Ilse Kochová (22. září 1906 - 1. září 1967) byla manželkou Karla Otto Kocha. (Před sňatkem se Kochová za svobodna jmenovala Margarete Ilse Köhlerová.) Během druhé světové války byl Karl-Otto Koch velitelem nacistických koncentračních táborů Sachsenhausen, Buchenwald a nakonec Majdanek. V roce 1947 se Ilse Koch stal jedním z prvních významných nacistů, kteří byli souzeni armádou Spojených států.
Mládí, manželství a postavení v táborech
Ilse Kochová pocházela z obyčejného prostředí a po svatbě se provdala za Karla-Otto Kocha, jehož postavení ve vedení táborů jí umožnilo setrvat v bezprostřední blízkosti dění v lágrech. V očích vězňů i později veřejnosti zaujala roli ženy, která se často objevovala v areálech táborů a údajně se podílela na jejich vnitřním režimu. Její jméno se tak stalo spojováno s krutostí, i když osobní rozsah její zodpovědnosti a konkrétní skutky byly předmětem soudních a historických rozborů.
Obvinění, svědecké výpovědi a mediální obraz
O soudním procesu s Ilse Kochovou informovala masmédia po celém světě. Mnozí přeživší z Německa i z jiných zemí vypovídali o její krutosti: uváděli, že ráda bila vězně jezdeckým bičem, že je donucovala k vyčerpávajícím cvičením a že se těšila z jejich utrpení. V povědomí veřejnosti se tak zformoval obraz ženy, která se aktivně podílela na teroru v táborech; v Německu byla Kochová po válce vnímána jako "vražedkyně z koncentračního tábora".
Nejvíce senzace vyvolalo obvinění, že vybírala vězně s atraktivním tetováním a nechávala je zabít, aby si z jejich kůže pořizovala suvenýry. Tato tvrzení byla hojně citována v tisku a formovala pověst Ilse Kochové po celá desetiletí.
Přezkumy, procesy a právní výsledky
Ilse Kochová byla po válce zatčena a postavena před vojenské tribunály. Její procesy přitahovaly pozornost veřejnosti zejména kvůli brutalitě obvinění i kvůli otázkám dokazování. V některých případech byla shledána vinnou z válečných zločinů, zneužívání vězňů a dalšího trestného jednání souvisejícího s provozem táborů. Zároveň však platí, že řada nejšílenějších či nejbulvárnějších tvrzení — zejména zmínky o sbírání kůže s tetováním — nebyla jednoznačně prokázána u většiny soudů a stala se spornou součástí veřejné legendy kolem její osoby.
Soudní případy Ilse Kochové také ukázaly dilema poválečného soudu: kombinovaly svědecké výpovědi přeživších, dokumenty i zpochybňované fyzické důkazy. V důsledku toho se výsledky procesů lišily a případ Ilse Kochové se stal někdy příkladem toho, jak mediální tlak a historie paměti mohou ovlivnit i právní postupy.
Jména a vnímání v kultuře
Vězni v koncentračních táborech Kochovou nazývali Die Hexe von Buchenwald (Buchenwaldská čarodějnice), protože se k vězňům chovala krutě a zároveň sexuálně. V angličtině se jí také říkalo "The Beast of Buchenwald", "Queen of Buchenwald", "Red Witch of Buchenwald", "Butcher Widow" a nejčastěji "The Bitch of Buchenwald". Tyto přezdívky se staly součástí populárního obrazu, ale zároveň zjednodušily komplikovanou realitu procesů a důkazů.
Dědictví a historické hodnocení
Případ Ilse Kochové zůstává citlivým a diskutovaným tématem dějin holocaustu. Historikové zdůrazňují, že ačkoliv je obecně nepochybné, že provoz táborů a chování mnoha příslušníků personálu bylo kruté a vražedné, konkrétní obvinění týkající se některých údajně extrémních praktik je třeba posuzovat s ohledem na dostupné důkazy a kontext. Ilse Kochová se tak stala symbolem: pro některé ztělesněním ženské brutality v systému nacistických táborů, pro jiné příkladem toho, jak se mýty a senzace mohou prolínat s historickou realitou.
Smrt
Ilse Kochová zemřela 1. září 1967. Podle oficiálních záznamů byla nalezena mrtvá ve vězeňské cele; úmrtí bylo označeno jako sebevražda oběšením. Její smrt ukončila dlouhou a kontroverzní kapitolu, která zanechala řadu nevyjasněných otázek a vyvolala intenzivní debaty o právu, paměti a etice vyšetřování válečných zločinů.
