchestru nebo při vystoupení orchestru.
- Miniaturní partitura, "studijní partitura" nebo kapesní partitura se podobá orchestrální partituře, ale je mnohem menší. Nebude dostatečně velká, aby ji dirigent mohl dirigovat, protože tisk bude příliš malý, ale bude dostatečně dobrá pro studium a bude mnohem levnější než velká orchestrální partitura.
- Vokální partitura nebo klavírní partitura je notový zápis skladby pro sbor a zpěváky (např. opery), v němž jsou všechny nástrojové party vytištěny na dvou listech, aby se daly hrát na klavír. Některé noty je samozřejmě nutné vynechat, aby bylo možné hrát pouze dvěma rukama.
- Krátkou partiturou se rozumí partitura, kde je orchestrální skladba napsána pouze na třech nebo čtyřech listech. Je to něco mezi klavírní partiturou a plnou partiturou. Skladatel může při komponování skladby napsat krátkou partituru a později vypsat orchestrální partituru. Krátké partitury se obvykle nezveřejňují, jsou to jen pracovní kopie během komponování skladby.
Standardní formát objednávky skóre
V orchestrální partituře se nástrojové linky obvykle tisknou v následujícím pořadí:
- dřevěné dechové nástroje na vrcholu (flétna, hoboj, klarinet, fagot, saxofon a další speciální dřevěné dechové nástroje),
- žesťové nástroje (lesní roh, trubka, trombon a nízké žesťové nástroje, jako je tuba),
- bicí nástroje (claves, tamburína, basový buben, xylofon atd.),
- smyčce (housle, viola, violoncello a kontrabas),
Pokud je v orchestru sbor nebo sóloví zpěváci, jejich part je napsán úplně dole, nad smyčci. Taktové čáry obvykle spojují strofy jednotlivých rodin. To usnadňuje hledání nástrojů, než kdyby byly nakresleny až na konci stránky. Zkušený dirigent zná notový řád natolik dobře, že si partituru prohlédne a velmi rychle zjistí, který nástroj hraje daný part, i když tam názvy nástrojů nejsou. Níže je uveden příklad notového řádu standardní orchestrální partitury, jak by byl uveden vedle notových osnov.
Orchestrální formát
- Piccolo
- Flétna
- Altová flétna*
- Hoboj
- Cor Anglais*
- Klarinet ve stupni Eb nebo A*
- Klarinet in Bb
- Basklarinet in Bb
- Altový saxofon ve stupni Eb*
- Fagot
- Kontrabasony
- Horna in F
- Trubky in Bb
- Trombony
- Basový trombon
- Eufonium*
- Tuba
- Timpani
- Ostatní bicí (triangl, zvony agogo, tam-tam zvonkohra, xylofon, vibrafon, trubkové zvony, tenorový buben, basový buben)
- Ostatní nástroje
- Harfa
- Klavír a klávesy
- Sbor (SATB)
- Housle 1
- Housle 2
- Viola
- Cello
- Basová kytara
*Označuje nestandardní nástroj, jedná se o nástroje, které jsou použity, protože skladatel chce, aby daný tón zněl pouze v souboru.
Formát koncertní kapely
V kapelní partituře jsou nástroje uvedeny odlišně. Níže je uveden příklad pořadí nástrojů pro standardní kapelní partituru, jak je uvedeno vedle notových osnov.
- Flétna
- Hoboj
- Fagot
- Klarinet in Bb
- Altový klarinet*
- Basklarinet in Bb
- Altový saxofon in Eb
- Tenor saxofon in Bb
- Barytonový saxofon in Eb
- Trubka in Bb
- Horna in F
- Trombón
- Basový trombon*
- Baryton/Eufonium
- Tuba
- Pitched Percussion
- Bicí nástroje bez tónů
*Označuje nestandardní nástroj, jedná se o nástroje, které jsou použity, protože skladatel chce, aby daný tón zněl pouze v souboru.
Související stránky
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to notový zápis?
A: Notový zápis je druh tištěné hudby, což je písemný zápis toho, co mají hudebníci hrát.
Otázka: Jak se liší noty od tištěných not?
Odpověď: Lidé si často pletou noty s tištěnými notami, ale tištěné noty jsou větší sbírkou not, zatímco noty obvykle označují "jeden list" not, jednu skladbu nebo kus vytištěný samostatně.
Otázka: Mohou být noty vydávány v různých formách?
Odpověď: Ano, noty mohou být vydány jako samostatný výtisk jedné skladby nebo písně, nebo se může jednat o sbírku skladeb ve větší knize.
Otázka: Jak hrají hudebníci společně, když se jedná o různé nástroje?
Odpověď: Pokud je skladba pro housle a klavír, klavírista bude hrát z klavírního partu, který bude mít klavírní noty napsané na dvou listech, a houslista bude hrát ze samostatného partu, který bude mít pouze houslové noty.
Otázka: Jak klavírista pozná, co hrají housle, když hrají společně?
Odpověď: Nad dvěma deskami s klavírní notou, vytištěnými o něco menšími písmeny, bude další deska s houslovým partem, takže klavírista vždy uvidí, co mají hrát housle, ale houslista nebude vidět, co hraje klavírista.
Otázka: Může houslista hrát z not s oběma party?
Odpověď: Pro houslistu by bylo obtížné hrát z not s oběma party, protože by musel příliš často otáčet stránky.
Otázka: Proč by se houslista mohl občas potřebovat podívat na klavírní part?
Odpověď: Houslista se možná bude muset někdy podívat na klavírní part, aby viděl, jak k sobě houslový a klavírní part patří.
Související články
Autor
AlegsaOnline.com Noty: notový zápis a tištěná hudba Leandro Alegsa
URL: https://cs.alegsaonline.com/art/89583