Německá a sovětská invaze do Polska 1939 – začátek 2. světové války

Pozadí a mezinárodní dohody

Invaze byla připravena po podpisu paktu Ribbentrop–Molotov (Německo–Sovětský pakt o neútočení) 23. srpna 1939, který obsahoval i tajný protokol o rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. Podle tohoto tajného ujednání si Německo a Sovětský svaz rozdělily později okupované území Polska.

Průběh invaze

Německé útoky začaly bleskovou ofenzívou ze západu, severu a jihu. Wehrmacht nasadil kombinaci tankových svazů, rychle postupující pěchoty a intenzivní podpory letectva (tzv. Blitzkrieg), což vedlo k rychlému prorážení polské obrany. Polská armáda byla částečně zmobilizovaná, ale mnohem slabší v technice, zejména v počtu moderních tanků a stíhacích letounů, než německé síly.

V prvních dnech invaze se Poláci ukázali odolnější, než Němci očekávali. V bitvě u Mokré 2. září Poláci odrazili útok německé tankové divize a donutili ji k ústupu. Německé letectvo nezískalo okamžitou převahu nad polským letectvem, ale díky výrazné početní převaze si po několika dnech vynutilo kontrolu nad vzdušným prostorem.

Poláci vedli i větší protiútoky; nejvýznamnějším byla bitva u Bzury (9.–19. září), kde polská armáda dosáhla počátečních úspěchů, zdecimovala dvě německé divize a vzala kolem 3 500 zajatců. Přesto byla kampaň protiútoky a tlakem německých posil postupně zlomena.

17. září 1939 vtrhla do východního Polska Rudá armáda. Sovětský postup byl ospravedlňován jako ochrana místních obyvatel a obnova „pořádku“, ve skutečnosti však šlo o realizaci ustanovení tajného protokolu paktu Ribbentrop–Molotov. V důsledku toho bylo Polsko obklíčeno a rozdělena jeho území mezi oba okupanty.

Po začátku sovětské invaze a vzhledem k tomu, že Velká Británie a Francie nepodnikly proti Německu a Sovětskému svazu žádnou účinnou kampaň na uvolnění tlaku na Polsko (jedinou výraznější akcí byla omezená ofenzíva Francouzů v oblasti Sárska, která však rychle ztroskotala), vydalo polské vrchní velení příkaz k ústupu některých sil do Rumunska a Maďarska s cílem zachovat jednotky pro další boj v zahraničí. Většina polského námořnictva uprchla do Británie; polští kryptologové, kteří rozluštili německou Enigmu (stroj), byli evakuováni do Francie a později do Velké Británie, kde pokračovali ve své práci.

Okamžité důsledky a ztráty

Polsko bylo po kapitulaci rozděleno: část byla anektována přímo Německem, část Sovětským svazem a zprostředkovaně vznikla správa v protektorátu Generalgouvernementu. Okupace přinesla rozsáhlé represálie vůči civilnímu obyvatelstvu, zatýkání, deportace a popravy. V následujících letech okupace vyústila v systematické pronásledování a vraždy, které dosáhly nejextrémnější podoby během holocaustu a sovětských deportací.

Polští politici a velení vytvořili exilovou vládu ve Francii a po jejím pádu pokračovali v exilu ve Velké Británii. Polské ozbrojené síly byly v průběhu války obnovovány v zahraničí a podílely se na boji po boku spojenců (např. polské stíhací sbory v Bitvě o Británii, jednotky v severní Africe a později na západní i východní frontě). Polská státní správa v podzemí a odbojová hnutí organizovaly domácí odpor proti okupantům.

Dlouhodobé následky

• Začátek druhé světové války, která měla za následek obrovské ztráty na životech a zničení Evropy.
• Rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz a pozdější změny hranic po válce.
• Masová útlaky, deportace a represe civilního obyvatelstva; pozdější odhalení válečných zločinů a masakrů spáchaných oběma okupanty.
• Vznik polských ozbrojených sil v exilu a významný přínos Poláků v alianci proti Ose.
• Změna politické mapy Evropy: po válce byl politický stát Polska výrazně ovlivněn Sovětským svazem a komunistické vedení, což mělo dlouhodobé následky pro poválečné uspořádání východní Evropy.

Invaze do Polska v roce 1939 tedy nebyla jen lokálním konfliktem, ale spustila řetězec událostí, který vedl k celosvětovému konfliktu, okupaci, masovým ztrátám a zásadnímu přeskupení politických sil v Evropě.