Fašistické vlády se od komunistických liší tím, že fašisté teoreticky podporují právo zástupců zaměstnanců a zástupců podniků (generálních ředitelů, prezidentů firem atd.) vyjednávat - prostřednictvím systému zvaného korporativismus. Fašisté obvykle úzce spolupracují s korporacemi a ekonomickými elitami a využívají jejich zdroje k budování armády a dalších složek fašistického státu. Fašistické státy přebírají školy a další části občanské společnosti za účelem podpory nacionalismu a propagandy. Od všech dospělých se očekává, že se buď přidají k fašistické straně, nebo ji budou podporovat jako vládu. Fašistické vlády, podobně jako nacisté v Německu, provádějí rasistickou politiku segregace a/nebo vyhlazování v opozici vůči kulturnímu a etnickému pluralismu.
Komunismus je naproti tomu považován za totalitní v tom smyslu, že požaduje úplnou ekonomickou kontrolu a společné vlastnictví ekonomiky lidmi.
Ve fašistických zemích je vždy velkým zločinem mluvit proti vůdci nebo vládnoucí straně. Fašističtí vůdci si často udělují vysoké vojenské hodnosti nebo se na veřejnosti objevují v armádní či námořní uniformě, protože fašistické země považují armádu a válku za nejdůležitější součást boje o přežití.
První fašistickou vládu v Itálii vedl Benito Mussolini v letech 1922 až 1943. Ikonickými příklady fašismu jsou také vlády Engelberta Dollfusse v Rakousku a Adolfa Hitlera v Německu. Španělsko za vlády Francisca Franca a Portugalsko, kdy stál v čele vlády António de Oliveira Salazar. Všechny tyto vlády se hodně podobaly italskému fašismu, zejména před druhou světovou válkou a během ní.
Fašismus je pojmenován podle fasces, což je starý římský název pro skupinu klacků svázaných dohromady. Jeden klacek lze snadno zlomit napůl. Je velmi těžké zlomit mnoho klacků svázaných napůl. Fašisté se domnívají, že všichni, kteří se rigidně řídí stejným vůdcem a nacionalistickými myšlenkami, činí zemi silnou stejně jako klacky.
V zemích vedených fašistickými vládami se vláda snaží kontrolovat všechny oblasti života, včetně práce, školy a rodinného života. Fašistické myšlenky byly nejrozšířenější v době druhé světové války. Spousta lidí byla fašistickými vládami zabita, protože se vládě nelíbili nebo protože se postavili proti fašismu. Ještě více jich bylo zabito ve válkách, které fašistické vlády rozpoutaly. Fašistické vlády Portugalska a Španělska se však druhé světové války nezúčastnily a zůstaly u moci až do 70. let 20. století. Mnozí badatelé se domnívají, že tyto vlády byly spíše tradicionalistické a konzervativní než fašistické nebo se z nich vyvinuly. Fašismus sice podporuje řád a stabilitu, jak to dělá konzervatismus, ale chce nově transformovat společnost.
Po druhé světové válce fašismus ztratil velkou část svého vlivu, i když hnutí a politici inspirovaní fašismem měli úspěch v několika zemích, například v Itálii.
