Koncentrační tábor Buchenwald

Historie

Nacisté postavili Buchenwald v červenci 1937 na hoře Ettersberg nedaleko Výmaru. Tábor pojmenovali Buchenwald, což v angličtině znamená "bukový les". Na hlavní bránu tábora napsali Jedem das Seine ("Každému, co jeho jest").

Od dubna 1938 do dubna 1945 bylo do Buchenwaldu posláno asi 238 380 lidí. Mezi těmito vězni byli lidé z mnoha různých zemí. Bylo mezi nimi také mnoho spojeneckých válečných zajatců (POW). Více než 56 000 vězňů v Buchenwaldu zemřelo.

Lidé

Velitelé táborů

Karl-Otto Koch (1. srpna 1937 - červenec 1941)

Prvním velitelem tábora Buchenwald byl Karl-Otto Koch. Tábor vedl od roku 1937 do července 1941. Jeho druhá manželka Ilse Kochová se stala známou jako Die Hexe von Buchenwald ("buchenwaldská čarodějnice") kvůli strašlivým způsobům zacházení s vězni. Kochová přiměla vězně, aby v Buchenwaldu vybudovali zoologickou zahradu s medvědáriem (Bärenzwinger).

Nakonec byl Koch sám uvězněn v Buchenwaldu. Dva nacističtí úředníci jménem kníže Waldeck a doktor Morgen nejprve Kocha obvinili z navádění k vraždě. Později byl Koch obviněn také z korupce, zpronevěry, obchodů na černém trhu a využívání pracovníků tábora pro vlastní potřeby. Obviněni byli i další táboroví úředníci včetně Ilse Kochové.

Karl Koch byl souzen a odsouzen k trestu smrti. Byl popraven 5. dubna 1945 zastřelením. Stalo se tak pouhý týden před příchodem amerických vojáků, kteří Buchenwald obsadili.

Po válce byla Ilse Kochová odsouzena ke čtyřem letům vězení. Nejprve jí byl trest snížen na dva roky a byla propuštěna na svobodu. Poté však byla znovu zatčena a novou německou vládou odsouzena na doživotí. V září 1967 spáchala ve vězení sebevraždu.

Hermann Pister (1942-1945)

Druhým velitelem Buchenwaldu byl Hermann Pister. Tábor řídil od roku 1942 do roku 1945, kdy jej převzali američtí vojáci.

Po válce byl Pister souzen v Norimberském procesu a odsouzen k trestu smrti. V září 1948, dříve než mohl být popraven, však Pister zemřel na srdeční potíže.

Typy vězňů

Nacisté posílali do Buchenwaldu vězně z celé Evropy a Sovětského svazu. Patřili mezi ně:

• Židé
• Poláci
• Slované
• Lidé s duševním onemocněním, mentálním postižením a tělesným postižením
• Lidé, kteří vyznávali náboženství, jež se nacistům nelíbilo, jako například svědkové Jehovovi.
• Političtí vězni (lidé z jiných politických stran nebo lidé, kteří měli jiné politické přesvědčení než nacisté, např. socialisté a komunisté).
• Romové a Sintové
• Svobodní zednáři
• Lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové (LGBT)
• Váleční zajatci (zejména sovětští váleční zajatci)
• Zločinci

Ženy v Buchenwaldu

V Buchenwaldu bylo vězněno přibližně 500 až 1000 žen. Nejprve bylo v roce 1941 do Buchenwaldu přivezeno dvacet politických vězeňkyň z koncentračního tábora Ravensbrück. Byly nuceny pracovat jako sexuální otrokyně v táborovém nevěstinci.

Většina vězeňkyň však byla do Buchenwaldu poslána v letech 1944 a 1945 z jiných koncentračních táborů. Byly posílány především z Osvětimi, Ravensbrücku a Bergen Belsenu. Později byly všechny vězeňkyně poslány do mnoha ženských satelitních táborů Buchenwaldu (menší tábory v okolí Buchenwaldu).

Ilse Kochová byla hlavní dozorkyní (Oberaufseherin) dalších 22 dozorkyň a stovek vězeňkyň v hlavním táboře. Více než 530 dalších dozorkyň pracovalo v mnoha dalších, menších táborech ("pobočných táborech") v Buchenwaldu. V hlavním buchenwaldském táboře sloužilo nebo se v něm cvičilo pouze 22 žen oproti více než 15 500 mužům.

Spojenečtí letci

Když nacisté zajali vojáky ze západních spojeneckých zemí, téměř vždy je poslali do zajateckých táborů, nikoli do koncentračních táborů. V Buchenwaldu však dva měsíce drželi skupinu 168 letců (letců). Tito muži pocházeli ze Spojených států, Velké Británie, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a Jamajky. Do Buchenwaldu se dostali 20. srpna 1944.

Letadla těchto letců havarovala ve Francii, kterou ovládalo nacistické Německo. Letci byli posláni do Buchenwaldu, nikoli do zajateckého tábora, protože podle nacistů byli špioni a "terorističtí atentátníci".

Po válce jeden letec vzpomínal na příjezd do Buchenwaldu:

Když jsme se přiblížili k táboru a uviděli, co je uvnitř... do našich srdcí vstoupil strašný, hrozný strach a hrůza. Pomysleli jsme si: Co je to? Kam to jdeme? Proč jsme tady? A když jsme se přiblížili k táboru a začali do něj [vstupovat] a viděli jsme ty lidské kostry, jak chodí kolem - staří muži, mladí muži, chlapci, prostě kost a kůže, pomysleli jsme si: Do čeho to jdeme?

- Kanadský letec Ed Carter

S letci bylo zacházeno a byli týráni stejně jako ostatní vězni v Buchenwaldu. Dva letci tam zemřeli. V říjnu 1944 byli letci posláni do Stalag Luft III, běžného zajateckého tábora. Letci, kteří byli obviněni z toho, že byli "teroristickými bombardéry", měli být po 24. říjnu v Buchenwaldu popraveni. Zachránili je důstojníci Luftwaffe (německého letectva), kteří Buchenwald navštívili. Když se tito důstojníci vrátili do Berlína, postarali se o to, aby letci byli posláni do běžného zajateckého tábora, a ne popraveni.

Vězni v Buchenwaldu

Počet mrtvých v Buchenwaldu

Příčiny úmrtí

Cílem nacistů v táborech jako Buchenwald bylo Vernichtung durch Arbeit ("vyhlazení prací"). To znamenalo, že vězni byli posíláni do Buchenwaldu, aby byli upracováni k smrti.

Vzhledem k hrozným životním podmínkám v táboře byly nemoci velmi časté a rychle se šířily. Vězni také hladověli. Kvůli této kombinaci nemocí a hladu bylo mnoho vězňů skutečně "upracováno k smrti", jak nacisté plánovali. Mnoho dalších vězňů však zemřelo v důsledku poprav, pokusů nacistických lékařů a dalších příčin.

V Buchenwaldu se také prováděly hromadné popravy sovětských válečných zajatců (popravy bez soudu). V letech 1941 a 1942 bylo vybráno nejméně 1 000 mužů, kteří byli posláni do Buchenwaldu, kde byli okamžitě zastřeleni do týla.

Nacističtí lékaři prováděli pokusy na vězních také v Buchenwaldu. Například v letech 1942 a 1943 použili 729 vězňů k testování vakcíny proti tyfu. To znamenalo, že vězňům byla podána vakcína a poté jim byl záměrně nasazen tyfus. 154 z těchto vězňů zemřelo. Při jiném experimentu chtěli nacističtí lékaři zjistit, kolik určitého jedu je potřeba k usmrcení člověka. Jed podali čtyřem ruským válečným zajatcům. Když váleční zajatci nezemřeli, byli "uškrceni v krematoriu" a poté "pitváni" (rozřezáni na části, aby bylo možné studovat jejich těla). Lékaři také velmi ošklivě popálili bílým fosforem další zajatce, aby vyzkoušeli, zda lék pomůže na podobná zranění způsobená bombami. Po skončení války se při Norimberském procesu jeden z těchto lékařů hájil tím, že byl sice lékařem, ale také "zákonem jmenovaným katem" (což znamená, že mu zákon umožňoval zabíjet lidi).

Počet úmrtí

Esesáci po sobě zanechali záznamy o tom, kolik vězňů do tábora přišlo a kolik ho opustilo. Zaznamenávali, kolik vězňů bylo propuštěno, posláno do jiného tábora nebo zemřelo. Podle těchto záznamů zemřelo v Buchenwaldu 33 462 vězňů. Tyto záznamy však nemusí být zcela pravdivé. Například před rokem 1944, když esesáci zabíjeli vězně, často zapsali, že vězni byli "předáni gestapu", nikoli že byli zabiti. Také počínaje rokem 1941 bylo mnoho sovětských válečných zajatců popraveno při hromadných vraždách. Tito váleční zajatci byli zabíjeni, jakmile se dostali do tábora, a do táborových záznamů se nikdy nezapisovali. To znamená, že nebyli uvedeni mezi 33 462 mrtvými.

Jeden z bývalých buchenwaldských vězňů, Armin Walter, spočítal počet lidí, kteří byli zabiti střelou do týla. Walterovým úkolem v Buchenwaldu bylo zřídit a starat se o rádiový systém na místě, kde byli lidé popravováni. Počítal počty zabitých lidí a informace o nich ukrýval. Uvádí, že bylo zastřeleno 8 483 sovětských válečných zajatců.

Po sečtení všech těchto úmrtí je celkový počet lidí, kteří v Buchenwaldu zemřeli, přibližně 56 545. Tento počet zahrnuje:

• Úmrtí podle záznamů SS: 33,462
• Popravy zastřelením: 8,483
• Popravy oběšením: 1 100 (odhad)
• Úmrtí během evakuačních transportů (přesun vězňů do jiných táborů vlakem nebo nuceným pochodem): 13 500 (odhad)

Celkem 56 545 mrtvých znamená, že 24 % vězňů, kteří byli posláni do Buchenwaldu, zemřelo.

Buchenwaldské krematorium


Vězni z Buchenwaldu čekající na popravu v lese poblíž tábora, 26. dubna 1942.

Osvobození

4. dubna 1945 obsadili vojáci Spojených států Ohrdruf, jeden z menších táborů v Buchenwaldu. Ohrdruf byl prvním nacistickým táborem osvobozeným americkými vojáky.

O dva dny později se nacisté začali snažit o evakuaci (vystěhování všech osob) z Buchenwaldu. Tisíce vězňů se vydaly na nucené pochody do jiných táborů, kam Američané ještě nedorazili.

Polský inženýr Gwidon Damazyn, který byl od března 1941 vězněn, zřídil tajnou krátkovlnnou vysílačku. Dne 8. dubna v poledne Damazyn a ruský vězeň Konstantin Ivanovič Leonov poslali Spojencům zprávu v Morseově abecedě. Zprávu napsali vůdci podzemního hnutí odporu (skupina vězňů, kteří se snažili tajně bojovat proti nacistům). Stálo v ní:

Spojencům. Na armádu generála Pattona. Toto je koncentrační tábor Buchenwald. SOS. Žádáme o pomoc. Chtějí nás evakuovat. SS nás chce zničit.

Text byl několikrát zopakován v angličtině, němčině a ruštině. Damazyn poslal anglickou a německou verzi, Leonov ruskou. Tři minuty poté, co Damazyn odeslal poslední zprávu, odpovědělo velitelství Třetí armády Spojených států:

KZ Bu. Vydržte. Spěchám ti na pomoc. Štáb třetí armády.

Damazyn po obdržení zprávy omdlel.

Po této zprávě komunističtí vězni zaútočili na strážní věže tábora a zabili dozorce, kteří v táboře ještě byli. Použili zbraně, které sbírali od roku 1942 (jeden kulomet a 91 pušek).

Vojáci Spojených států dorazili do Buchenwaldu 11. dubna 1945 v 15:15 (hodiny na vstupní bráně jsou nyní trvale nastaveny na tento čas). Vojákům se dostalo hrdinského uvítání.

Později toho dne vojáci Spojených států obsadili Langenstein, jeden z menších táborů v Buchenwaldu. Tam osvobodili více než 21 000 vězňů. Nařídili také starostovi Langensteinu, aby do tábora poslal jídlo a vodu, a přivezli zdravotnický materiál z americké polní nemocnice.

Ve čtvrtek 12. dubna 1945 dorazilo do Buchenwaldu několik novinářů. Mezi novináři byl i Edward R. Murrow, jehož rozhlasová reportáž o tom, jak viděl Buchenwald, byla vysílána na stanici CBS a stala se jednou z jeho nejslavnějších:

Požádal jsem o prohlídku jednoho z kasáren. Náhodou byl obsazen Čechoslováky. Když jsem vstoupil, muži se kolem mě shlukli a snažili se mě zvednout na ramena. Byli příliš slabí. Mnozí z nich nemohli vstát z postele. Řekli mi, že v této budově bylo kdysi ustájeno 80 koní. Bylo v ní 1200 mužů, pět na kavalec. Zápach se nedal popsat.

Zavolali lékaře. Zkontrolovali jsme jeho záznamy. V malé černé knížce byla jen jména, nic víc. Nic o tom, kdo ti muži byli, co udělali nebo v co doufali. Za jmény zemřelých byl křížek. Spočítal jsem je. Bylo jich celkem 242. 242 z 1 200 za jeden měsíc.

Když jsme vyšli na nádvoří, padl mrtvý muž. Dva další, muselo jim být přes šedesát, se plazili k latríně. Viděl jsem to, ale nebudu to popisovat.

- Část reportáže Edwarda R. Murrowa z Buchenwaldu. 15. dubna 1945.

Buchenwald, 1945. Elie Wiesel je ve druhé řadě zdola, sedmý zleva.


Americký senátor Alben W. Barkley (D-Kentucky) se dívá na osvobození Buchenwaldu. Barkley se později stal viceprezidentem Spojených států za vlády Harryho S. Trumana.

Sovětský zvláštní tábor číslo 2

Od roku 1945 do 10. února 1950 byl tábor spravován Sovětským svazem. Využívali ho jako zajatecký tábor s názvem Zvláštní tábor číslo 2.

Sovětský svaz držel ve zvláštním táboře číslo 2 28 455 vězňů, včetně 1000 žen. Podle sovětských záznamů 7 113 z těchto vězňů zemřelo. Byli pohřbeni v hromadných hrobech v lesích v okolí tábora. Jejich rodinám nebylo oznámeno, že zemřeli.

Mezi vězni ve speciálním táboře číslo 2 byli:

• Lidé obvinění z toho, že jsou proti stalinismu
• Lidé obvinění z členství v nacistické straně
• Lidé, kteří neudělali nic špatného, ale byli zaměněni s jinými lidmi, kteří se dopustili.
• Lidé, které Sověti zatkli, aniž by se dopustili skutečných zločinů (svévolné zatýkání).

NKVD (sovětská policejní organizace, která tábor řídila) nedovolila vězňům mluvit s nikým mimo tábor. NKVD se také nesnažila zjistit, zda jsou vězni vinni.

6. ledna 1950 rozhodl sovětský ministr vnitra Sergej Nikiforovič Kruglov, že východoněmecké ministerstvo vnitra převezme všechny speciální tábory NKVD, včetně tábora v Buchenwaldu.

Buchenwald je zničen

V říjnu 1950 byl Buchenwald zničen. Hlavní brána, krematorium, nemocniční blok a dvě strážní věže zůstaly stát. Všechny vězeňské baráky a další budovy byly strženy. Mnohé z nich byly znovu postaveny.

Jen několik dní po osvobození tábora v roce 1945 postavili osvobození vězni památník na počest lidí, kteří v Buchenwaldu zemřeli. Byl vyroben ze dřeva a měl být dočasný. Nakonec byl nahrazen pomníkem z nerezové oceli. Povrch tohoto pomníku je celoročně udržován na teplotě 37 °C, což je teplota lidské kůže.

Druhý památník byl postaven v roce 1958 poblíž místa, kde byli vězni pohřbíváni společně v hromadných hrobech.

Knihy o Buchenwaldu

Někteří lidé, kteří věznění v Buchenwaldu přežili, napsali, co se jim stalo. Mezi ně patří např:

• Jorge Semprún, Quel beau dimanche! ("Jaká krásná neděle!")
• Ernst Wiechert, Der Totenwald (Les mrtvých)
• Léon Delarbre (který napsal a také nakreslil výjevy ze života v Buchenwaldu)
• Edmond Vandievoet, Uprchl jsem z nacistického tábora smrti (Vandievoet byl jedním z mála vězňů, kteří uprchli z Buchenwaldu)
• Elie Wiesel, La Nuit (Noc)

Návštěva prezidenta Obamy a kancléřky Merkelové

5. června 2009 navštívili Buchenwald americký prezident Barack Obama a německá kancléřka Angela Merkelová. Společně s nimi jeli Elie Wiesel a Bertrand Herz, kteří Buchenwald přežili. Prezident Obama během návštěvy řekl, že v dětství slyšel vyprávět o Buchenwaldu od svého prastrýce, který byl členem 89. pěší divize. Tato divize byla první skupinou amerických vojáků, která se dostala do tábora nucených prací Ohrdruf, jednoho z menších buchenwaldských táborů.

Památník v Buchenwaldu

Fotografie Buchenwaldu

Související stránky

• Nacistické koncentrační tábory
• Holokaust
• Druhá světová válka