Oběti holocaustu

Etnicita

Nacisté věřili, že některé rasy a etnické skupiny nejsou tak dobré jako jiné. Domnívali se, že "árijská rasa" je nejlepší ze všech. Chtěli, aby nacistické Německo bylo plné pouze "árijců".

Nacisté si mysleli, že existují etnické skupiny, které ani nejsou lidmi. Dvě z těchto skupin byli Židé a Romové. Nacisté se rozhodli všechny Židy a Romy v nacistickém Německu vyvraždit. Nacisté si také mysleli, že slovanské národy jsou méně než lidé, a kvůli jejich etnickému původu zabili miliony Slovanů.

Židé

Nacisté považovali židovský národ za etnickou skupinu. To znamenalo, že i když člověk nevyznával židovské náboženství, nacisté ho stále považovali za Žida.

Na počátku druhé světové války nacisté donutili Židy opustit své domovy a nutili je žít v ghettech. V roce 1941 se však Adolf Hitler rozhodl všechny Židy v Evropě vyvraždit. Tento plán se nazýval konečné řešení.

Od roku 1942 nacisté deportovali Židy z ghett do táborů smrti, jako byla Osvětim. V těchto táborech byli lidé zabíjeni v plynových komorách hned po příjezdu.

Na konci holocaustu zemřel nebo byl nacisty zabit každý třetí Žid na světě. V Evropě přežil holocaust pouze každý třetí Žid. Mnoho zemí přišlo o většinu svého židovského obyvatelstva. Např:

• 3 miliony polských Židů zemřely nebo byly zabity (jednalo se o 90 % Židů v Polsku).
• V Sovětském svazu zemřelo nebo bylo zabito 2,1 milionu Židů.
• Estonsko, Lotyšsko, Litva, Německo a Rakousko ztratily 90 % židovského obyvatelstva.
• Dalších osm zemí přišlo o více než polovinu židovského obyvatelstva: Čechy a Morava (89 %), Slovensko (83 %), Řecko (77 %), Nizozemsko (75 %), Maďarsko (70 %), Belgie (60 %) a Jugoslávie (60 %).

Během holocaustu zemřelo nebo bylo zabito více než milion židovských dětí.

Slované

Nacisté během holocaustu vyvraždili miliony Slovanů. Patřili mezi ně Poláci, Rusové, Ukrajinci, Češi, Bosňáci a Lužičtí Srbové. Nacisté považovali Slovany za méněcennou rasu. Chtěli však také vyčistit slovanské země od lidí, aby zde byl dostatek Lebensraumu ("životního prostoru") pro "árijské" lidi.

Tyče

Poláci byli jednou z prvních skupin, kterých se Hitler rozhodl zbavit. Poprvé se o tuto myšlenku podělil v roce 1939. Dne 22. srpna 1939 Hitler řekl:

[C]ílem války je ... zničit nepřítele. Proto jsem připravil ... své 'Smrtihlavy' [skupiny vojáků] s rozkazem zabíjet bez slitování a slitování všechny muže, ženy a děti polského původu nebo jazyka. Jen tak můžeme [získat] životní prostor, který potřebujeme. ^{s. 115}

Před druhou světovou válkou žilo v Polsku nejvíce Židů v Evropě. Do konce holocaustu zemřely nebo byly zabity tři miliony polských Židů. ^{s. 403.} Stejně tak 1,8 až tři miliony Poláků, kteří nebyli Židé. ^{s. 305.} Mezi tyto oběti patřili např:

• Statisíce římskokatolických a pravoslavných Poláků, kteří byli posláni do Osvětimi a dalších koncentračních táborů.
• Učenci a další významné osobnosti
• Děti všech věkových kategorií

Téměř 17 % polské populace zemřelo nebo bylo zabito během holocaustu.

Ukrajinci

Původně nacisté plánovali vyvraždit 65 % z 23,2 milionu obyvatel Ukrajiny (asi 15 milionů Ukrajinců). Ty, kteří přežili, chtěli donutit pracovat jako otroky.

V letech 1941-1945 nacisté zabili asi tři miliony Ukrajinců. Více než dva miliony Ukrajinců také deportovali do Německa, kde je využívali jako otroky.

V sovětské Rudé armádě padlo v boji proti wehrmachtu více Ukrajinců než amerických, britských a francouzských vojáků dohromady.

Sověti

Během operace Barbarossa (invaze zemí Osy do Sovětského svazu) zahynulo mnoho sovětských válečných zajatců a civilistů. Nacisté zabili mnoho sovětských dětí i dospělých civilistů v zemích, které obsadili.

Nacisté zabili miliony válečných zajatců Rudé armády mnoha způsoby:

• němečtí vojáci (zejména Waffen-SS) je po zajetí popravili.
• Mnoho sovětských válečných zajatců zemřelo kvůli hrozným podmínkám v německých zajateckých táborech nebo na pochodech smrti.
• Nacisté poslali mnoho sovětských válečných zajatců do koncentračních táborů, kde byli zabiti.

Během osmi měsíců v letech 1941-1942 nacisté popravili, nechali vyhladovět nebo umrznout asi 2,8 milionu sovětských válečných zajatců.

Poté, co nacisté obsadili část Sovětského svazu, se k sovětským civilistům chovali hrozně. Během obléhání Leningradu zahynulo více než 1,2 milionu civilistů. Nacističtí vojáci zničili tisíce rolnických vesnic v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině. Ruská akademie věd v roce 1995 uvedla, že nacisté způsobili v okupovaném Sovětském svazu smrt 13,7 milionu civilistů včetně Židů. To bylo 20 % obyvatelstva této oblasti. Mezi tato úmrtí patřilo např:

• 7,4 milionu obětí nacistické genocidy a represí
• 2,2 milionu úmrtí osob deportovaných do Německa na nucené práce
• 4,1 milionu úmrtí na hladomor a nemoci

Asi tři miliony lidí zemřely hlady také v oblastech, které nacisté neobsadili.

Romové

Podle nacistických norimberských zákonů byli Romové stejně jako Židé označeni za "nepřátele rasy". Stejně jako v případě Židů chtěli nacisté vyvraždit všechny Romy v Evropě.

V roce 1936 začali nacisté deportovat Romy nejprve do oblastí na okraji měst a později do stejných ghett, kam byli posíláni Židé. V roce 1942 Heinrich Himmler nařídil, aby byli Romové (včetně dětí) posláni do koncentračního tábora Osvětim. Nacisté poslali mnoho dospělých Romů a dětí také do dalších táborů smrti, jako byl Bełżec, a do dalších koncentračních táborů, jako byl Ravensbrück.

Historici odhadují, že nacisté zabili 220 000 až 500 000 Romů. To byl přibližně každý čtvrtý Rom, který v té době žil v Evropě. Jeden z badatelů však tvrdí, že během holocaustu mohlo zahynout až 1,5 milionu Romů.

Po druhé světové válce trvalo dlouho, než země přiznaly, že se nacistické Německo dopustilo genocidy Romů. V roce 1982 západní Německo přiznalo, že ke genocidě Romů došlo. V roce 2011 polská vláda rozhodla, že Polsko bude každoročně 2. srpna uctívat památku genocidy Romů.

Maďarské židovské děti a starší žena na cestě do plynových komor v Osvětimi (1944)


Nazí sovětští váleční zajatci v koncentračním táboře Mauthausen

Postižení

Nacisté věřili, že lidé s postižením jsou "života nehodní" a že si nezaslouží žít. Lidé s postižením také nezapadali do představ nacistů o existenci rasy dokonalých "árijců".

Nacisté donutili asi 375 000 lidí ke sterilizaci, aby nemohli mít postižené děti. Mezi tyto lidi patřili lidé s tělesným postižením, duševními chorobami, mentálním postižením a neslyšící.

Lidé s postižením byli prvními, které nacisté zabíjeli v plynových komorách. V roce 1939 nacisté zavedli program nazvaný T-4 Eutanazie. V rámci tohoto programu nacisté posílali děti a dospělé s postižením do nemocnic, jako bylo Centrum pro eutanazii v Hartheimu, kde je zabíjeli jedovatým plynem. Některé postižené děti také zabíjeli hned po narození. Do konce druhé světové války nacisté zabili asi 275 000 osob se zdravotním postižením. Asi 5 000 až 7 000 z těchto obětí byly děti.

Homosexualita

Oběťmi holocaustu se staly také lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové. Nacisté byli obzvláště krutí k homosexuálům. Domnívali se, že homosexuálové nacistickému Německu škodí hned několika způsoby:

• Nacisté si mysleli, že homosexuálové jsou příliš slabí a příliš podobní ženám, než aby mohli bojovat za nacistické Německo.
• Nacisté chtěli, aby "árijští" Němci měli co nejvíce dětí, ale homosexuálové by děti netvořili.
• Nacisté si mysleli, že homosexualita je nakažlivá a že ostatní Němci se stanou homosexuály jen proto, že se pohybují v blízkosti homosexuálů.

V roce 1936 se Heinrich Himmler snažil využít německých zákonů a vytvořit nové zákony k pronásledování homosexuálů. Bylo zatčeno nejméně 100 000 německých homosexuálů a 50 000 jich bylo odsouzeno a uvězněno. Někteří z nich byli nuceně umístěni do státem spravovaných psychiatrických léčeben. Soudy nařídily stovkám evropských gayů žijících v nacisty kontrolovaných oblastech kastraci pomocí chemikálií.

V koncentračních táborech bylo vězněno 5 000 až 15 000 homosexuálů. Často s nimi bylo zacházeno ještě hůře než s ostatními vězni. Museli nosit na košili růžový trojúhelník, stejně jako muži odsouzení za pohlavní zneužívání dětí a sex se zvířaty.

S lesbami se obvykle nezacházelo tak špatně jako s homosexuály. Obvykle nebyly zavírány do vězení jen proto, že byly lesby. V koncentračních táborech obvykle nosily černý trojúhelník.

Podle United States Holocaust Memorial Museum "nacistické Německo neusilovalo o zabití všech homosexuálů. Přesto se nacistický stát prostřednictvím aktivního pronásledování snažil terorizovat německé homosexuály, aby se sexuálně a společensky přizpůsobili, což vedlo k tisícům mrtvých a zničilo životy mnoha dalších."

Po druhé světové válce bylo v Německu stále pronásledováno mnoho homosexuálů, kteří byli osvobozeni z koncentračních táborů. Mohli být obviněni podle paragrafu 175, který zakazoval "chlípnost mezi muži". Pokud byli odsouzeni, čekalo je vězení. (Doba, kterou strávili v koncentračních táborech, by se jim odečetla z trestu.) To se velmi lišilo od toho, jak se zacházelo s ostatními oběťmi holocaustu. Ostatní oběti byly odškodněny (dostaly peníze) za ztrátu rodinných příslušníků a možnosti vzdělání. S homosexuálními oběťmi se zacházelo jako se zločinci.

10. května 1933 nacisté spálili 20 000 knih o homosexualitě z knihovny Ústavu pro výzkum sexu. Z ústavu si také odnesli seznamy homosexuálních osob, aby je mohli pronásledovat.

Politika

Nacisté také zabili mnoho lidí, kteří nesouhlasili s jejich politickým přesvědčením. Tyto lidi považovali za politické nepřátele nacistického Německa.

Političtí vězni

Nacisté byli obzvláště krutí k lidem, kteří se ozvali nebo bojovali proti nacistické vládě. Když tyto lidi zatkli, nacisté je často hned po výslechu zabili. Někdy nacisté zabili i jejich rodiny. Lidé, kteří nebyli zabiti hned, byli posláni k politickému lidovému soudu. Tento soud byl proslulý množstvím rozsudků smrti, které vynesl.

Levičáci

Nacisté považovali levičáky za politické nepřátele. Mezi levičáky patřili komunisté, socialisté a sociální demokraté/demokratičtí socialisté. Němečtí komunisté a sociální demokraté byli jedni z prvních lidí, kteří byli posláni do koncentračního táboraDachau. Nacistická strana nenáviděla komunismus a obávala se, že němečtí komunisté budou loajální k Sovětskému svazu, komunistické zemi. Nacisté šířili fámy o komunistickém násilí, aby dosáhli přijetí zmocňovacího zákona z roku 1933. Tento zákon dal Adolfu Hitlerovi první pravomoci diktátora.

Hitler a nacisté také nenáviděli německé levičáky, protože nesouhlasili s nacistickým rasismem. Když nacisté obsadili nějaké místo, komunisté, socialisté a sociální demokraté/demokratičtí socialisté byli obvykle jedni z prvních, které zneužili. Někdy levičáky rovnou vraždili.

Náboženství

Svědkové Jehovovi

Svědkové Jehovovi v rámci svého náboženského přesvědčení odmítali sloužit v německé armádě, salutovat nacistické vlajce nebo říkat "Heil Hitler". Odmítali souhlasit s nacistickými názory a zákony, které byly v rozporu s jejich náboženským přesvědčením.

Kvůli tomu bylo mnoho svědků Jehovových posláno do koncentračních táborů. V koncentračních táborech zemřelo 2 500 až 5 000 svědků.

Římští katolíci

Nacisté útočili na katolickou církev i během holocaustu. Hitler chtěl zničit katolicismus a křesťanství v nacistickém Německu a místo toho z něj udělat pohanské. Po převzetí moci nacisty byly zatčeny tisíce německých duchovních, jeptišek a katolických představitelů.

V roce 1939 Hitler napadl Polsko a zahájil druhou světovou válku. Polsko bylo převážně katolické. Nacisté chtěli Polsko zničit. Začali tím, že zničili katolickou církev v Polsku. Zatýkali církevní představitele a zavírali kostely a kláštery. V roce 1940 nacisté zřídili v koncentračním táboře Dachau zvláštní kasárna jen pro kněze. Z 2720 duchovních uvězněných v Dachau byli téměř všichni (94,88 %) katolíci. Přibližně 1 700 z nich byli polští kněží; polovina z nich v Dachau zemřela nebo byla zabita. Nacisté dokonce zakázali, aby kněží kdekoli udělovali katolické svátosti Polákům. Nejméně jeden německý kněz byl poslán do Dachau za to, že přijal zpověď od polského katolíka.

V roce 1933 uzavřelo Německo se Svatým stolcem dohodu o ochraně katolicismu v nacistickém Německu. Nacisté však tuto dohodu často porušovali. Za vraždění a masového zatýkání zavírali v Německu katolický tisk, školy, politické strany a mládežnické skupiny.

Zvláště špatně se s církví zacházelo v zemích, které Německo zabralo. V Rakousku byl katolický majetek zabaven, katolické organizace byly zrušeny a mnoho kněží bylo posláno do Dachau. V Československu nacisté odmítali náboženské řády, zavírali školy, znemožňovali náboženské vyučování a posílali kněze do koncentračních táborů. Katoličtí lidé, biskupové, duchovní a jeptišky protestovali a napadali nacistickou politiku.

V roce 1942 protestovali nizozemští biskupové proti špatnému zacházení se Židy. Když nizozemský arcibiskup odmítl poslechnout nacisty, gestapo shromáždilo katolické "Židy" a 92 jich poslalo do Osvětimi V Osvětimi byla zavražděna nizozemská katolická jeptiška Edith Steinová. Stejně tak polský kněz Maxmilián Kolbe. Oba nakonec papež Jan Pavel II. v 80. letech 20. století prohlásil za katolické světce. Beatifikovány byly i další katolické oběti holocaustu, včetně některých polských kněží, kteří zemřeli v Dachau.

Protestanti

Některé protestantské církve s nacistickými myšlenkami souhlasily. Jiné ne. Ve snaze ovládnout protestantismus v Německu vytvořili nacisté Národní říšskou církev: oficiální státní církev, která vyučovala státní náboženství založené na nacismu. Říšská církev:

• Odstranil všechny křesťanské kříže a nahradil je nacistickým hákovým křížem.
• Vyhodil všechny duchovní a nahradil je nacistickými řečníky.
• požadoval, aby se Bible v Německu už nikdy netiskla.
• umístit Hitlerovu knihu Mein Kampf na oltáře všech svých kostelů.

Propustili všechny duchovní, kteří nebyli "árijci". Členové církve se nazývali "němečtí křesťané" a říkali, že mají "hákový kříž na hrudi a kříž v srdci".

Protestantské skupiny, které nesouhlasily s nacistickými myšlenkami, vytvořily skupinu německých církví Vyznání. Jedním z jejich vůdců byl Martin Niemöller. Nacisté Vyznávající církev pronásledovali. V květnu 1936 zaslala Vyznávající církev Hitlerovi dopis, v němž kritizovala jeho jednání. Nacisté na to reagovali:

• Zatčení stovek pastorů
• Posílání některých vedoucích představitelů vyznávající církve do koncentračních táborů
• Sebrání všech peněz Vyznávající církve
• znemožnění členům Vyznávající církve dávat peníze církvi.

Většina farářů a církví nebyla členy říšské ani vyznavačské církve. Pastorům, kteří vystupovali proti tomu, co nacisté dělali, bylo vyhrožováno, byli zatýkáni a někdy posíláni do koncentračních táborů.

Bahá'í víra

V roce 1937 nacisté zakázali praktikovat Bahá'í víru. Nacisté zavřeli všechny bahá'í organizace v Německu. Nacistům se Bahá'í víra nelíbila, protože učila pacifismu.

Během holocaustu byli bahá'í zatýkáni a dostávali velmi vysoké pokuty. Nacisté také pokračovali v zavírání jejich organizací.

Svobodní zednáři

Nacisté obviňovali svobodné zednáře z toho, že Německo prohrálo první světovou válku.Tvrdili, že zednářští vůdci jsou součástí spiknutí s Židy, jehož cílem je ovládnout Německo. V roce 1941 Adolf Hitler rozhodl, že zednáři jsou političtí nepřátelé. Nacisté poslali desítky tisíc zednářů do koncentračních táborů. Bylo zabito 80 000 až 200 000 svobodných zednářů.

Veřejné popravy katolických kněží a civilistů v Polsku (1939)


Vlajka "německých křesťanů", kteří podporovali nacismus, v roce 1934

Úmrtí celkem

Tato tabulka odhaduje celkový počet obětí holocaustu.

Oběti	Počet úmrtí	Zdroj(e)
Židé	5,93 milionu
Sovětští civilisté (bez sovětských Židů)	5,7 milionu
Ukrajinci	3 miliony
Sovětští váleční zajatci	2-3 miliony
Etničtí Poláci (bez polských Židů)	1,8-3 miliony
Srbové	300,000–500,000
Osoby se zdravotním postižením	275,000
Roma	90,000–500,000
Svobodní zednáři	80,000–200,000
Slovinci	20,000–25,000
Homosexuálové	5,000–15,000
Španělští republikáni	7,000
Svědkové Jehovovi	2,500–5,000
CELKEM	19,2 milionu - 22,2 milionu

Deník Táni Savičevy, jedenáctileté sovětské dívky. Deník si psala během obléhání Leningradu. Její zápisky vyprávějí o hladovění a smrti její sestry, pak babičky, pak bratra, pak strýce, pak dalšího strýce, pak matky. V posledních třech zápiscích stojí: "Savičevovi zemřeli", "Všichni zemřeli" a "Zůstala jen Táňa". Táňa zemřela krátce po obléhání. Její deník byl předveden na norimberském procesu.

Fotogalerie