Přejít na obsah
Domů

La Clemenza di Tito: Metastasiovo libreto (1734) a Mozartova verze

La Clemenza di Tito: příběh Metastasiova libreta (1734), jeho stovky verzí a slavná Mozartova úprava — historie, srovnání a význam opery v kontextu hudby.

La Clemenza di Tito je libreto, které napsal Pietro Metastasio v roce 1734. Použilo ho téměř 40 různých skladatelů. Nejznámější verzí je Mozartova.

 

Galerie obrázků

3 Obrázky

Metastasiovo libreto a jeho charakter

Pietro Metastasio patří k nejvýznamnějším italským libretistům 18. století. Jeho La Clemenza di Tito je typickým příkladem opery seria: ideově klade důraz na ctnosti, morální volbu a na vzor spravedlivého a shovívavého vládce. Hlavní téma — clemenza (shovívavost, milosrdenství) — se dál rozvíjí v intrikách, osobních konfliktecha v konečném odpuštění. Libreto bylo během 18. století velmi populární právě pro svůj moralizující náboj a dramatickou kompozici postav, což vysvětluje široké množství hudebních nastudování.

Obsah a hlavní postavy

Děj se točí kolem římského císaře Tita (Tito) a spiknutí proti němu. Mezi hlavní postavy patří:

  • Tito – císař, představitel ideálu vládce, jehož shovívavost je klíčová pro vyústění příběhu.
  • Vitellia – ambiciózní žena, jejíž city a touha po pomstě spustí spiknutí.
  • Sesto (Sextus) – přítel a vyznavač, vnitřně rozpolcený mezi loajalitou a citem.
  • Annio, Servilia a Publio – vedlejší postavy, které rozvíjejí vztahové a politické linie libreta.

Tematicky libreto zkoumá vinou, lítost, věrnost a konečné odpuštění — schéma, které umožnilo skladatelům různé hudební interpretace a dramatické zdůraznění jednotlivých postav.

Hudební nastavení a historie inscenací

Metastasiovo libreto bylo nastudováno řadou skladatelů v průběhu 18. století a počátku 19. století; celkem se uvádí téměř čtyřicet různých hudebních verzí. Každé z těchto nastudování si vykládalo postavy a klíčové scény odlišně — některé verze zdůrazňovaly sólové árie, jiné rozvíjely sborové či instrumentální pasáže. Libreto se také často upravovalo a zkracovalo podle místních zvyků a potřeb sólistů nebo prosazovaných árií.

Mozartova verze (KV 621)

Wolfgang Amadeus Mozart složil svou verzi La clemenza di Tito (KV 621) v létě roku 1791. Dílo bylo objednáno u příležitosti korunovace císaře Leopolda II. jako krále českého a premiéru mělo v Praze 6. září 1791. Libreto Metastasia bylo pro potřeby inscenace upraveno; jednu z úprav provedl například Caterino Mazzolà, aby text lépe odpovídal tehdejšímu vkusu a požadavkům provedení.

Mozartova podoba je operou seria ve dvou dějstvích, ale s patrným rozšířením souborových a sborových čísel a s výraznou orchestrací, která dává větší dramatický a emocionální rozsah než mnohé starší nastudování. Dílo vzniklo v krátkém čase a v kontextu dalších závazků skladatele; jeho přijetí bylo tehdy smíšené, avšak moderní hodnocení oceňuje zejména koncentrovanou dramatickou stavbu, hluboké psychologické ztvárnění postav a mistrnou instrumentaci.

Dědictví a současnost

La clemenza di Tito zůstává zajímavým případem, kdy jedno významné libreto inspirovalo desítky hudebních výkladů. Mozartova verze patří dnes k repetoáru především operních domů a nahrávacích projektů zaměřených na klasickou operu; inscenace bývají jak historizující, tak moderně reinterpretované, přičemž centrální téma milosrdenství a spravedlnosti je nadčasové a snadno přizpůsobitelné různým režijním pojetím.

Příběh opery

1. dějství

Vitellia je dcerou Vitellia, který přišel o císařskou hodnost. Vitellius se chce Titovi pomstít. Vitellia požádá Titova přítele Sexta, který je do ní zamilovaný, aby proti němu zakročil. Když se však dozví, že Titus poslal zpět do Jeruzaléma Bereniku Kilicijskou, na kterou žárlila, Vitellia řekne Sextovi, aby chvíli počkal, než udělá to, o co ho požádala, a doufá, že si ji (Vitelliu) Titus vybere za císařovnu.

Titus se však rozhodne vybrat za císařovnu Sextovu sestru Servilii a řekne Anniovi (Sextovu příteli), aby Servilii zprávu vyřídil. Annius a Servilia jsou do sebe zamilovaní, i když to Titus neví, a tak se tato zpráva ani jednomu z nich nelíbí. Servilia se rozhodne říct Titovi pravdu, ale zároveň řekne, že pokud Titus bude stále trvat na tom, aby si ji vzal, poslechne. Titus poděkuje bohům za Serviliinu pravdomluvnost a okamžitě slíbí, že se vzdá myšlenky vstoupit mezi ni a Annia.

Mezitím se však Vitellia dozvěděla o Titově zájmu o Servilii a opět velmi žárlí. Nabádá Sexta, aby Tita zabil. Ten souhlasí a zazpívá jednu z nejslavnějších operních árií "Parto, parto". Téměř ihned po jeho odchodu přijíždí Annius a strážce Publius, aby Vitelliu odvedli k Titovi, který si ji nyní vybral za svou císařovnu. Ta je zmítána pocity viny a obavami z toho, k čemu Sexta poslala.

Sextus je mezitím v Kapitolu, který se svými přáteli hodlá zapálit. Sextus si neví rady, co je správné udělat. Ostatní postavy (kromě Tita) vstoupí dovnitř a s hrůzou vidí hořící Kapitol. Sextus znovu vejde a řekne, že viděl, jak Tita zabili, ale Vitellia ho zastaví a prozradí, že vrahem byl on. Ostatní oplakávají Tita v pomalém, smutném závěru prvního dějství.

2. dějství

Začíná tím, že Annius říká Sextovi, že císař Titus je skutečně naživu a právě ho viděli. V kouři a chaosu si Sextus myslel, že viděl Tita, ale byl to někdo jiný. Zanedlouho přichází Publius, aby Sexta zatkl, a přináší zprávu, že to byl jeden ze Sextových přátel, který se oblékl do Titova roucha a byl Sextem probodnut, ale nezemřel. Senát se ujímá soudního řízení proti Sextovi, zatímco Titus netrpělivě čeká a je si jistý, že jeho přítel bude shledán nevinným; senát ho však shledá vinným a strašlivě smutný Titus musí podepsat Sextovy úmrtní listiny.

Rozhodne se nejprve poslat pro Sexta a snaží se získat další podrobnosti o spiknutí. Sextus bere veškerou vinu na sebe a říká, že si zaslouží smrt, a tak mu Titus řekne, že smrt dostane, a pošle ho pryč. Po dlouhém bolestném přemýšlení však Titus roztrhá popravčí listiny pro Sexta a rozhodne se, že pokud ho (Tita) bude chtít svět z něčeho obvinit, pak mohou lidé říkat, že dovolil příliš mnoho milosrdenství, místo aby říkali, že se chtěl vždy pomstít.

Vitellia se cítí hrozně kvůli tomu, co se stalo, a rozhodne se říct Titovi celou pravdu, čímž se vzdá nadějí na císařství. V amfiteátru čekají odsouzenci (včetně Sexta), aby byli předhozeni divoké zvěři. Titus se chystá projevit milosrdenství, když mu Vitellia vysvětlí, že Sextovo spiknutí začala ona. Ačkoli je císař šokován, zahrne ji do všeobecné milosti (odpuštění), kterou nabízí. Opera končí tím, že všichni lidé chválí Titovu laskavost, zatímco on sám žádá bohy, aby ukončili jeho život, pokud se někdy přestane starat o dobro Říma.

 

Mozart a clamenza

V červenci 1791 byl Mozart požádán o napsání opery seria. Požádal ho o to Domenico Guardasoni, který žil v Praze a měl za úkol najít někoho, kdo by složil operu pro oslavy korunovace Leopolda II., císaře Svaté říše římské, českým králem. Slavnost se měla konat 6. září, takže Mozart musel pracovat rychle.

Guardasoni požádal Antonia Salieriho, aby operu napsal, ale ten byl příliš zaneprázdněn, a tak požádal Mozarta. Mozart nabídku rád přijal, protože za ni dostal dvojnásobný honorář, než když psal operu pro Vídeň.

 

Související články

Autor

AlegsaOnline.com La Clemenza di Tito: Metastasiovo libreto (1734) a Mozartova verze

URL: https://cs.alegsaonline.com/art/54919

Sdílet