Nacistická eugenika

Skupiny, na které se nacisté zaměřili

Podle nacistických představ o eugenice bylo mnoho různých skupin lidí "méněcenných" nebo "nehodných života". Patřily mezi ně např:

• Židé
• Romové (Cikáni)
• Lidé s mentálním a tělesným postižením
• Patřili mezi ně lidé s epilepsií, schizofrenií, bipolární poruchou, mentálním postižením, mozkovou obrnou, svalovou dystrofií, hluchotou a slepotou.
• Lidé, kteří nesouhlasili s politickým přesvědčením nacistů (např. komunisté a socialisté).
• Lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové (LGBT)
• Lidé, kteří nemohli pracovat
• Slované
• Černoši
• Zločinci

"Informační plakát" na podporu eugeniky z výstavy Zázraky života v Berlíně v roce 1935.

Úloha Spojených států

V době, kdy se eugenické hnutí rozšířilo do Německa, bylo ve Spojených státech velmi populární. Kalifornští eugenici začali psát spisy, které nabádaly k eugenice a sterilizaci, a posílali je německým vědcům a lékařům. Do roku 1933 Kalifornie donutila ke sterilizaci více lidí než všechny ostatní státy USA dohromady. Nacisté získali nápad na svůj program povinné (nucené) sterilizace částečně z kalifornského programu.

V roce 1927 byl v Berlíně založen Institut císaře Viléma pro antropologii (KWIA), který finančně podpořila americká filantropická skupina Rockefellerova nadace. Ředitelem KWIA byl Eugen Fischer, německý profesor medicíny, antropologie a eugeniky. Fischer tvrdil, že našel vědecké důkazy o eugenických myšlenkách nacistů, a nacisté jeho práci využili k ospravedlnění své eugenické politiky.

V roce 1934 navštívil Německo kalifornský eugenik C. M. Goethe. V té době bylo v Německu násilně sterilizováno více než 5 000 lidí měsíčně. Goethe se pochlubil svému spolupracovníkovi:

"Jistě vás bude zajímat, že vaše práce sehrála významnou roli při formování názorů skupiny intelektuálů, kteří stojí za Hitlerem v tomto epochálním programu. Všude jsem cítil, že jejich názory byly nesmírně stimulovány americkým myšlením.... Chtěl bych, drahý příteli, abyste si tuto myšlenku nesl s sebou po zbytek života, že jste skutečně vyburcoval k akci velkou vládu 60 milionů lidí."

Výzkumník v oblasti eugeniky Harry H. Laughlin se často chlubil, že jeho modelové zákony o eugenické sterilizaci byly uvedeny do praxe v německých norimberských zákonech. V roce 1936 byl Laughlin pozván na slavnostní předávání cen na Heidelberské univerzitě v Německu. (Slavnost byla naplánována na výročí dne, kdy Hitler o dva roky dříve vyhodil z heidelberské fakulty všechny Židy). Laughlinovi byl nabídnut čestný doktorát za jeho práci o "vědě o rasových čistkách". Laughlin si účast nemohl dovolit a musel si doktorát vyzvednout na Rockefellerově institutu. Poté se o ocenění hrdě podělil se svými spolupracovníky a poznamenal, že podle jeho názoru ukazuje "společné chápání podstaty eugeniky německými a americkými vědci".

Hitlerovy názory na eugeniku

Adolf Hitler četl ve vězení v Landsbergu knihy o rasové hygieně. "Rasová hygiena" byl soubor myšlenek, podle kterých by měli mít děti jen určití lidé. Lidé, kteří patřili k rasám, jež byly považovány za "méněcenné", nesměli mít děti. Tímto způsobem by tyto rasy nakonec vymřely.

Hitler věřil, že Německo je slabé a že ho otrávili "méněcenní" lidé. Věřil, že tito "méněcenní" lidé ničí německou společnost a jsou příčinou německých problémů.

Ve své Druhé knize, která nebyla za nacistické éry nikdy vydána, Hitler vychvaloval starověké řecké město Sparta. Ve Spartě byli všichni novorozenci pečlivě vyšetřováni. Každé dítě, které se zdálo slabé, nemocné nebo mělo nějaké postižení, bylo zabito. Pouze zdravé a silné děti směly žít. To znamenalo, že jako jediní žili lidé, kteří mohli mít děti a pokračovat ve spartské rase. Hitler tento raný model eugeniky chválil:

Odhalení nemocných, slabých, znetvořených dětí, zkrátka jejich zničení [vražda], bylo slušnější a vpravdě tisíckrát humánnější než ubohé šílenství naší doby [v němž se nechávají přežít nejpostiženější lidé], a to skutečně za každou cenu... aby se následně zrodila rasa degenerátů zatížených nemocemi.

Hitler v podstatě říkal, že je lepší (a levnější) zabíjet postižené lidi než jim umožnit žít a mít děti. Domníval se, že pokud by postižení lidé mohli mít děti, jejich děti by byly také postižené. Lidé s postižením by tedy měli být zabiti, aby se zabránilo jejich "rozmnožování [vytváření] rasy" "méněcenných" lidí.

Hitler později tyto myšlenky aplikoval i na další lidi, které považoval za "méněcenné". Holokaust byl založen na myšlence, že všichni tito "méněcenní" lidé by měli být zabiti, aby již neexistovali ve Třetí říši, Hitlerově plánované nacistické říši.

Hitlerův rozkaz k akci T4

Nacistický eugenický program

Při organizaci svého eugenického programu se nacisté inspirovali programy nucené sterilizace ve Spojených státech, zejména eugenickými zákony, které byly přijaty v Kalifornii.

14. července 1933 vydali nacisté zákon o prevenci dědičně nemocných potomků. ("Dědičné choroby" jsou genetické poruchy, které se přenášejí z rodičů na děti. "Potomstvo" znamená "děti"). Tento zákon umožnil několik věcí:

• Vyžadovala sterilizaci všech osob s genetickou poruchou.
• Lékaři byli povinni hlásit nacistům každého pacienta s genetickou poruchou (s výjimkou žen starších 45 let).
• Zavedla pokuty pro lékaře, kteří nespolupracují se zákonem.

V roce 1934 se téměř 4 000 lidí odvolalo proti soudním rozhodnutím, podle nichž měli být sterilizováni. Celkem 3 559 odvolání (89 %) bylo neúspěšných. Do konce nacistického režimu nacisté vytvořili více než 200 dědičných zdravotních soudů (Erbgesundheitsgerichte). Na základě jejich rozhodnutí bylo nuceně sterilizováno přes 400 000 lidí.

Nacistické eugenické instituce

Nacisté udělali ze šesti psychiatrických léčeben "centra eutanazie", kam byli odváženi postižení lidé (včetně dětí), aby byli usmrceni. Těmito šesti nemocnicemi byly Bernburg, Brandenburg, Grafeneck, Hadamar, Hartheim a Sonnenstein Euthanasia Centres.

Nacisté nejprve zabíjeli pacienty v plynových vozech. Pacienti byli nakládáni do dodávek a výfukové plyny z motorů dodávek byly pumpovány do dodávek. Oxid uhelnatý ve výfukových plynech pacienty zabíjel. Později byly do center eutanazie zabudovány plynové komory, které k usmrcení pacientů používaly čistý plynný oxid uhelnatý.

Identifikace "geneticky nemocných" lidí

V červenci 1934 přijalo nacistické Německo zákon o zjednodušení zdravotnického systému. Tento zákon stanovil pravidla, podle kterých nacisté rozhodovali o tom, zda je člověk "geneticky nemocný". Osoba by byla poslána ke genetickému zdravotnímu soudu, který by rozhodl, zda by měla být sterilizována.

Lékařské ordinace a sociální úřady musely nacistům poskytovat informace o lidech, kteří by mohli být "geneticky nemocní".

Nacistická eugenická politika týkající se manželství

Norimberské zákony z roku 1935 nařídily, aby se každý, kdo se chce oženit, nechal vyšetřit na genetické poruchy. Cílem tohoto pravidla bylo zajistit, aby "árijská rasa" zůstala "čistá", bez lidí s postižením. Při seznamování byl každý vyzván, aby se svého partnera pečlivě vyptával, zda někdo v jeho rodině někdy netrpěl genetickou poruchou. Příslušníci Schutzstaffel (SS) měli nařízeno pečlivě vyslýchat případné sňatkové partnery, aby se ujistili, že v jejich rodině se nevyskytuje dědičná choroba nebo šílenství, ale měli to dělat opatrně, aby nezranili city ženy. Bylo jim řečeno, že pokud budou muset ženu z eugenických důvodů odmítnout, měli by to udělat zdvořile a ženu nezarmoutit.

Plynová dodávka v Hartheimu za zabití pacientů

Související stránky

• Eugenika
• Eutanazie
• Holokaust