Koncentrační tábor Ravensbrück

Tábor pro ženy

Poté, co Heinrich Himmler rozhodl o výstavbě Ravensbrücku, přivezla SS do této oblasti asi 500 mužských vězňů z koncentračního tábora Sachsenhausen. SS tyto vězně přinutila, aby Ravensbrück postavili. Podle záznamů SS byl Ravensbrück určen pro 3000 vězňů. . ^{pp. 3, 12, 20, 24}

Ravensbrück byl otevřen v květnu 1939. Prvními vězeňkyněmi tábora byla skupina asi 900 žen z koncentračního tábora Lichtenburg. Ravensbrück se velmi rychle zaplnil. Od roku 1939 do roku 1945 nacisté tábor neustále zvětšovali, aby mohl pojmout další a další vězně.

Po napadení Polska nacistickým Německem v září 1939 nacisté Ravensbrück značně zvětšili. Očekávali, že mnoho Poláků pošlou do koncentračních táborů, a chtěli, aby se do Ravensbrücku vešlo více vězňů. V květnu 1940 (pouhých osm měsíců po začátku druhé světové války) byl však Ravensbrück plný vězňů. ^p. 15

Když nacistické Německo v létě 1941 napadlo Sovětský svaz, bylo v Ravensbrücku asi 5000 vězňů.^p. 15 Koncem roku 1942 bylo v táboře 10 000 vězňů (včetně mnoha sovětských válečných zajatců). . ^p. 15

V nejlidnatějším táboře pro ženy bylo 50 000 vězeňkyň.

Nové tábory

Aby nacisté uvolnili místo pro další a další vězně, přidávali k původnímu ženskému táboru nové tábory.

V dubnu 1941 nacisté vedle ženského tábora zřídili koncentrační tábor pro muže. SS nutily mužské vězně, aby stavěli nové tábory v komplexu Ravensbrück a pracovali na zvětšení ženského tábora.

V červnu 1942 byl vedle mužského tábora postaven "ochranný tábor pro mladistvé" s názvem Uckermark. Jednalo se o tábor pouze pro dospívající dívky a mladé ženy.

Do roku 1944 SS donutila vězně vybudovat více než 40 menších táborů (tzv. subtáborů). V těchto dílčích táborech bylo umístěno více než 70 000 vězňů, převážně žen. Původní tábor Ravensbrück se stal kanceláří pro tyto dílčí tábory. Vězeňkyně v něm však byly stále drženy a mužské věznice musely tábor stále zvětšovat, aby se do něj vešlo více vězňů.

Ze 153 000 lidí, kteří byli v letech 1939-1945 vězněni v Ravensbrücku:

• Přibližně 132 000 žen a malých dětí
• Přibližně 1 000 dospívajících dívek
• Přibližně 20 000 mužů

Lidé byli do Ravensbrücku posíláni z mnoha různých důvodů. Mezi vězni v Ravensbrücku byli:

• Komunisté a socialisté
• "zločinci", včetně prostitutek a porodních asistentek, které prováděly potraty.
• Svědkové Jehovovi
• Židé
• Lidé s tělesným postižením a duševním onemocněním
• "znesvěcovatelé rasy" (jako Židé, kteří měli sex s Němci).
• Romové a Sinti
• Sovětští váleční zajatci
• Ženy, které se odmítly vdát

Podle země

Nacisté do Ravensbrücku poslali lidi z více než 30 zemí. Historici odhadují, že např:

• 36 % vězňů Ravensbrücku pocházelo z Polska.
• 21 % pocházelo ze Sovětského svazu
• 18 % pocházelo z Německa nebo Rakouska
• 8 % bylo z Maďarska
• 6 % pocházelo z Francie
• 3 % pocházela z Československa
• 2 % pocházela z Belgie, Nizozemska nebo Lucemburska.
• 2 % pocházela z Jugoslávie
• 4 % pocházela z jiných zemí (včetně Spojeného království a Spojených států).

V Ravensbrücku měli na starosti příslušníky SS mužského pohlaví. V táboře však bylo více než 150 příslušnic SS, které hlídaly vězně.

Ravensbrück byl také výcvikovým táborem pro ženy SS. V Ravensbrücku se učily, jak se stát dozorkyněmi v koncentračním táboře. Pak tam zůstávaly a pracovaly nebo šly pracovat do jiného tábora. V Ravensbrücku se vycvičilo více než 4 000 žen SS.

Mnoho dozorkyň SS v Ravensbrücku, jako například Irma Greseová, se k vězňům chovalo velmi špatně.

Příjezd do Ravensbrücku

Když se vězni poprvé dostali do Ravensbrücku, obvykle jim byly oholeny vlasy. Esesáci jim brali osobní věci včetně oblečení. Vězni museli nosit pruhované uniformy, jejichž součástí byly šaty a šátek na hlavě. Později za války, když už nebyl dostatek uniforem, bylo ženám někdy dovoleno nosit vlastní oblečení. Musely si však na záda oblečení označit velké bílé "X", aby bylo zřejmé, že jsou vězeňkyně. . ^p. 76

Každý vězeň dostal pořadové číslo. Esesáci je nikdy neoslovovali jménem, ale pouze číslem.

Vězni si museli na oblečení přišít pořadová čísla. Museli také nosit barevné trojúhelníky, které ukazovaly, proč byli posláni do Ravensbrücku. Do středu trojúhelníku museli přišít písmeno s nápisem, z jaké země pocházejí. Například polští vězni si museli na oblečení našít červený trojúhelník s písmenem "P" (jako Polsko). (Červený trojúhelník znamenal, že dotyčný je politickým nepřítelem nacistického Německa.)

Životní podmínky

Když byl Ravensbrück poprvé otevřen a tábor nebyl příliš přeplněný, nebyly životní podmínky příliš špatné. Během zimy 1939 až 1940 se však tábor přeplnil a SS na to reagovala tím, že vězňům dávala méně jídla. Po roce 1941 se strava výrazně zhoršila a vězni jí dostávali mnohem méně.

Ženský tábor v Ravensbrücku měl dvanáct baráků, kde vězeňkyně bydlely. Spaly na dřevěných lůžkách, která měla tři řady nad sebou. Každý barák měl umývárnu a tři záchody bez dveří. Hygienické podmínky byly velmi omezené. Po roce 1943 se hygienické podmínky v barácích výrazně zhoršily. To usnadňovalo šíření nemocí.

Ke konci druhé světové války byl tábor tak přeplněný, že v barácích určených pro pouhých 250 osob bylo namačkáno 1500 až 2000 žen. Mnoho žen muselo spát na podlaze, dokonce bez přikrývky. V roce 1945 byly baráky tak přeplněné a hygienické podmínky tak špatné, že se táborem rozšířila epidemie skvrnitého tyfu. Na tuto nemoc zemřelo mnoho vězňů.

Otrocká práce

Každé ráno museli vězni vstávat ve čtyři hodiny na nástup. To znamenalo, že museli stát ve frontě, zatímco je esesáci počítali.

Po nástupu se vězni dali do práce. Každý vězeň v Ravensbrücku musel pracovat. Pokud někdo nemohl pracovat, byl zabit.

Mnoho vězňů pracovalo v továrně Siemens Electric Company, která se nacházela vedle ženského tábora. Vězni pracovali jako otroci a vyráběli součástky pro nacistické rakety V-1 a V-2 (létající bomby). Další vězni pracovali ve významných německých firmách, jako je Daimler-Benz (nyní Mercedes-Benz) a AEG (německá elektrotechnická společnost).

Některé vězeňkyně v ženském táboře vykonávaly i jiné práce, např.:

• Práce v továrně na kůže a textil, která patřila SS.
• Výroba uniforem pro vězně a SS
• Výroba kožichů pro Waffen-SS a Wehrmacht
• Výroba koberců z rákosu
• Vyřizování dokumentů pro SS

Některé ženy musely pracovat venku. Stavěly silnice a budovy. Někdy byly tyto ženy využívány jako zvířata. Například někdy muselo dvanáct až čtrnáct žen táhnout obrovský válec, aby vydláždily ulice.

Ženy, které byly příliš nemocné nebo zraněné, aby mohly vykonávat jinou práci - obvykle kvůli lékařským experimentům - pletly pro německou armádu například ponožky nebo uklízely kasárna a latríny.

Vězni obvykle pracovali dvanáct hodin denně. Někteří pracovali od sedmi hodin ráno do sedmi hodin večer. Jiní pracovali od sedmi hodin večer do sedmi hodin ráno.

Vězni nemuseli v neděli pracovat.

Lékařské experimenty

Od roku 1942 prováděli nacističtí lékaři lékařské pokusy na 86 vězeňkyních. Lékaři prováděli dva typy pokusů.

V prvním případě lékaři ženám řezali nohy, svaly a nervy nebo jim lámali kosti na nohou. Poté tyto rány infikovali bakteriemi. Někdy do ran vetřeli dřevo nebo sklo. Poté ženám podávali sulfanilamidová antibiotika, aby zjistili, zda zaberou.

Při druhém typu experimentu lékaři zkoumali, zda lze kosti odebrat jedné osobě a vložit je do jiné osoby. Při těchto pokusech amputovali některým ženám ruce nebo nohy.

V lednu 1945 nacističtí lékaři sterilizovali asi 120 až 140 romských žen a dětí. Lékaři se snažili najít rychlý a snadný způsob sterilizace.

Některé ženy na následky těchto pokusů zemřely. Některé další ženy, jejichž zranění se nehojila, esesáci zabili.

Sexuální zneužívání

Některé ženy a malé děti v Ravensbrücku byly znásilněny nebo sexuálně zneužity.

Od roku 1942 zřídila SS nevěstince v osmi dalších koncentračních táborech, například v Buchenwaldu a Dachau. Ženy z Ravensbrücku byly nuceny pracovat v těchto nevěstincích jako prostitutky.

Nikdo se neshoduje na tom, kolik lidí v Ravensbrücku zemřelo nebo bylo zavražděno. Odhady se pohybují od 52 200 do 90 000,^p. 8 do 117 000.

Vězni v Ravensbrücku umírali z mnoha důvodů. Patřily mezi ně:

• Hladovění
• Nemoci
• Lékařské experimenty
• nucení k příliš tvrdé práci bez dostatku jídla, vody a lékařské péče.

Mnoho vězňů bylo také zavražděno příslušníky SS.

Vražda

Na rozdíl od mnoha jiných koncentračních táborů neměl Ravensbrück až do začátku roku 1945 vlastní plynovou komoru. SS používala i jiné způsoby usmrcování vězňů.

SS pravidelně prováděly "výběry". Vybírali vězně, kteří vypadali příliš nemocní nebo slabí na práci. Pak tyto vězně zabíjeli.

Zpočátku esesáci zabíjeli vězně zastřelením nebo smrtícími injekcemi v táborové "nemocnici". Poté, počínaje rokem 1942, začaly posílat vězně do jiných míst, která měla plynové komory, jako například do střediska eutanazie v Hartheimu, aby tam mohli být usmrceni. V letech 1942 až 1944 poslali esesáci do Hartheimu asi 60 skupin vězňů, kteří měli být usmrceni plynem. V každé skupině bylo 60 až 1 000 vězňů.

SS také posílala vězně do koncentračního tábora Osvětim, kde byli zabíjeni v plynových komorách.

Na začátku roku 1945 nechali esesáci vězně v Ravensbrücku postavit plynovou komoru. V té době už nacisté věděli, že se k nim blíží sovětská Rudá armáda. Chtěli zabít co nejvíce vězňů, než Rudá armáda dorazí. V posledních měsících se Ravensbrück stal vyhlazovacím táborem (táborem smrti). SS začaly posílat děti a vězně z vedlejších táborů Ravensbrücku do hlavního tábora, aby mohli být zplynováni. Během několika měsíců SS v plynové komoře zabila 5 000 až 6 000 vězňů.

V březnu 1945 byla Rudá armáda velmi blízko Ravensbrücku. SS nechtěly nechat žádné svědky, kteří by Sovětům řekli, co se v Ravensbrücku stalo. V březnu poslali asi 8 000 vězňů do jiných koncentračních táborů.

27. dubna donutili esesáci asi 20 000 vězeňkyň a asi 3 000 vězňů pochodovat do středu Německa. Jednalo se o pochod smrti. Strážci SS měli rozkaz zabít každého, kdo by s nimi nedokázal držet krok. Sovětští vojáci však trasu pochodu našli a vězně, kteří pochod smrti přežili, osvobodili.

29. dubna utekli z tábora esesáci, kteří v Ravensbrücku ještě zůstali. Následujícího dne dorazila do Ravensbrücku Rudá armáda a tábor osvobodila. Našli zde jen asi 3 000 velmi nemocných vězňů. Byli to vězni, které esesáci nechali na místě, protože byli příliš nemocní na to, aby mohli pochodovat.

• Holokaust