Robert Schumann

Život

Robert Schumann byl pátým a nejmladším dítětem knihkupce a nakladatele. Jako chlapec rád četl knihy v otcově obchodě. V sedmi letech začal komponovat. Ve škole byl mimořádně dobrý v hudbě a literatuře. Maturitu složil s velmi dobrým prospěchem. Jeho rodina z něj chtěla mít právníka, a tak šel studovat práva do Lipska, ale na přednášky téměř nechodil. Mnohem více ho zajímala hudba a literatura, ale také ženy a pití. Chodil na hodiny klavíru k učiteli jménem Friedrich Wieck. Wieck měl devítiletou dceru Claru. O mnoho let později se měla stát jeho manželkou. Clara byla vynikající klavíristka. Otec ji bral na koncertní turné, protože byla zázračné dítě.

Schumann začal komponovat krátké klavírní skladby a písně. Miloval Schubertovu hudbu, a když se dozvěděl, že Schubert zemřel, proplakal celou noc. Často cvičil na klavír sedm hodin denně. Začal však mít problémy s prsty. Často se říkalo, že si ruce poranil proto, že si něco vyrobil, aby si protáhl prsty, ale dnes se lidé domnívají, že to bylo spíše kvůli otravě rtutí, protože lékaři používali rtuť, aby se pokusili vyléčit jeho syfilis. Ať už byl důvod jakýkoli, nemohl se nadále věnovat klavírní hře a zbytek života strávil komponováním a psaním o hudbě. Mnoho jeho článků vycházelo v časopise Neue Zeitschrift für Musik (Nový časopis pro hudbu), který založil.

V roce 1834 se zasnoubil s šestnáctiletou dívkou Ernestinou, ale pak Schumann zasnoubení zrušil, protože miloval Claru Wieckovou. Clařini rodiče si nepřáli, aby si ho vzala. Její otec dělal vše pro to, aby sňatku zabránil. Možná tušil, že Schumann má syfilis, možná věděl, že se často opíjí. Nakonec se po mnoha hádkách, soudních sporech a tajných schůzkách Roberta a Clary v roce 1840 vzali.

Schumann trpěl maniodepresivitou. Když měl deprese, téměř nic nenapsal, ale rok 1840 byl pro něj šťastný a napsal spoustu písní i orchestrální hudby. V roce 1841 napsal čtyři symfonie. V roce 1842 se spolu vydali na koncertní turné, ale pro Schumanna to bylo obtížné, protože Clara byla slavnější než on. Vrátil se sám do Lipska, aby pracoval ve svém nakladatelství. V té době se opět cítil sklíčený a pil hodně piva a šampaňského. Když se Clara vrátila, byl opět šťastný a složil několik komorních skladeb. V roce 1844 podnikli turné po Rusku a hráli carovi. V srpnu se úplně nervově zhroutil a nemohl vydržet poslouchat vlastní hudbu. Nějakou dobu trvalo, než se zotavil.

V té době už uměl psát všechny druhy hudby. Napsal hudbu ke slavné Goethově hře Faust. V roce 1849 napsal operu Genoveva. Jeho sláva se šířila pomalu. Dlouhá léta byly Drážďany a Lipsko jedinými městy, kde se proslavil. V roce 1850 se stal hudebním ředitelem v Düsseldorfu. V roce 1853 se seznámil s Brahmsem. Brahms se stal velkým přítelem Schumannovy rodiny. Schumann uveřejnil v časopise Neue Zeitschrift für Musik článek s titulkem "Neue Bahnen" ("Nové cesty"), v němž uvedl, že Brahms (kterému tehdy bylo 20 let) bude velmi velkým skladatelem. Měl pravdu.

Schumann často uvažoval o tom, že se pokusí o sebevraždu. Dne 27. února 1854 se vrhl do Rýna. Zachránilo ho několik lodníků, ale když ho vynesli na břeh, zdálo se, že se dočista zbláznil. Byl převezen do blázince, kde strávil poslední dva roky svého života. Zemřel 29. července 1856.

Schumannova hudba

Schumannova klavírní hudba je velmi dobře známá. Přestože se musel vzdát kariéry klavíristy, jeho žena Clara hrála jeho skladby a pomohla jim proslavit se. Mnoho jeho klavírních děl jsou sbírky krátkých skladeb, z nichž každá má svůj název, například Papillons (Motýli), Davidsbündlertänze, Carnaval. Schumann při psaní těchto skladeb myslel na karnevalové oslavy. Davidsbündler byla skupina lidí, k níž Schumann patřil a která neměla ráda "Filištíny" (lidi, kteří neměli rádi dobrou hudbu, pojmenovanou podle Filištínů v Bibli) V Carnavalu obě stránky Schumannovy osobnosti zastupují Florestan a Eusebius. V Schumannově hudbě vedle sebe zaznívají jeho maniodeprese (šťastné a tragické nálady, které měl). Mezi další klavírní díla patří Kreisleriana,Album pro mladé, které obsahuje poměrně jednoduché skladby, jako je Vojákův pochod, a oblíbené Scény z dětství se slavným Träumerei (Snění). Existují i delší skladby pro klavír: 3 sonáty, Toccata a Phantasie.

Jeho komorní tvorba zahrnuje smyčcové kvartety a slavný klavírní kvintet.

Schumann byl jedním z největších skladatelů německých písní. Vybíral si básně slavných německých básníků a zhudebňoval je velmi nápaditým způsobem. Klavírní doprovod má velmi zajímavé prvky, které pomáhají vyzdvihnout význam slov. Napsal písňový cyklus Dichterliebe (Básníkova láska), který je zhudebněním některých básní Heinricha Heineho. Další písňový cyklus se jmenuje Frauenliebe und -leben (Ženská láska a život) na slova Adalberta von Chamisso.

Ačkoli se zdálo, že mladý Schumann dává přednost psaní krátkých skladeb, po setkání s Mendelssohnem se začal více zajímat o dlouhá díla. K psaní symfonií ho inspirovalo také to, že objevil Schubertovu Symfonii č. 9, o níž nikdo nevěděl, že ji Schubert napsal. Našel ji v krabici ve Vídni v domě Schubertova bratra. Schumann napsal čtyři symfonie. Jednou z jeho nejlepších je třetí symfonie, která se často nazývá Rýnská (podle řeky Rýn). Čtvrtá d moll je rovněž skvělým dílem. Používá jen několik hudebních nápadů, které rozvíjí mnoha způsoby a píše dlouhé čtyřvěté dílo. Velmi oblíbený je jeho klavírní koncert. Clara Schumannová jej hrála s orchestrem lipského Gewandhausu při jeho prvním provedení na Nový rok 1846.

Po Schumannově smrti se Clara věnovala hraní manželovy hudby a pomáhala jí, aby se stala známou. Pravidelně navštěvovala Anglii, kde hrála na koncertech. Pro nakladatelství Breitkopf und Härtel také vydala mnoho Schumannových skladeb.

Robert Schumann v roce 1839.

Nahrávky

• Schumannovo Allegro op. 8