Antonio Vivaldi

Vivaldiho pravděpodobně učil hrát na housle jeho otec, který byl profesionálním hudebníkem. Vyučil se knězem a kvůli svým zrzavým vlasům se mu začalo říkat "il prete rosso", což znamená "zrzavý kněz". Jako kněz však nepůsobil dlouho a v roce 1703 začal učit hrát na housle dívky v benátském sirotčinci Pio Ospedale della Pietà. Název znamená "zbožná nemocnice milosrdenství". Dívky byly vybrány, protože vykazovaly výjimečné hudební schopnosti. Pravidelně koncertovaly, a tak pro ně Vivaldi v rámci svých povinností psal hudbu. O práci přišel v letech 1709 až 1711, kdy byl znovu jmenován. Přijal také další práci, kterou bylo psaní duchovní hudby pro dívčí sbor. Ve výuce pokračoval až do roku 1716, kdy byl pověřen vedením všech hudebních akcí.

Vivaldiho hudba se stávala známou. V letech 1709 až 1711, kdy přerušil svou pedagogickou činnost, napsal velké množství děl včetně houslových sonát a koncertů. V roce 1711 vyšla u Etienna Rogera v Amsterdamu sbírka 12 koncertů L'estro armonico op. 3 pro jedny, dvoje a čtvery sólové housle. Díky tomu se proslavil po celé Evropě a hudebníci přijíždějící do Benátek chodili k Vivaldimu na lekce. Další nová vydání jeho hudby ho proslavila ještě více. První z mnoha jeho oper Ottone in villa byla uvedena v roce 1713. Jeho první oratorium, Juditha Triumphans devicta Holofernis barbaric, provedly dívky z piety v roce 1716.

V roce 1718 Vivaldi opustil Benátky a přestěhoval se do Mantovy, kde se stal ředitelem hudby u místodržitele, prince Filipa Hesensko-Darmstadtského. V této době zkomponoval své slavné Čtvero ročních dob a několik oper. Kolem roku 1721 odešel do Říma, kde několikrát vystupoval pro papeže. Na cestách pokračoval v psaní hudby pro dívky v Pietu, v průběhu let jim poslal asi 140 koncertů. Za provedením svých oper se vydal do řady evropských měst včetně Vídně, Verony a Prahy. Často se vracel do Benátek, aby s dívkami zkoušel svou hudbu.

Přestože byla jeho hudba populární, Vivaldi na ní příliš nevydělával. S tím, jak se stávali populárními novější hudebníci a modernější styly, bylo pro něj obtížnější vydělat si na živobytí. Přestěhoval se do Rakouska, aby hrál pro královskou rodinu, ale když král zemřel, zchudl a neměl se jak vrátit domů. Zemřel jako chudý člověk ve Vídni 28. července 1741.