Renesanční hudba

Vokální hudba

Skladatelé napsali mnoho mší a motet. V 16. století se také zrodil madrigal: světské (nikoli náboženské) písně, které často pojednávaly o lásce. Madrigal vznikl v Itálii a od 80. let 15. století se stal na krátkou dobu velmi populární v Anglii. Existovalo mnoho dalších světských písní, jako například šanson, canzonetta a villanelle. Písně byly často doprovázeny loutnou. Hudba byla v renesanci nezbytnou součástí občanského, náboženského a dvorského života. Bohatá výměna myšlenek v Evropě a politické, hospodářské a náboženské události v období 1400-1600 vedly k zásadním změnám ve stylu komponování, způsobech šíření hudby, novým hudebním žánrům a vývoji hudebních nástrojů. Nejdůležitější hudba rané renesance byla komponována pro církevní použití - polyfonní (složené z několika souběžných melodií) mše a moteta v latině pro významné kostely a dvorní kaple. Koncem šestnáctého století se však mecenášství rozdělilo do mnoha oblastí: katolická církev, protestantské kostely a dvory, bohatí amatéři a hudební tisk - to vše byly zdroje příjmů pro skladatele.

Tisk hudby

Dalším velmi důležitým objevem této doby byl knihtisk. Tisk hudebnin začal v Itálii v polovině 16. století.

Skladatelé renesance

Na počátku 15. století existovala skupina skladatelů, která je dnes známá jako burgundská škola (z Burgundska). Nejznámějším z nich byl Guillaume Dufay. Jejich hudba zněla trochu jako středověká hudba.

Koncem 15. století se vyvinul styl polyfonní duchovní hudby, který můžeme slyšet ve mších Johannese Ockeghema a Jacoba Obrechta. Ockeghem dokonce složil jednu skladbu, v níž se všechny části odvíjejí od jedné myšlenky, která byla použita jako kánon.

V 16. století začali skladatelé psát hudbu s jasným rytmem a pravidelným tepem. Patřil k nim Josquin des Prez a další členové franko-vlámské školy. Šlo o římskou školu, k níž patřil slavný Ital Giovanni da Palestrina. Jeho způsob psaní polyfonie byl vzorem pro tento styl po mnoho staletí. Studenti hudby se dodnes musí učit "palestrinovskou techniku" (jak komponovat v Palestrinově stylu). Ačkoli je církevní hudba této doby převážně polyfonní, obsahuje také homofonní pasáže, kde hlasy zpívají stejná slova společně. To pomáhá, aby důležitá slova byla opravdu zřetelná.

V Benátkách, přibližně od 1534 až do roku 1600 se rozvíjel polychorální styl. Sbory byly oddělené a zpívaly z různých částí kostela, často z galerií. Tato velkolepá hudba zněla krásně ve velkých kostelech, jako byla například bazilika San Marco di Venezia. Tito skladatelé jsou často nazýváni "benátskou školou". Tento druh hudby psal Andrea Gabrieli a později jeho synovec Giovanni Gabrieli a později Claudio Monteverdi, který začínal v renesanci a dožil se baroka.

Konec renesance

K přechodu na barokní hudební styl došlo kolem roku 1600. Tehdy byla vynalezena opera. To vyžadovalo nový styl komponování. Skladatel Monteverdi psal v renesančním stylu přibližně do let 1600-1650, kdy přešel na styl barokní.