Felix Mendelssohn Bartholdy — německý skladatel romantismu, život a dílo

Mendelssohnova rodina měla spoustu peněz. Také se velmi zajímali o hudbu, literaturu, malířství atd. Jeho dědeček Moses Mendelssohn byl známý v německé národní literatuře. Jeho otec byl bankéř a matka pocházela z rodiny, která vlastnila v Berlíně mnoho továren. Mladého Felixe vzdělávali rodiče doma. Přestože rodina byla židovská, rodiče nechali Felixe pokřtít a jeho otec se o několik let později stal křesťanem. Mendelssohnovi si v té době ke svému jménu přidali přídomek Bartholdy.

Brzy se Felix začal učit u soukromých učitelů včetně Ludwiga Bergera, který ho učil hře na klavír. Učil se také hudební teorii a kompozici. V devíti letech hrál na klavír na koncertě a začal skládat malé hry s hudbou (německy zvané Singspiel). V roce 1821 se dostal na setkání se slavným spisovatelem Goethem do Výmaru. Měla to být první z několika návštěv a Goethovo myšlení a díla německé literatury měla na mladého Mendelssohna velký vliv. V této době složil několik děl včetně singspielů, symfonií a komorní hudby. Cestoval se svým otcem a setkal se s mnoha slavnými hudebníky.

V roce 1825 se rodina přestěhovala do Berlína. Ve svém velkém domě pořádali v neděli dopoledne pravidelné koncerty. Na jejich soukromé koncerty bylo zváno mnoho bohatých a slavných lidí. V říjnu 1825 napsal Smyčcový oktet (skladbu pro osm smyčcových nástrojů), který patří k jeho nejlepším dílům. Studoval hudbu Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750), na jehož hudbu lidé téměř zapomněli. Objevil hudbu Bachových Matoušových pašijí a v roce 1829 dirigoval jejich provedení. Bylo to slavné představení v dějinách hudby, protože lidé si najednou uvědomili, jak velký Bach byl. Od té doby se na Bachovu hudbu už nikdy nezapomnělo.

V letech 1829 až 1835 Mendelssohn cestoval po celé Evropě. Několikrát navštívil Londýn, kde také provedl Beethovenův Císařský koncert. Cestoval do Skotska, kde se plavil k Fingalově jeskyni na Vnitřních Hebridách. To ho inspirovalo k napsání předehry nazvané Hebridy. Při návratu měl dostavník nehodu a poranil si koleno. Nějakou dobu pobýval u skladatele Thomase Attwooda, než se mohl vrátit do Berlína. Poté odcestoval do Itálie, kde napsal Italskou symfonii. V Itálii se setkal s Hectorem Berliozem a na zpáteční cestě se seznámil se Chopinem.

Nějaký čas strávil v Düsseldorfu, kde provedl několik Händelových oratorií i svou vlastní hudbu. Ve Frankfurtu nad Mohanem pobýval u rodiny, která měla dvě dcery. S jednou z nich, Cécile Charlotte Sophií Jeanrenaudovou, se oženil v roce 1837. Prožili šťastné manželství a měli pět dětí.

Felix se svou mladou ženou odešel žít do Lipska, kde se stal dirigentem slavného lipskéhoorchestruGewandhaus. Jednalo se o jedno z nejvyšších hudebních míst v Německu. Dirigoval mnoho skladeb zapomenutých skladatelů 18. století. Poprvé také provedl Schubertovu Symfonii C dur, kterou devět let po Schubertově smrti objevil Robert Schumann. Mendelssohn přiměl některé z nejslavnějších hudebníků, aby přijeli do Lipska a hráli s orchestrem: Mendelsohn přivítal s orchestrem Claru Schumannovou, Franze Liszta, Antona Rubinsteina, mladého houslistu Josepha Joachima a švédskou sopranistku Jenny Lindovou. Mendelssohn zlepšil hru orchestru a učinil z něj jeden z nejlepších orchestrů na světě. Postaral se také o to, aby hráči byli dobře placeni.

Na počátku 40. let 19. století strávil Mendelssohn nějaký čas v Berlíně. Nový pruský král Friedrich Vilém IV. se velmi zajímal o hudbu a měl spoustu nápadů na nové koncertní plány. Chtěl, aby je měl na starosti právě Mendelssohn. Král si přál, aby se hrály řecké hry, a Mendelssohn měl napsat doprovodnou hudbu k představením Antigony.

V červnu 1842 byl Mendelssohn dvakrát přijat královnou Viktorií v jejím paláci v Londýně. Mendelssohn se královně odvděčil tím, že jí věnoval svou Skotskou symfonii. Nadále dirigoval v Lipsku a pomáhal proslavit Berliozovu hudbu v Německu. Stal se ředitelem nové lipské konzervatoře. V Berlíně ho král požádal o doprovodnou hudbu k Shakespearově hře Sen noci svatojánské . Část této hudby napsal již o 17 let dříve, ale nyní ji dokončil a v roce 1843 provedl.

V posledních letech života trpěl Mendelssohn špatným zdravotním stavem. Nadále pracoval a cestoval, jak jen mohl, ale po mrtvici v roce 1849 zemřel v Lipsku ve věku 38 let. Jeho tělo bylo zvláštním vlakem převezeno do Berlína, kde byl pohřben poblíž hrobu své sestry Fanny.

Mezi Mendelssohnovy nejznámější skladby patří jeho pět symfonií (zejména Skotská a Italská symfonie), koncerty (zejména houslový koncert), předehry (zejména Hebridy) a incipit ke Snu noci svatojánské, který obsahuje slavný Svatební pochod. Napsal několik velmi dobrých komorních skladeb: smyčcové kvartety a klavírní tria a dvě velmi slavná oratoria: Pavla a Eliáše. Jeho klavírní tvorba zahrnuje rozsáhlou sbírku krátkých skladeb nazvanou Písně beze slov (německy Lieder ohne Worte), kterou mnozí klavíristé rádi hrají. V jeho varhanní hudbě je patrná láska k J. S. Bachovi, často zní spíše barokně než romanticky. Po jeho smrti se Mendelssohnova hudba na čas stala méně populární. Možná to bylo způsobeno nárůstem antisemitismu v polovině 19. století, možná také tím, že někteří hudebníci hráli Mendelssohnovu hudbu poněkud rozkošnicky. Mnoho skvělých hudebníků však vidělo jeho velikost a jeho hudba je dodnes velmi oblíbená.