Zpěv
Zpěv znamená zhudebňování hlasem. Zpěv je pravděpodobně způsob, jakým hudba před mnoha tisíci lety vznikla. Když lidé zpívají, vydávají svůj hlas do výšky nebo do hloubky. Pokud to dělají způsobem, který využívá tóny stupnice, pak vytvářejí melodie, kterým se říká písně. Píseň, velmi obecně řečeno, je hudební skladba, kterou vytváří hlas s výraznými a pevnými výškami a vzorci zvuku a ticha a rozmanitostí, která často zahrnuje opakování.
Mnoho ptáků také zpívá. Jsou to vrabcovití ptáci (Passerines), velmi rozsáhlý řád často nazývaný zpěvní ptáci.
Édith Piaf zpívá před mikrofonem (1962).
Technika zpěvu
Když lidé zpívají, využívají vzduch v plicích. Tlak vzduchu, který vychází z plic, lze regulovat pomocí několika dýchacích svalů, včetně svalu zvaného bránice, který se nachází v přední části těla pod žebry. Lidé, kteří mají hodiny zpěvu, tráví hodně času nácvikem "kontroly dechu".
Vzduch prochází hrdlem, kde je hrtan jako jazýček na klarinetu: vibruje, řídí průchod vzduchu, a tím se tón zvyšuje nebo snižuje podle toho, jak je řízen.
Zvuk přichází do úst, což je prostor, kde se zvuk může zvětšit (rezonuje). Profesionální zpěváci se dokonce učí považovat celou hlavu za rezonátor. Někdy mluví o "masce", tj. představují si masku před obličejem, a tím se zvuk zvětšuje. Zvuk pak vychází z úst tak, aby byl slyšet.
Zpěv se od mluvení liší zvláštním způsobem používání hlasivek v krku.
Rozsahy hlasu
Většina lidí dokáže zazpívat tóny, které pokrývají více než jednu oktávu. Lidé, kteří zpívají hodně, budou pravděpodobně schopni zpívat více než dvě oktávy. Zpěváci se mohou nazývat podle toho, zda mají vyšší nebo nižší hlas: soprán, mezzosoprán a kontraalt pro ženy, tenor, baryton nebo bas pro muže. Někteří muži jsou schopni vycvičit svůj hlas tak, aby zpívali alt pomocí falzetu. Dětské hlasy se často nazývají vysoké.
Typy zpěvu
Na světě existuje mnoho různých stylů zpěvu. Každý z nich má jinou techniku. V západní klasické hudbě se zpěváci učí zpívat belcantovým hlasem, který využívá hodně rezonance v hlavě a vytváří hladký zvuk. Bel canto se používalo v italské opeře. Později, v 19. století, psal Richard Wagner opery, ve kterých museli být zpěváci dramatičtější. Operní pěvci dnes mohou mít různé druhy hlasů: belcantový, lyrický, dramatický, koloraturní (extrémně vysoký a lehký) atd.
V chrámových sborech jsou zpěváci často vycvičeni k tomu, aby používali hodně hlavového hlasu, protože ten zní krásně ve velkých katedrálách.
Popoví zpěváci mají obecně jinou techniku: jejich zpěv jde více z hrdla. Nepotřebují rozvíjet silné hlasy jako operní zpěváci, protože zpívají do mikrofonů, takže jejich hlas je elektronicky zesílen (zesílen).
Hlasy zpívající hudbu z různých částí světa mohou znít velmi odlišně. Čínský zpěv zní nosově (nosem). V Mongolsku existuje technika overtonového zpěvu, která zní spíše jako tření prstu o okraj sklenice na víno. Ve Švýcarsku muži často jódlují.
Rap je druh zpěvu, ve kterém je nejdůležitější rytmus. Výšky tónů jsou vysoké a nízké, ale ne na nějaké konkrétní tóny. Scatový zpěv se rapu spíše podobá.
Acappella zpěv je vokální hudba bez instrumentálního doprovodu. Název pochází z latinského a (bez) a cappella (hudební doprovod).
Kantáta je termín, který označuje výhradně zpěv s doprovodem, což je přesný opak acappella.
Chlapecký sbor Windsbacher zpívá
Způsoby, jak si užít zpěv
Zpěv je něco, co si může užít každý. Skupině lidí, kteří zpívají společně, se často říká sbor. Lidé mohou zpívat ve sboru nebo v menších skupinách nebo sami (sólově). Lidé mohou zpívat pro vlastní potěšení (např. ve sprše) nebo mohou pilně cvičit a zpívat na koncertech před publikem.
Zpěv může být samostatný ("a cappella") nebo s doprovodem (obvykle hudebních nástrojů).
Někteří lidé říkají, že jsou "hluší", což znamená, že nedokážou zpívat správně. Ale téměř každý se může naučit zpívat, pokud se o to bude dostatečně snažit.
Související stránky
