Kurt Weill – německo-americký skladatel divadla, muzikálů a jazzu

Raná léta

Kurt Weill vyrůstal ve věřící židovské rodině. Během dospívání začal získávat zkušenosti v divadle v Dessau, kde se hodně naučil od divadelního dirigenta Alberta Binga. Ve dvaceti letech odešel studovat na berlínskou Musikhochschule, kde studoval u skladatele Humperdincka. Tam se mu nelíbilo, a tak brzy nastoupil tříleté studium u skladatele Busoniho. Busoni byl pro něj dobrým učitelem a nabádal ho, aby pečlivě studoval kontrapunkt, aby se stal dobrým skladatelem. Poté Weilla seznámil s hudebním nakladatelstvím Universal, které následujících deset let vydávalo veškerou jeho hudbu.

Kariéra v Německu

V roce 1924 Busoni zemřel. Weill začal spolupracovat s dramatikem Georgem Kaiserem, který psal hry v expresionistickém stylu. Společně napsali operu Der Protagonist (1926), která Weilla proslavila. V následujícím roce spolupracoval s Bertoltem Brechtem. Společně napsali pět písní, které se brzy rozvinuly v "Songspiel" pod názvem Mahagonny. V letech 1927-1929 napsali Brecht a Weill nové dílo, operu s názvem Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny (Vzestup a pád města Mahagonny), v níž bylo opět použito pět písní ze "Songspielu".

V roce 1924 se seznámil se zpěvačkou a herečkou Lotte Lenyou. V roce 1926 se s ní oženil, v roce 1933 se s ní rozvedl a v roce 1937 se s ní oženil znovu.

V roce 1928 napsal hudbu k Brechtově hře, která se stala světově proslulou. Jmenovala se Dreigroschenoper (Třígrošová opera). Vycházela z opery Žebrácká opera, kterou v roce 1728 napsal John Gay. Opera za tři groše obsahuje píseň, která se stala Weillovou nejslavnější písní, "Mack the Knife". Weill přestal s Brechtem spolupracovat v roce 1930 kvůli politickým neshodám. Brecht se stále více zajímal o komunismus, ale Weill nechtěl být "komunistickým skladatelem".

V Berlíně Weill vyučoval kompozici několik mladých skladatelů. Vedl také mnoho rozhlasových pořadů. V roce 1929 už byl jako skladatel natolik známý, že se mohl živit jen svými skladbami.

Exile

Weill musel v březnu 1933 uprchnout z nacistického Německa. Jako slavný a oblíbený židovský skladatel se stal terčem kritiky nacistických úřadů, které kritizovaly a dokonce zasahovaly do uvádění jeho pozdějších scénických děl, například Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny, Die Bürgschaft (1932) a Der Silbersee (1933). Odjel nejprve do Paříže, kde začal pracovat na díle s Jeanem Cocteauem, které však nebylo dokončeno. S Brechtem napsal ještě jedno dílo: balet Sedm smrtelných hříchů. V roce 1934 dokončil Symfonii č. 2, své poslední čistě orchestrální dílo, které v Amsterdamu a New Yorku dirigoval Bruno Walter.

Americká léta

V roce 1935 odjel Weill se svou ženou Lotte Lenyou do Ameriky. Zbytek života strávil psaním pro americká jeviště. V roce 1943 se stal naturalizovaným občanem Spojených států. Domníval se, že většinu jeho skladeb v Německu nacisté zničili. Německy už nikdy nepromluvil, s výjimkou dopisů rodičům, kteří uprchli do Izraele.

Weill změnil svůj hudební styl. Psal populárním způsobem a spolupracoval s autory, jako byl Ira Gershwin. Napsal operu Street Scene, za kterou získal ocenění. Účastnil se politických hnutí a vybízel Ameriku ke vstupu do války.

Weill zemřel v roce 1950 v New Yorku na srdeční chorobu.