Guillaume Dufay

Život

Podle toho, co stojí v jeho závěti, se zdá pravděpodobné, že se narodil v Beerselu, což je nedaleko Bruselu v dnešní Belgii. Byl nemanželským dítětem neznámého kněze a ženy jménem Marie Du Fayt. Když byl Dufay malý, přestěhoval se s matkou do Cambrai, kde bydleli u příbuzného, který byl kanovníkem tamní katedrály. Dufay brzy projevil hudební nadání a v katedrále se mu dostalo hudebního vzdělání. Zpíval v tamním sboru. Když mu bylo pouhých 16 let, získal místo kaplana v blízkosti Cambrai. Odcestoval na setkání do Kostnice.

Od listopadu 1418 do roku 1420 působil jako subdiakon v katedrále v Cambrai. V roce 1420 Cambrai opět opustil a působil v italském Rimini v domě bohaté rodiny. V roce 1424 se vrátil do Cambrai, protože příbuzný, v jehož domě pobývala jeho matka, onemocněl. Po smrti příbuzného se vrátil zpět do Itálie. Pracoval v Bologni pro jednoho kardinála. Stal se jáhnem a poté knězem.

Když byl kardinál v roce 1428 donucen opustit Bolognu, odešel Dufay do Říma, aby pracoval pro papeže. Stal se členem papežského sboru. V roce 1434 byl jmenován maistre de chappelle v Savojsku. Zdá se, že Řím opustil, když měl papežský sbor finanční problémy. Přesto v roce 1435 opět působil ve službách papežského chóru, tentokrát však ve Florencii. V roce 1436 Dufay složil slavnostní moteto Nuper rosarum flores, jednu ze svých nejslavnějších skladeb, která zazněla při posvěcení Brunelleschiho kopule florentského dómu.

V tomto období také začal Dufay dlouhodobě spolupracovat s rodinou d'Este ve Ferraře, která patřila k nejvýznamnějším hudebním mecenášům renesance. Je možné, že se s nimi seznámil během svého prvního pobytu v Itálii. Rimini se nacházelo nedaleko Ferrary a v obou městech, kde získával finanční podporu, trávil nějaký čas.

V této době pokračovaly spory mezi papežem a basilejským koncilem. Dufay se domníval, že by se mohl ocitnout bez práce, a proto se vrátil do Cambrai. Aby mohl být kanovníkem v Cambrai, potřeboval právnický titul, který získal v roce 1437; v roce 1436 možná studoval na turínské univerzitě. Jeden z prvních dokladů, který ho zmiňuje v Cambrai, je datován 27. prosince 1440, kdy dostal 36 lotů vína na svátek svatého Jana Evangelisty. Nevíme, jak dlouho mu trvalo, než ho vypil.

Dufay pobýval v Cambrai během 40. let 14. století. V téže době byl také ve službách burgundského vévody. Během pobytu v Cambrai spolupracoval s Nicolasem Grenonem na kompletní obnově katedrální hudební sbírky. To znamenalo, že musel napsat velkou sbírku polyfonní hudby pro bohoslužby. Pracoval také ve správě katedrály. V roce 1444 zemřela jeho matka, která byla pohřbena v katedrále, a v roce 1445 se Dufay přestěhoval do domu osoby, která byla těsně předtím kanovníkem. Tento dům si ponechal po zbytek života, i když strávil ještě šest let v Itálii, kde napsal mnoho svých skladeb. Když se opět vrátil do Cambrai, byl jmenován kanovníkem katedrály. V té době byl nejslavnějším skladatelem v Evropě. Často skládal hudbu pro burgundský dvůr a setkával se s mnoha mladšími skladateli, kteří se stávali slavnými, jako byli Busnois, Ockeghem, Tinctoris a Loyset Compère. V tomto období Dufay pravděpodobně napsal svou mši na píseň L'homme armé a také šanson založený na téže písni. Možná je napsal v době, kdy Filip Dobrý vyzval k nové křížové výpravě proti Turkům, kteří nedávno dobyli Konstantinopol. Kolem roku 1460 napsal také rekviemovou mši, která je ztracena.

Po několikatýdenní nemoci Dufay zemřel 27. listopadu 1474. Požádal, aby mu bylo při jeho smrti zazpíváno jeho moteto Ave regina celorum a mezi některými částmi byly přečteny prosby o milost, ale nebylo dost času, aby to bylo možné zařídit, a tak bylo moteto zazpíváno na jeho pohřbu. Dufay byl pohřben v kapli svatého Etienna v katedrále v Cambrai; na náhrobku byl vytesán jeho portrét. V pozdějších letech byla katedrála zničena a náhrobek se ztratil, ale v roce 1859 byl nalezen (byl použit na zakrytí studny) a nyní se nachází v muzeu Palais des Beaux Arts v Lille.

Hudba a vliv

Dufayova hudba se hrála po celé Evropě. Lidé, kteří chtěli hrát jeho hudbu, si ji museli ručně napsat. V té době neexistoval žádný knihtisk.

Dufay psal církevní hudbu včetně mší, motet, magnificatů, hymnů, jednoduchých zpěvů a antifon. Jeho světská (nenáboženská) hudba zahrnuje rondeaux, balady, virelais a několik dalších druhů šansonu. Jeho kompoziční styl položil základy pro další generace renesančních skladatelů. Některé jeho postupy byly staromódní. Ve svých motetech používal izorytmy, které byly oblíbené ve středověké hudbě. Používal způsob harmonizace zpěvů, který se stal známým jako fauxbourdon. Byl oblíbený, protože uměl psát melodie, které se krásně zpívají.