Bělorusko

Před první světovou válkou

V oblasti byly nalezeny pozůstatky jak Homo erectus, tak neandrtálců. V období 5 000 až 2 000 let př. n. l. zde žily bandkeramické kultury. V roce 1 000 př. n. l. se v oblasti vyskytovali Kimmerijci. Kolem roku 500 př. n. l. se sem nastěhovali Slované. Kolem let 400-600 n. l. tudy prošli Hunové a Avaři. Slovany se jim nepodařilo přesídlit.

Oblast dnešního Běloruska byla poprvé osídlena slovanskými kmeny v 6. století. Dostali se do kontaktu s Varangy, což byly tlupy skandinávských válečníků a obchodníků. Ti v roce 862 vytvořili Kyjevskou Rus.

Když zemřel vládce Kyjevské Rusi Jaroslav I. Moudrý, stát se rozdělil. Později byly některé z nich připojeny k Litevskému velkoknížectví. Litva uzavřela unii s Polskem. Unie skončila v roce 1795. Bělorusko připadlo Ruské říši. Země zůstala Rusku až do přechodu k Německé říši během první světové války.

Od počáteční nezávislosti

Bělorusko prohlásilo, že se 25. března 1918 osvobodilo od Německa. Vytvořili Běloruskou lidovou republiku. Poté začala polsko-sovětská válka. Část Běloruska pod ruskou nadvládou se v roce 1919 stala Běloruskou sovětskou socialistickou republikou. Poté se připojila k Litevsko-běloruské sovětské socialistické republice. Ostatní země byly po skončení války v roce 1921 rozděleny mezi Polsko a Sovětský svaz. V roce 1922 se Běloruská SSR stala zakládajícím členem Svazu sovětských socialistických republik. Západní část dnešního Běloruska zůstala součástí Polska.

V roce 1939 nacistické Německo a Sovětský svaz napadly Polsko. Tím začala druhá světová válka. Část Polska byla připojena k Běloruské sovětské socialistické republice. Nyní se nacházejí v západním Bělorusku.

Nacistické Německo napadlo Sovětský svaz v roce 1941. BSSR byla nejhůře postiženou sovětskou republikou za druhé světové války. Během ní Německo zničilo 209 z 290 měst v republice, 85 % průmyslu republiky a více než milion budov. Počet obětí se pohyboval mezi dvěma a třemi miliony. Počet obyvatel Běloruska se vrátil na předválečnou úroveň až v roce 1971.

Josif Stalin chtěl, aby byla Běloruská SSR více ruská. Do vlády byli posíláni Rusové z jiných částí Sovětského svazu. Používání běloruského jazyka bylo omezeno. Po Stalinově smrti v roce 1953 v tomto plánu pokračoval Nikita Chruščov.

V roce 1986 došlo v Běloruské SSR k jadernému spadu po výbuchu v černobylské elektrárně v sousední Ukrajinské SSR.

Bělorusko prohlásilo, že je svobodné od 27. července 1990. S podporou komunistické strany byl 25. srpna 1991 název země změněn na Běloruskou republiku.

Bělorusko je vnitrozemské a převážně rovinaté. Má hodně bažinaté půdy. V Bělorusku se nachází mnoho potoků a 11 000 jezer. Zemí protékají tři velké řeky: Němen, Pripjať a Dněpr.

Nejvyšším bodem je Dzyarzhynskaya Hara (345 m). Bělorusko má hemiboreální vlhké kontinentální podnebí (Dfb podle Koeppenovy klimatické klasifikace).

Přírodní zdroje zahrnují ložiska rašeliny, malé množství ropy a zemního plynu, žulu, dolomit (vápenec), bahno, křídu, písek, štěrk a jíl. Na běloruské území se dostalo asi 70 % radiace z jaderné katastrofy v Černobylu v sousední Ukrajině v roce 1986. Zemědělská půda je nadále zasažena radiačním spadem.

Bělorusko je prezidentskou republikou. Je řízeno prezidentem a Národním shromážděním.

Lidská práva

Lukašenko sám sebe označil za člověka s "autoritářským stylem vládnutí". Západní země označují Bělorusko pod Lukašenkovou vládou za diktaturu. Rada Evropy od roku 1997 zastavila Bělorusku členství kvůli nedemokratickému hlasování.

Vojenské stránky

Ozbrojené síly Běloruska mají tři složky: armádu, letectvo a společný štáb ministerstva obrany. V čele ministerstva obrany stojí generálporučík Jurij Žadobin. Vrchním velitelem je Alexandr Lukašenko (jako prezident).

Divize

Bělorusko se dělí na šest regionů. Jsou pojmenovány podle měst, která jsou jejich správními centry.

Regiony (se správními centry):

1. Brestská oblast (Brest)
2. Gomelská oblast (Gomel)
3. Grodenská oblast (Grodno)
4. Mogilevská oblast (Mogilev)
5. Minská oblast (Minsk)
6. Vitebská oblast (Vitebsk)

Zvláštní správní obvod:

1. Město Minsk

Většina běloruské ekonomiky je řízena státem. Je popisována jako "sovětská". Země je závislá na Rusku, pokud jde o některé dovozy, včetně ropy. V roce 1994 patřily k hlavním vývozním artiklům Běloruska těžké stroje (zejména traktory), zemědělské produkty a energetické výrobky.

Podle sčítání lidu z roku 2009 zde žije 9 503 807 obyvatel. Etničtí Bělorusové tvoří 83,7 % celkové populace Běloruska. Dalšími nejpočetnějšími etnickými skupinami jsou: Rusové (8,3 %), Poláci (3,1 %) a Ukrajinci (1,7 %). V Minsku, hlavním a největším městě země, žije od roku 2009 1 836 808 obyvatel. Druhým největším městem je Gomel s 481 000 obyvateli, který je hlavním městem Homelského voblastního okresu. Dalšími velkými městy jsou Mogilev (365 100 obyvatel), Vitebsk (342 400 obyvatel), Hrodna (314 800 obyvatel) a Brest (298 300 obyvatel). Další místa v Bělorusku viz Seznam sídel v Bělorusku.

Literatura

Běloruská literatura začíná náboženským písemnictvím 11. až 13. století. V 16. století přeložil Bibli do běloruštiny obyvatel Polocka Francysk Skaryna. Moderní éra běloruské literatury začala koncem 19. století. Jedním z významných spisovatelů byl Janka Kupala. Po nacistické okupaci Běloruska odešlo několik básníků a spisovatelů do exilu. Vrátili se až v 60. letech 20. století. Poslední velké oživení běloruské literatury nastalo v 60. letech 20. století, kdy vyšly romány Vasila Bykaše a Uladzimira Karatkieviče.

Hudba

V 19. století vytvořil polský skladatel Stanisław Moniuszko během svého pobytu v Minsku opery a komorní skladby. Na konci 19. století vznikly ve velkých běloruských městech vlastní operní a baletní soubory.

Národní akademické baletní divadlo v Minsku získalo v roce 1996 cenu Benois de la Dance jako nejlepší baletní soubor na světě. V posledních letech je stále populárnější rocková hudba, i když se běloruská vláda snaží omezovat množství zahraniční hudby vysílané v rozhlase. Od roku 2004 vysílá Bělorusko umělce do písňové soutěže Eurovize.

Šaty

Tradiční běloruský oděv pochází z období Kyjevské Rusi. Vzhledem k chladnému podnebí se oděvy šily tak, aby udržely tělesné teplo, a obvykle se vyráběly ze lnu nebo vlny.

Kuchyně

Běloruská kuchyně se skládá především ze zeleniny, masa (zejména vepřového) a chleba. Jídla se obvykle vaří pomalu nebo dusí. Typický Bělorus jí lehkou snídani a dvě vydatná jídla, přičemž největším jídlem dne je večeře. V Bělorusku se jí pšeničný a žitný chléb. Žitný je hojnější, protože podmínky pro pěstování pšenice jsou příliš drsné. Na důkaz pohostinnosti hostitel při uvítání hosta nebo návštěvy podává obětní chléb a sůl. Mezi oblíbené nápoje v Bělorusku patří ruská pšeničná vodka a kvas, Kvas je nápoj z kvašeného hnědého chleba nebo žitné mouky. Kvas se také může přidávat s nakrájenou zeleninou a vytvářet studenou polévku zvanou okroška.

Památky světového dědictví

Bělorusko má čtyři památky světového dědictví: hradní komplex Mir, zámek Nesviž, Bělověžskou pušču (společnou s Polskem) a Struvský geodetický oblouk (společný s devíti dalšími zeměmi).