Přejít na obsah
Domů

Nacistická eugenika: ideologie, politika a důsledky

Přehled ideologie a praxí nacistické eugeniky: teorie rasové nadřazenosti, zákony, nucené sterilizace, programy eutanazie (Akce T4), vazby na vyhlazovací politiku a historické následky.

Autor: Vytvořeno: Aktualizováno:

Přehled

Nacistická eugenika byla souborem idejí a státních praktik, které v nacistickém Německu sloužily k legitimizaci rasové politiky a vylučování skupin považovaných za biologicky nežádoucí během druhé světové války. Tyto představy stavěly do centra koncept ájrijské rasy a její domnělou nadřazenost, přičemž cílem bylo „očistit“ společnost a zvýšit „kvalitu“ populace podle ideologických kritérií. Přitom byly zneužity biologické pojmy a výsledky vědeckých teorií přetvořené do politických nástrojů, které zasáhly zdravotnictví, sociální péči i právo.

Galerie obrázků

10 Obrázky
File:Hadamar_012.JPG
simple.wikipedia.org · CC BY 3.0

Myšlenkové základy a inspirace

Eugenické proudy, rozšířené v Evropě a USA před druhou světovou válkou, ovlivnily i německé myšlení; představy o rase byly užívány k vysvětlení společenských nerovností a k ospravedlnění zásahů proti skupinám označeným jako „méněcenné“. Policie, státní úřady a odborní lékaři, často pod tlakem nebo v souhlasu s nacisty, přijímali normy, které degradovaly důstojnost lidí s různými formami postižení nebo onemocnění. Mezi nejvíce stigmatizované skupiny patřili lidé s postiženími, duševně nemocní a další znevýhodněné skupiny.

Právní rámec a institucionální kroky

Nacistický stát zavedl zákony a administrativní postupy, které umožnily zásahy do reprodukčních práv a svobod. Jako prostředek státní intervence byly uplatňovány nucené procedury, například sterilizace, vykonávané někdy jako chirurgický zákrok či jiným lékařským postupem označeným jako operace. Součástí politiky byly také rozsáhlé zdravotní šetření a katalogy diagnóz, jimiž se určovalo, kdo má být vyloučen či „léčen“ státními programy.

Akce T4 a eutanazijní centra

Program známý jako Akce T4 byl centralizovanou formou státem řízené eutanazie, v jejímž rámci byli pacienti z ústavní péče, domovů a nemocnic převáženi do zařízení, jako byla centra v Hadamaru a Hartheimu. Tam byly použity různé metody usmrcování, včetně smrtících injekcí nebo aplikace látek popisovaných jako jedovaté, a experimentálně i plynné postupy (plyn), někdy zprostředkované během transportů v dodávkách. V některých zařízeních byly zřízeny i improvizované komory; navazující technologie a logistika se později podílely na masovějším útlaku.

Metody, logistika a přechod k masovému vyhlazování

Postupy vyvinuté při eutanazii výrazně ovlivnily pozdější formy hromadného vraždění. Organizování transportů, vedení registrů pacientů, administrativní dokumentace a technické prostředky se staly součástí rozsáhlejšího systému. Zkušenosti z eutanazijních programů přispěly k budování vyhlazovacích táborů a k metodám, jejichž cílem bylo systematicky vyhladit celé skupiny obyvatel. Hlavní oběti tohoto radikálního rasového programu byly Židé a Romy, ale pronásledováni byli i další obyvatelé v okupované Evropě.

Role institucí a odborníků

Lékaři, vědci, úředníci i příslušníci jiných profesí sehráli významnou roli při naplňování eugenických politik. Někteří aktivně prosazovali ideologii, jiní jí podlehli tlakům režimu. V řadě případů byla lékařská etika narušena, když zdravotní odborníci schvalovali nebo přímo vykonávali zákroky, které popíraly základní práva pacientů.

Odpor, spravedlnost a paměť

Některé jednotlivé osoby a skupiny se snažily proti těmto praktikám protestovat nebo pomáhat obětem, avšak za totalitních podmínek byly možnosti omezené. Po válce byly některé zločiny projednány v souvislosti s válečnými tribunály, vedení diskuse o odpovědnosti odborníků a o nutnosti právních záruk proti zneužití medicíny. V poválečné době se také rozvíjela snaha o uchování paměti obětí, dokumentaci zločinů a vzdělávání o rizicích rasově motivovaných politik.

Důsledky pro právo a bioetiku

Dědictví nacistické eugeniky přispělo k přehodnocení etických norem v medicíně, k mezinárodním závazkům na ochranu lidských práv a k formulaci pravidel pro experimenty a souhlas pacientů. Vznikla zvýšená citlivost vůči tomu, jak mohou vědecké teorie sloužit politickým ideologiím, a povstaly instituce i smlouvy, které mají chránit jednotlivce před rasově a biologicky motivovaným pronásledováním.

Závěr

Nacistická eugenika není jen historickou kapitolou, ale i varováním před zneužitím vědy a státní moci. Studium těchto událostí poukazuje na nutnost důsledné ochrany lidské důstojnosti, práv menšin a etických standardů ve zdravotnictví i vědě. Pro další čtení a ověření faktů lze využít odborné práce a archivní materiály, které podrobně mapují jednotlivé aspekty této politiky a osudy obětí (více informací).

Plynová komora v nemocnici Hadamar
Plynová komora v nemocnici Hadamar

Skupiny, na které se nacisté zaměřili

Podle nacistických představ o eugenice bylo mnoho různých skupin lidí "méněcenných" nebo "nehodných života". Patřily mezi ně např:

"Informační plakát" na podporu eugeniky z výstavy Zázraky života v Berlíně v roce 1935.
"Informační plakát" na podporu eugeniky z výstavy Zázraky života v Berlíně v roce 1935.

Úloha Spojených států

V době, kdy se eugenické hnutí rozšířilo do Německa, bylo ve Spojených státech velmi populární. Kalifornští eugenici začali psát spisy, které nabádaly k eugenice a sterilizaci, a posílali je německým vědcům a lékařům. Do roku 1933 Kalifornie donutila ke sterilizaci více lidí než všechny ostatní státy USA dohromady. Nacisté získali nápad na svůj program povinné (nucené) sterilizace částečně z kalifornského programu.

V roce 1927 byl v Berlíně založen Institut císaře Viléma pro antropologii (KWIA), který finančně podpořila americká filantropická skupina Rockefellerova nadace. Ředitelem KWIA byl Eugen Fischer, německý profesor medicíny, antropologie a eugeniky. Fischer tvrdil, že našel vědecké důkazy o eugenických myšlenkách nacistů, a nacisté jeho práci využili k ospravedlnění své eugenické politiky.

V roce 1934 navštívil Německo kalifornský eugenik C. M. Goethe. V té době bylo v Německu násilně sterilizováno více než 5 000 lidí měsíčně. Goethe se pochlubil svému spolupracovníkovi:

"Jistě vás bude zajímat, že vaše práce sehrála významnou roli při formování názorů skupiny intelektuálů, kteří stojí za Hitlerem v tomto epochálním programu. Všude jsem cítil, že jejich názory byly nesmírně stimulovány americkým myšlením.... Chtěl bych, drahý příteli, abyste si tuto myšlenku nesl s sebou po zbytek života, že jste skutečně vyburcoval k akci velkou vládu 60 milionů lidí."

Výzkumník v oblasti eugeniky Harry H. Laughlin se často chlubil, že jeho modelové zákony o eugenické sterilizaci byly uvedeny do praxe v německých norimberských zákonech. V roce 1936 byl Laughlin pozván na slavnostní předávání cen na Heidelberské univerzitě v Německu. (Slavnost byla naplánována na výročí dne, kdy Hitler o dva roky dříve vyhodil z heidelberské fakulty všechny Židy). Laughlinovi byl nabídnut čestný doktorát za jeho práci o "vědě o rasových čistkách". Laughlin si účast nemohl dovolit a musel si doktorát vyzvednout na Rockefellerově institutu. Poté se o ocenění hrdě podělil se svými spolupracovníky a poznamenal, že podle jeho názoru ukazuje "společné chápání podstaty eugeniky německými a americkými vědci".

Hitlerovy názory na eugeniku

Adolf Hitler četl ve vězení v Landsbergu knihy o rasové hygieně. "Rasová hygiena" byl soubor myšlenek, podle kterých by měli mít děti jen určití lidé. Lidé, kteří patřili k rasám, jež byly považovány za "méněcenné", nesměli mít děti. Tímto způsobem by tyto rasy nakonec vymřely.

Hitler věřil, že Německo je slabé a že ho otrávili "méněcenní" lidé. Věřil, že tito "méněcenní" lidé ničí německou společnost a jsou příčinou německých problémů.

Ve své Druhé knize, která nebyla za nacistické éry nikdy vydána, Hitler vychvaloval starověké řecké město Sparta. Ve Spartě byli všichni novorozenci pečlivě vyšetřováni. Každé dítě, které se zdálo slabé, nemocné nebo mělo nějaké postižení, bylo zabito. Pouze zdravé a silné děti směly žít. To znamenalo, že jako jediní žili lidé, kteří mohli mít děti a pokračovat ve spartské rase. Hitler tento raný model eugeniky chválil:

Odhalení nemocných, slabých, znetvořených dětí, zkrátka jejich zničení [vražda], bylo slušnější a vpravdě tisíckrát humánnější než ubohé šílenství naší doby [v němž se nechávají přežít nejpostiženější lidé], a to skutečně za každou cenu... aby se následně zrodila rasa degenerátů zatížených nemocemi.

Hitler v podstatě říkal, že je lepší (a levnější) zabíjet postižené lidi než jim umožnit žít a mít děti. Domníval se, že pokud by postižení lidé mohli mít děti, jejich děti by byly také postižené. Lidé s postižením by tedy měli být zabiti, aby se zabránilo jejich "rozmnožování [vytváření] rasy" "méněcenných" lidí.

Hitler později tyto myšlenky aplikoval i na další lidi, které považoval za "méněcenné". Holokaust byl založen na myšlence, že všichni tito "méněcenní" lidé by měli být zabiti, aby již neexistovali ve Třetí říši, Hitlerově plánované nacistické říši.

Hitlerův rozkaz k akci T4
Hitlerův rozkaz k akci T4

Nacistický eugenický program

Při organizaci svého eugenického programu se nacisté inspirovali programy nucené sterilizace ve Spojených státech, zejména eugenickými zákony, které byly přijaty v Kalifornii.

14. července 1933 vydali nacisté zákon o prevenci dědičně nemocných potomků. ("Dědičné choroby" jsou genetické poruchy, které se přenášejí z rodičů na děti. "Potomstvo" znamená "děti"). Tento zákon umožnil několik věcí:

  • Vyžadovala sterilizaci všech osob s genetickou poruchou.
  • Lékaři byli povinni hlásit nacistům každého pacienta s genetickou poruchou (s výjimkou žen starších 45 let).
  • Zavedla pokuty pro lékaře, kteří nespolupracují se zákonem.

V roce 1934 se téměř 4 000 lidí odvolalo proti soudním rozhodnutím, podle nichž měli být sterilizováni. Celkem 3 559 odvolání (89 %) bylo neúspěšných. Do konce nacistického režimu nacisté vytvořili více než 200 dědičných zdravotních soudů (Erbgesundheitsgerichte). Na základě jejich rozhodnutí bylo nuceně sterilizováno přes 400 000 lidí.

Nacistické eugenické instituce

Nacisté udělali ze šesti psychiatrických léčeben "centra eutanazie", kam byli odváženi postižení lidé (včetně dětí), aby byli usmrceni. Těmito šesti nemocnicemi byly Bernburg, Brandenburg, Grafeneck, Hadamar, Hartheim a Sonnenstein Euthanasia Centres.

Nacisté nejprve zabíjeli pacienty v plynových vozech. Pacienti byli nakládáni do dodávek a výfukové plyny z motorů dodávek byly pumpovány do dodávek. Oxid uhelnatý ve výfukových plynech pacienty zabíjel. Později byly do center eutanazie zabudovány plynové komory, které k usmrcení pacientů používaly čistý plynný oxid uhelnatý.

Identifikace "geneticky nemocných" lidí

V červenci 1934 přijalo nacistické Německo zákon o zjednodušení zdravotnického systému. Tento zákon stanovil pravidla, podle kterých nacisté rozhodovali o tom, zda je člověk "geneticky nemocný". Osoba by byla poslána ke genetickému zdravotnímu soudu, který by rozhodl, zda by měla být sterilizována.

Lékařské ordinace a sociální úřady musely nacistům poskytovat informace o lidech, kteří by mohli být "geneticky nemocní".

Nacistická eugenická politika týkající se manželství

Norimberské zákony z roku 1935 nařídily, aby se každý, kdo se chce oženit, nechal vyšetřit na genetické poruchy. Cílem tohoto pravidla bylo zajistit, aby "árijská rasa" zůstala "čistá", bez lidí s postižením. Při seznamování byl každý vyzván, aby se svého partnera pečlivě vyptával, zda někdo v jeho rodině někdy netrpěl genetickou poruchou. Příslušníci Schutzstaffel (SS) měli nařízeno pečlivě vyslýchat případné sňatkové partnery, aby se ujistili, že v jejich rodině se nevyskytuje dědičná choroba nebo šílenství, ale měli to dělat opatrně, aby nezranili city ženy. Bylo jim řečeno, že pokud budou muset ženu z eugenických důvodů odmítnout, měli by to udělat zdvořile a ženu nezarmoutit.

Plynová dodávka v Hartheimu za zabití pacientů
Plynová dodávka v Hartheimu za zabití pacientů

Související stránky

Otázky a odpovědi

Otázka: Co to byla nacistická eugenika?

Odpověď: Nacistická eugenika byl soubor názorů a pravidel, které byly velmi důležité pro nacistické Německo během druhé světové války. Tato přesvědčení říkala, že árijská rasa je nadřazená - nejlepší ze všech - a všechny ostatní rasy jsou podřadné (ne tak dobré). Existovalo také mnoho dalších lidí, o kterých nacisté věřili, že jsou "života nehodní", například lidé s postižením.

Otázka: Jak se nacisté snažili zbavit těch, které považovali za "méněcenné"?

Odpověď: Nacisté se snažili zbavit těch, které považovali za "méněcenné", tím, že donutili více než 400 000 postižených lidí ke sterilizaci (k operaci, která by jim znemožnila mít děti) a zabili více než 300 000 postižených lidí v programu zvaném Akce T4. V rámci tohoto programu nacisté posílali postižené lidi do míst, jako jsou centra eutanazie v Hadamaru a Hartheimu, kde byli usmrcováni smrtícími injekcemi a jedovatým plynem v dodávkách a plynových komorách v centrech eutanazie.

Otázka: Co se nacisté naučili ze zabíjení lidí s postižením?

Odpověď: Ze zabíjení lidí s postižením se nacisté naučili, jak budovat vyhlazovací tábory (tábory smrti). Tyto tábory smrti používali v rámci svého cíle vyhladit (zabít všechny) Židy a Romy v Evropě. Do koncentračních táborů posílali také mnoho dalších lidí, které považovali za méněcenné, a nutili je tam pracovat jako otroky.

Otázka: Koho nacisté považovali za nadřazeného?

Odpověď: Nacisté považovali příslušníky árijské rasy za nadřazené ve srovnání se všemi ostatními rasami, které považovali za méněcenné nebo ne tak dobré.

Otázka: Co byla akce T4?

Odpověď: Akce T4 byl program vytvořený nacisty, v jehož rámci bylo v centrech pro eutanazii Hadamar nebo Hartheim usmrceno více než 300 000 postižených osob pomocí smrtících injekcí nebo jedovatého plynu.

Otázka: Kam nacistické Německo posílalo osoby považované za "méněcenné"?

Odpověď: Ti, které nacistické Německo považovalo za "méněcenné", byli posíláni buď do vyhlazovacích táborů (táborů smrti), kde bylo jejich cílem vyhladit (zabít všechny) židovské a romské národy v Evropě, nebo do koncentračních táborů, kde je nutili k otrocké práci.

Související články

Autor

AlegsaOnline.com Nacistická eugenika: ideologie, politika a důsledky

URL: https://cs.alegsaonline.com/art/68879

Sdílet

Zdroje