Wozzeck: opera Albana Berga — moderní expressionismus (1914–1922)

První dějství

Scéna 1 (apartmá): Wozzeck pracuje jako holič. Zatímco holí kapitána, kapitán Wozzeckovi říká, že podle něj vede špatný život, protože má dítě se ženou (Marií), aniž by s ní byl ženatý. Wozzeck říká, že je pro něj těžké být dobrý, protože je chudý. Připomíná kapitánovi, že Ježíš řekl: "Nechte děti přijít ke mně," (Marek 10:14). Kapitán je touto poznámkou zmaten.

Scéna 2 (Rapsodie a lovecká píseň): Wozzeck a jeho přítel Andres řežou klacky při západu slunce. Wozzeck má děsivé vidiny: vidí, jak zapadající slunce pokrývají plameny.

Scéna 3 (Pochod a ukolébavka): Před Mariiným pokojem pochodují vojáci. Její sousedka Margret říká Marii, že je špatná, protože flirtuje s vojáky. Pak přijde Wozzeck a vypráví Marii o strašlivých viděních, která měl.

Scéna 4 (Passacaglia): Doktor říká Wozzeckovi, že nemá kašlat na ulici (Büchner napsal: "močit na ulici"). Říká, že provádí lékařský experiment. Wozzeck je tak prostoduchý, že mu uvěří. Doktor je rád, že slyší o Wozzeckových strašlivých vizích.

Scéna 5 (Rondo): Marie obdivuje bubeníka před svým pokojem. Chce ji milovat. Nejprve se od něj odvrátí, ale pak podlehne a spěchají spolu ven.

Druhé dějství

Scéna 1 (Sonáta-Allegro): Marie říká svému dítěti, aby šlo spát, a přitom obdivuje náušnice, které jí dal bubeník. Přichází Wozzeck. Ptá se jí, kde náušnice vzala. Ona říká, že je našla. Wozzeck neví, zda jí má věřit, ale dá jí peníze a odchází. Marie ví, že její chování není správné.

Scéna 2 (Fantazie a fuga na 3 témata): Doktor se řítí na ulici kolem kapitána, který mu říká, aby zpomalil. Doktor Kapitána vyděsí myšlenkami na ošklivé nemoci, které by mohl dostat. Když přijde Wozzeck, dobírají si ho tím, že Marie miluje někoho jiného.

Scéna 3 (Largo): Wozzeck o tom mluví s Marií. Ta přiznává, že má přítele. Wozzeck zuří. Chystá se ji uhodit, když ho zastaví s tím, že ani její otec si nikdy nedovolil ji uhodit. Ona říká: "lepší nůž v mém břiše než tvoje ruce na mně". To vnukne Wozzeckovi nápad na pomstu.

Scéna 4 (Scherzo): Wozzeck vidí Marii tančit s bubeníkem v davu. Andres se ptá Wozzecka, proč sedí sám. Opilec má kázání, pak k Wozzeckovi přistoupí idiot a říká, že cítí krev.

Scéna 5 (Rondo): Wozzeck nemůže v noci v kasárnách usnout. Nedá Andresovi spát. Přichází bubeník. Je opilý. Vytáhne Wozzecka z postele, aby se s ním popral.

Třetí dějství

Scéna 1 (Invence na téma): Marie si v noci ve svém pokoji čte z Bible. Chce, aby jí bylo odpuštěno.

Scéna 2 (Invence na jednu notu (B)): Wozzeck a Marie se procházejí v lese u rybníka. Marie chce odejít, ale Wozzeck ji zastaví. Měsíc svítí jasně červeně. Wozzeck se rozhodne, že když nemůže mít Marii on, nemůže ji mít nikdo jiný, a probodne ji.

Scéna 3 (Invence v rytmu): Lidé tančí v hospodě. Vejde Wozzeck, a když uvidí Margret, zatančí si s ní a přitáhne si ji na klín. Urazí ji a pak ji požádá, aby mu zazpívala píseň. Ona zpívá, ale pak si všimne, že má na ruce a na lokti krev; všichni na něj začnou křičet a Wozzeck vyběhne ven.

Scéna 4 (Invence na šestinotový akord): Wozzeck se vrací na místo, kde zabil Marii. Wozzeck si myslí, že nůž, kterým Marii zabil, dokáže, že vrahem je on. Hodí nůž do rybníka. Když se znovu objeví krvavě rudý měsíc, vejde do rybníka, aby se pokusil smýt krev ze svého těla, ale utopí se. Kapitán a Doktor, kteří jdou kolem, uslyší Wozzeho sténání a vyděšeně spěchají pryč.

Intermezzo (Invence na tónině (d moll)): Toto interludium vede k finále.

Scéna 5 (Invence na osminohé moto perpetuo, quasi toccata): Druhý den ráno si skupina dětí hraje na slunci. Lidé si vyprávějí, že se našlo Mariino tělo. Všechny děti se běží podívat. Chlapeček Marie a Wozzeck si hraje na koníčka na hraní. Zastaví se a běží za ostatními dětmi k rybníku.

Berg viděl Büchnerovu hru Woyzeck v roce 1914. Bylo to poprvé, co byla hra uvedena ve Vídni. Hra byla inzerována jako Wozzeck, protože lidé nemohli přečíst Büchnerův rukopis. Proto Berg použil pro svou operu tento pravopis.

Berg okamžitě věděl, že chce hru přetvořit v operu. Büchner, který zemřel v roce 1837 ve věku 23 let, zanechal hru nedokončenou. Berg vzal patnáct scén ze hry a vytvořil z nich operu o třech dějstvích. Ke každé scéně složil hudbu s určitou formou, takže se hudba vyvíjela velmi organizovaně. Sám provedl změny v libretu.

Ačkoli Berg začal na opeře pracovat již v roce 1914, během první světové války sloužil v armádě, takže na ní měl čas pracovat až do roku 1917. Operu dokončil v dubnu 1922. První představení v Berlínské státní opeře dirigoval Erich Kleiber 14. prosince 1925. Opera se rychle proslavila a hrála se ve všech velkých operních domech v Evropě. Byla tak úspěšná, že Berg mohl žít z peněz, které na ní vydělal.

Wozzeck byl první velkou operou napsanou v moderním stylu 20. století. Velká část hudby je atonální (není v žádné tónině), takže Berg toho dokázal využít k vyjádření Wozzeckova šílenství. Někdy se hudba stává více tonální, zejména když příběh vypráví o lásce a lidskosti. Část hudby o vojácích také zakládá na lidové písni, kterou zpracovává svým osobitým způsobem.

Další hudební technikou, kterou používá, je leitmotiv, v němž jsou určité postavy nebo věci spojeny s určitými tématy nebo hudebními nápady. Tato technika může být velmi užitečná pro naznačení určitých věcí. Například leitmotivem jsou náušnice, které Bubenický major daroval Marii. Když se major s Marií miluje, slyšíme tento leitmotiv. Díky hudbě si uvědomíme, že ji nenutí, aby ho milovala, ale že ona je ochotná. Na jiném místě nám vojenská hudba říká, že Marie myslí na bubenického majora.

Dalším leitmotivem je akord, který slyšíme, když Wozzeck na začátku opery mluví o "chudých lidech, jako jsme my". Akord, který slyšíme, se používá i v dalších částech opery, když postavy nemají dost sil na to, aby změnily svou životní situaci.