Sovětská invaze do Polska v roce 1939 byla sovětskou vojenskou operací, která začala bez formálního vyhlášení války 17. září 1939. Proběhla v počáteční fázi druhé světové války. Šestnáct dní poté, co nacistické Německo napadlo Polsko ze západu, tak Sovětský svaz učinil z východu. Invaze skončila 6. října 1939. Německo a Sovětský svaz si rozdělily celé území Druhé polské republiky.
Na začátku roku 1939 požádal Sovětský svaz Spojené království, Francii, Polsko a Rumunsko o uzavření spojenectví proti nacistickému Německu. Sovětský svaz chtěl, aby Polsko a Rumunsko nechaly přes své území projít sovětská vojska. Polsko i Rumunsko odmítly. Sovětský svaz uzavřel tajnou dohodu s nacistickým Německem 23. srpna. Plánovali rozdělit severní a východní Evropu na německé a sovětské země. O týden později vtrhla německá vojska do Polska ze severu, jihu a západu. Polské síly se poté stáhly na jihovýchod a čekaly na francouzskou a britskou podporu. Sovětská Rudá armáda vtrhla do Kresů 17. září. Sovětská vláda prohlásila, že jedná na ochranu Ukrajinců a Bělorusů. Ti žili ve východní části Polska.
Sovětská vláda přidala získanou půdu. V listopadu 1939 se 13,5 milionu původně polských občanů stalo občany Sovětského svazu. Statisíce lidí z této oblasti poslali na Sibiř a do dalších odlehlých částí Sovětského svazu.
Sovětská vojska zůstala ve východním Polsku až do léta 1941. Byly přesunuty invazní německou armádou v průběhu operace Barbarossa. Oblast byla pod nacistickou okupací až do léta 1944, kdy ji znovu dobyla Rudá armáda. Dohoda na Jaltské konferenci umožnila Sovětskému svazu připojit téměř celou svou část Druhé polské republiky. Polská lidová republika dostala jižní polovinu Východního Pruska a území východně od linie Odra-Nisa. Sovětský svaz přidal tyto země do Ukrajinské sovětské socialistické republiky a Běloruské sovětské socialistické republiky.
Pozadí a tajný protokol
Když Sovětský svaz v létě 1939 nezískal spojence západních velmocí, uzavřel s nacistickým Německem smlouvu o neútočení známou jako pakt Molotov–Ribbentrop (23. srpna 1939). Součástí tohoto paktu byl tajný protokol, který rozdělil východní Evropu na německé a sovětské sféry vlivu. Tento dokument přímo předurčil pozdější rozdělení Polska: Německo obsadilo západní části a Sovětský svaz východní oblasti.
Průběh invaze
Rudá armáda překročila polské hranice 17. září 1939, zatímco polská armáda byla již těžce oslabena boji s Wehrmachtem. Sovětní operace byla rychlá: jednotky postupovaly do oblastí bez rozsáhlých frontálních střetů, protože polské velení bylo rozptýlené a mnoho jednotek směřovalo k jižním hranicím nebo se přesouvalo do Rumunska a Maďarska. Sovětská propaganda zdůvodňovala krok „ochranou menšin“ a „obnovením pořádku“, v praxi však šlo o okupaci a anexi.
Represálie, zatýkání a deportace
Po obsazení následovala rychlá sovětizace: zavedení sovětského práva, znárodňování průmyslu, konfiskace pozemků, likvidace polských institucí a perzekuce politických oponentů, důstojníků, státních úředníků a vlastníků půdy. Do oblasti vstoupily složky NKVD, které prováděly zatčení, soudy „lidových tribunálů“ a deportace. Přesné počty obětí se liší podle zdrojů, ale hovoří se o stovkách tisících lidí, kteří byli deportováni do vnitrozemí SSSR nebo do pracovních táborů.
V roce 1940 došlo také k jedné z nejznámějších zločinů této periody: hromadné popravě polských válečných zajatců a příslušníků elity – tzv. Katynskému masakru, za který později byla přisuzována vina sovětskému režimu. Počet obětí Katyně a souvisejících exekucí dosahuje přibližně 22 000 zavražděných polských důstojníků, policistů a dalších představitelů společenské elity.
Anexe a administrativní změny
V listopadu 1939 byly okupované východní části Polska formálně anektovány a připojeny k Ukrajinské a Běloruské SSR. Obyvatelům byla udělena sovětská občanství, byly zavedeny sovětské správní struktury a proběhla rozsáhlá kolektivizace, znárodnění a ideologická „sovětizace“ školství a kultury.
Mezinárodní reakce a poválečné uspořádání
Polská vláda v exilu a západní státy okupaci odsoudily, ale bez možnosti vojenského zásahu. Po německé invazi do SSSR (22. června 1941) se Sovětský svaz stal spojencem západních mocností, což změnilo mezinárodní konstelaci. Na Jaltské konferenci a později ujednáních mezi spojenci byly poválečné hranice upraveny tak, že Sovětský svaz definitivně udržel většinu východních území Polska. Polsko bylo kompenzováno územími od Německa na západě (linie Odra–Nisa). Následovaly hromadné přesuny obyvatelstva — Poláci z východu byli přesídlováni na nově přidělená západní území a naopak byly prováděny transfery Němců a menších skupin.
Dlouhodobé důsledky
Invaze a následná anexe měly hluboké demografické, politické a kulturní dopady. Východní Polska přišla o značnou část předválečné elity, došlo k etnickým změnám a k potlačení polské identity v připojených oblastech. Poválečné potvrzení těchto hranic znamenalo pro Polsko ztrátu historických východních území a přesun těžiště státu na západ. Paměť na události roku 1939 a na následující represálie zůstává důležitou součástí poválečné historie Polska i vztahů mezi Polskem a Ruskem/Sovětským svazem.