Jakob Ludwig Felix Mendelssohn Bartholdy (narozen 3. února 1809 v Hamburku, zemřel 4. listopadu 1847 v Lipsku) byl německý hudební skladatel a dirigent období romantismu, který významně ovlivnil hudební život 19. století.

Pocházel z kulturně a intelektuálně výrazné rodiny; jeho dědečkem byl německo-židovský filozof Moses Mendelssohn. Rodina konvertovala ke křesťanství a pěstovala bohaté vzdělání – Felix byl od dětství zázračné dítě. Již jako teenager komponoval skladby, které zaujaly současníky svou technickou zručností i melodickou krásou. Miloval hudbu dřívějších mistrů, jako byli Bach, Händel a Mozart, a navázal na jejich tradice, přičemž do nich vnesl romantickou expresivitu a jemnou poetičnost.

Život a činnost

Mendelssohnova raná léta byla naplněna domácím vzděláním, intenzivní hudební praxí a cestami po Evropě, během nichž se setkával s předními interprety a publiky. Jako mladý autor složil mimo jiné pozoruhodný oktet pro smyčce op. 20 (1825) a ranou předehru ke hře Sen noci svatojánské (Overture k A Midsummer Night's Dream), která mu vynesla široké uznání.

V dospělosti působil nejen jako skladatel, ale i jako úspěšný dirigent. V roce 1829 sehrál v Berlíně klíčovou roli při obnovení zájmu o dílo J. S. Bacha — provedl tehdy znovu slavnou Matoušovu pašii. Od 30. let 19. století zaujímal významné pozice v hudebním životě, byl dvorním kapelníkem a od roku 1835 vedl orchestr Gewandhaus v Lipsku. Roku 1843 založil v Lipsku konzervatoř, která se stala důležitým střediskem hudebního vzdělávání.

Osobní život: Mendelssohn se roku 1837 oženil s Cécile Jeanrenaud; rodinné události i ztráty, zejména úmrtí jeho milované sestry Fanny (také skladatelky), těžce zasáhly jeho zdraví. Zemřel náhle 4. listopadu 1847 v Lipsku ve věku 38 let.

Dílo a hudební styl

Mendelssohn napsal hudbu v mnoha žánrech: orchestrální skladby, symfonie, koncerty, komorní hudbu, klavírní díla, skladby pro varhany a rozsáhlou vokální a oratorní tvorbu. Jeho styl spojuje klasicistní formální jasnost a kontrapunkt s romantickou něhou a melodickou lyrikou. Byl mistrem instrumentace a dokázal v malých i velkých formách vytvořit průzračnou, energetickou hudbu s brilantní harmonií a bohatou texturou.

Mezi nejznámější skladby patří:

  • Oktoet pro smyčce, op. 20 (1825) — rané zázračné dílo plné kontrapunktu a mladistvé energie.
  • Hudba k Shakespearově hře Sen noci svatojánské — předehra (1826) a pozdější příležitostná hudba obsahující slavný Svatební pochod, často hraný při svatbách.
  • Houslový koncert e moll, op. 64 — jeden z nejoblíbenějších houslových koncertů v repertoáru.
  • Skladby pro klavírní cyklus Písně bez slov (Songs without Words) — drobné, písňové kusy pro klavír, které jsou velmi oblíbené pro svou přímou melodii a citovou hloubku.
  • Symfonie: „Italská“ (op. 90) a „Skotská“ (op. 56) — v nich ukázal svou schopnost vytvořit atmosféru míst i nálad.
  • Oratorium Elijah (1846) — rozsáhlé vokální dílo, které upevnilo jeho reputaci jako velkého oratorního skladatele; premiéra měla místo v Anglii.
  • Festgesang (Gutenberg) — z této skladby pochází melodie, která byla upravena do vánoční hymny Hark the Herald Angels Sing.

Význam a odkaz

Mendelssohn sehrál důležitou roli při obnově zájmu o tvorbu Bachovu a Händelovu, byl vlivným dirigentem i pedagogem a jeho konzervatoř v Lipsku vychovala řadu pozdějších generací hudebníků. Přestože jeho dílo bylo v některých obdobích méně oceňováno (částečně i z politických či ideologických důvodů), jeho melodická invence, průzračná orchestrální textura a mistrovství v malých formách zajistily trvalé místo v koncertním repertoáru.

Mendelssohnova hudba zůstává populární u širokého publika i v programu vážné hudby: jeho houslový koncert je jedním z nejoblíbenějších koncertů vůbec a hrají ho všichni slavní houslisté. Dvě jeho melodie zná téměř každý: hymnická melodie Hark the Herald Angels Sing a Svatební pochod, který se tak často hraje na závěr svateb.