Kultura s lineární keramikou byla významnou kulturou v neolitu (mladší době kamenné) v Evropě. Trvala od roku 5500 do 4500 př. n. l. Označuje se zkratkou LBK a je známá také jako kultura s lineární páskovou keramikou, lineární keramikou, lineární keramikou nebo kultura s vpichovanou keramikou.

Nejvíce dokladů o této kultuře je ve střední Evropě. Je důležitým dokladem raného zemědělství v Evropě. Keramika, podle níž byla pojmenována, má jednoduché poháry, mísy, vázy a džbány bez uch. Vyráběly se jako kuchyňské nádobí nebo k přenášení jídla a pití. Na hrncích byly čárové vzory.

Rozšíření a časové zařazení

LBK se rozšířila po velké části střední Evropy, především podél dolních a středních toků Rýna, Dunaje a jejich přítoků; zasahovala od Francie a Beneluxu až po západní Ukrajinu. Chronologicky spadá do raného neolitu a její hlavní fáze se datuje zhruba mezi 5500–4500 př. n. l., přičemž v konkrétních regionech se mohou vidět časné a pozdní lokální varianty.

Architektura a sídla

Sídliště LBK tvořily vesnice s dlouhými dřevěnými domy (tzv. longhouses), často orientované do pravidelných řad. Dřevěné konstrukce měly hliněné podlahy a pečlivě připravené půdorysy; velikost domů a jejich uspořádání naznačují trvalejší usedlost a organizovanou zemědělskou činnost. Nálezy jam, ohnišť a hospodářských objektů dokládají intenzivní využívání půdy a skladování potravin.

Hospodářství

Ekonomika LBK byla založena na zemědělství a chovu zvířat. Pěstovaly se staré kulturní obilniny, zejména pšenice (předchůdci pšenice pěstované dnes — einkorn a emmer), ječmen a luštěniny; z domácích zvířat byly důležité skot, prasata, ovce a kozy. Zemědělci používali kamenné nástroje, zejména břidlicové či pazourkové srpy a leštěné kamenné sekery, které usnadňovaly kácení lesa a obdělávání polí. Sdílení genetické a materiální výbavy s obyvateli jihu ukazuje, že šíření zemědělství probíhalo i formou migrace lidí z oblasti Balkánu a Anatolie.

Keramika a materiální kultura

Typická keramika má jednoduché tvary: poháry, mísy, džbány a nádoby určené k vaření či skladování. Dekorace se skládají převážně z lineárních rytých nebo vpichovaných vzorů — proužků, šrafování a tečkování, které byly tvořeny hřebenovitými nástroji, nehty nebo špičkami. Kromě keramiky se dochovaly kamenné nástroje (pazourky, sekery, broušené tesáky), kostěné a rohové předměty i jednoduché šperky z mušlí (např. Spondylus) a kosti.

Pohřby a společnost

Pohřby kultury s lineární keramikou se vyskytují v jednotlivých hrobech i v malých hřbitovech u sídel. Způsoby pohřbení se liší regionálně — často se jedná o inhumace v pokrčené (flexované) poloze, někdy v dřevěných rakvích. V hrobech se objevují i jednoduché hrobové přílohy: keramika, kamenné nástroje nebo šperky, což naznačuje určitou diferenciaci majetku a možná i sociální postavení.

Původ obyvatel

Archeologické, antropologické a genetické studie podporují teorii, že šíření LBK bylo do značné míry spojeno s migrací zemědělsky žijících populace ze směru jihovýchodní Evropy a Anatolie, které se mísily s místními lovci a sběrači. Tato kombinace vedla k rychlému rozšíření zemědělských technik a nových materialních tradic v centrální Evropě.

Význam a transformace

Kultura s lineární keramikou je klíčová pro pochopení neolitu v Evropě jako období přechodu k usedlému zemědělskému způsobu života. Po roce 4500 př. n. l. se jednotná linie LBK postupně rozpadá a rozvíjejí se regionální kultury a lokální varianty, které adaptovaly její prvky na místní podmínky. Archeologický výzkum LBK nadále přináší cenné poznatky o rané zemědělské společnosti, sídelní organizaci i kontaktech mezi komunitami v Evropě.