Robert Schumann (narozen 8. června 1810 ve Zwickau v Sasku, zemřel 29. července 1856) byl významný německý skladatel období romantismu. Patří mezi nejvlivnější hudební osobnosti 19. století jako tvůrce klavírní literatury, písní a komorních děl i jako hudební kritik a publicista.

Život a cesta k hudbě

Schumann pocházel z kulturně zainteresované rodiny. Studoval nejprve práva, ale jeho zájem se postupně přesunul k hudbě. Původně se připravoval na kariéru koncertního pianisty, avšak po vážnějším poranění ruky (které mu znemožnilo soutěživou koncertní činnost) se musel této ambici vzdát a soustředit se především na skladbu, kompozici a hudební publicistiku.

Publicistika a role kritika

V roce 1834 spoluzakládal v Lipsku známý hudební časopis, ve kterém uplatnil svůj ostrý, někdy polemický kritický hlas. Pomocí článků a recenzí ovlivňoval tehdejší hudební vkus, prosazoval nové talenty a ideje a kritizoval konzervativní tendence. Ve svých textech často používal fiktivní postavy (např. alter ega Florestan a Eusebius), které odrážely různé stránky jeho vlastní osobnosti a tvořivého naladění.

Rodina a osobní život

Velkou roli v jeho životě hrála manželka Clara Wiecková (později Clara Schumann), vynikající pianistka a skladatelka, s níž prošel složitým procesem získání souhlasu k sňatku. Clara byla nejen partnerkou, ale i hlavní interpretkou jeho děl a po jeho smrti významně pečovala o jeho odkaz. Společně měli několik dětí a jejich vztah ovlivnil Schumannovo soukromí i tvorbu.

Dílo

Schumannova hudba je typicky romantická: silně emotivní, často literárně inspirovaná a bohatá na názvy a programní prvky. Napsal rozsáhlé množství klavírní hudby — od technicky náročných skladeb po lehčí kusy vhodné pro studenty. Mnoho mladých pianistů se učí kusy z jeho Alba pro mládež. Jeho Lieder) patří k vrcholům písňového repertoáru; mezi známé cykly patří například "Dichterliebe" nebo Liederkreis.

  • Významné klavírní cykly: Carnaval, Kinderszenen, Album für die Jugend.
  • Symfonie: mezi nejhranější patří tzv. „Jarní“ a „Rýnská“; celkově psal symfonie, které rozvíjely romantické orchestrální barvy a dramatiku.
  • Koncerty: napsal významný klavírní koncert (A moll op.54) a další koncerty, které bývají občas uváděny v moderním koncertním provozu.
  • Komorní tvorba: mezi nejvýznamnější komorní skladby patří Klavírní kvartet a Klavírní kvintet – díla, která dodnes patří do stálého repertoáru souborů.
  • Rozsáhlá písňová tvorba (Lieder) a cykly pro sólový hlas s klavírním doprovodem jsou dodnes vzorem romantické písňové literatury.

Styl a inspirační zdroje

Schumann často čerpal inspiraci z literatury, poezie a osobních nálad. Jeho skladby jsou plné proměnlivých nálad — od radostné euforie po hluboké melancholické sklony — a tato vnitřní proměnlivost se odráží v kontrastech uvnitř děl. Používal charakterové kousky a motivické propojení témat, které navazovaly na romantický princip vyprávění hudbou.

Zdraví, poslední léta a odkaz

Schumannovy duševní potíže se v průběhu života zhoršovaly; projevovaly se dlouhými obdobími sklíčenosti i výbuchy nadšení. V polovině 50. let 19. století prodělal vážnou psychickou krizi — po neúspěšném pokusu o sebevraždu byl v roce 1854 hospitalizován a umístěn do ústavu v Endenichu u Bonn, kde později zemřel (1856). Moderní odborníci zmiňují možné bipolární poruchy či jiné psychiatrické onemocnění, ale přesné diagnostiky se liší.

Jeho vliv na další generace skladatelů je značný: Schumann rozšířil možnosti písňového žánru, prohloubil expresivní výraz klavírní literatury a svými kompozičními postupy inspiroval množství pozdějších autorů. Jako kritik a zakladatel hudebního časopisu výrazně formoval hudební veřejné mínění své doby a pomohl prosadit mladé talenty. Clara Schumann a další interpreti jeho dílo profesionálně udržovali a rozšiřovali, což přispělo k jeho trvalému místu v hudební historii.