Nacistické Německo

Nacisté se dostali k moci v roce 1933 a svou moc zúročili pomocí zmocňovacího zákona a referenda. Centralizovali Německo a nahradili místní samosprávu. Rozšířili vlastní "Schutzstaffel" a svěřili jí kontrolu nad místní policií a založili "Gestapo", které mělo vyhledávat a likvidovat politické nepřátele. Okamžitě zakázali Židům vykonávat důležitá zaměstnání a brzy je omezili i jinak. Po několika letech vybudovali ozbrojené síly daleko za hranicemi Versailleské smlouvy.

Druhá světová válka: 1939-1945

1. září 1939 zaútočila německá vojska na Polsko, čímž začala druhá světová válka. Hitlerova armáda s více než milionem vojáků snadno obsadila Polsko, přičemž ztratila asi 59 000 vojáků. na jejich zemi zaútočil z východu také Sovětský svaz. Polsko přišlo o více než 900 000 vojáků.

12. října 1939 poslal Hitler do Spojeného království dopis, v němž sliboval mír. Britové pokračovali ve válce.

Hitler dobyl Francii v bitvě o Francii. Poté vyslal Luftwaffe k útoku na Anglii. Winston Churchill, nyní premiér Spojeného království, se nevzdal. Bitva o Británii trvala od července do října 1940. Když selhala, Hitler nařídil masové bombardování Londýna. To rovněž selhalo a Hitler se rozhodl vydat se na východ za svou rasovou válkou, jejímž cílem bylo vyhubit Slovany a Židy. To poskytlo Británii čas na znovuzískání moci.

V roce 1941 Hitler nařídil operaci "Barbarossa". Trvala od 22. června 1941 do 5. prosince 1941. Vůdce Sovětského svazu Josif Stalin oslabil svou armádu Velkými čistkami, které před válkou zabily mnoho ruských důstojníků.

Během operace Barbarossa zahynulo mnohem více sovětských vojáků než Němců. U Stalingradu však na každé straně padlo asi milion vojáků. Zatímco Sovětský svaz mohl své ztráty nahradit, Německo nikoli.

Po Stalingradu Němci ztratili dynamiku. Sověti se z dlouhých tažení poučili, bojovali lépe a získali mnoho nových zbraní z velmi výkonných továren. Spojené státy, Británie, Francie a Sovětský svaz bojovaly společně a tlačily se proti menší německé armádě. V květnu 1945 obsadily Berlín a vyhrály válku.

V bojích v Evropě padlo mnoho lidí ze všech stran války, včetně:

• Přibližně milion německých vojáků.
• Asi milion francouzských, britských a amerických vojáků.

Během bojů v Sovětském svazu:

• Padlo asi 5 milionů německých vojáků a vojáků z dalších fašistických zemí.
• V boji proti nim padlo asi 7 milionů sovětských vojáků.
• V nacistických koncentračních táborech a zajateckých táborech zemřely na následky hladu, nemocí, umrznutí a poprav asi 2 miliony sovětských vojáků.
• V důsledku hladomoru, poprav a holocaustu zemřelo asi 10 až 15 milionů sovětských civilistů.

Po ovládnutí Německa Spojenci založili Sověti Německou demokratickou republiku. Jednalo se o socialistický stát, který navazoval na komunismus. Spojené království, Spojené státy a Francie založily na západě Spolkovou republiku Německo. Byl to demokratický stát.

Když nacisté ovládli Německo, většina obyvatel země byli křesťané. Nacisté chtěli změnit myšlení lidí a křesťanské církve se jim nelíbily. Pečlivě sledovali kněze a často je zatýkali nebo trestali. V roce 1940 byli kněží z celé nacistické říše společně zavíráni do koncentračního tábora Dachau.

Nacističtí vůdci jako Martin Bormann, Joseph Goebbels, Heinrich Himmler a AlfredRosenberg, podporovaní Hitlerem, chtěli nakonec zničit křesťanství. Himmler a Rosenberg měli některé pohanské myšlenky. Jiní, jako Bormann, byli ateisté. Sám Hitler křesťanství nenáviděl, ale věděl, že je v německé politice a kultuře důležité. Z tohoto důvodu obvykle říkal, že chce počkat, až bude po válce, aby se církví zbavil.

Nacisté se špatně chovali ke křesťanským církvím, ale k menším náboženským skupinám, jako jsou Židé a Svědkové Jehovovi, se chovali mnohem hůře. Nacisté se snažili vyvraždit všechny Židy v Evropě. Lidi jiných náboženství, jako například svědky Jehovovy, posílali do koncentračních táborů a táborů smrti. Nacistické tažení proti církvím se nazývalo Kirchenkampf.

Nacisté se snažili ovládnout protestantské církve v Německu tím, že je spojili do nacistům přátelské Národní říšské církve. Někteří protestanti tuto myšlenku podporovali. Když se však nacisté pokusili změnit Bibli tak, aby říkala, že Ježíš nebyl Žid, skupina pastorů založila Vyznávající církev. Vyznávající církev nepodporovala nacistické myšlenky o kontrole náboženství nebo o změně Bible. Nacisté tuto církev postavili mimo zákon a stovky jejích pastorů zatkli.

Hitler neměl rád katolickou církev a obával se jejího vlivu na německou politiku. V roce 1933 podepsala jeho nová vláda s Vatikánem smlouvu (říšský konkordát). Smlouva slibovala, že katolíci budou moci řídit svou církev, ale říkala, že kněží nesmějí dělat politiku. Hitler však poté zrušil všechny katolické organizace, které nebyly církví - například katolické politické strany, skupiny pro mládež, odbory a noviny. Některé z vedoucích představitelů těchto skupin zavraždil a nakonec uzavřel všechny katolické školy. Poté nacisté začali útočit na kněze a jeptišky a mnoho z nich zatkli. Papež Pius XI. proti tomu ostře protestoval v Mit brennender Sorge (papežská encyklika z roku 1937), kde uvedl, že nacistické myšlenky, jako je rasismus, jsou špatné a že nacisté pronásledují církev.

Mnozí Němci se zlobili, že se vláda vměšuje do jejich církví, ale jiným to příliš nevadilo. Několik z nich se snažilo zabránit vládě ve vyvražďování náboženských menšin, jako jsou Židé. Církevní představitelé se snažili zabránit nacistům, aby zasahovali do jejich náboženství. Protože si zachovávali určitou nezávislost na státu, mohli veřejně nesouhlasit s některými vládními opatřeními. Například katolický biskup August von Galen a protestantský biskup Theophil Wurm protestovali proti nacistickému programu zabíjení postižených a nemocných lidí. Někteří náboženští představitelé, jako například Martin Niemöller, se zasazovali o lidská práva v Německu. Několik kněží a pastorů bylo popraveno za pomoc při spiknutí s cílem svrhnout Hitlera v roce 1944, včetně pastora Dietricha Bonhoeffera a P. Alfreda Delpa SJ.

• Adolf Hitler
• Druhá světová válka
• Holokaust
• Oběti holocaustu