Magnificat je píseň, kterou v křesťanské mytologii zpívala Panna Maria, když jí anděl oznámil, že porodí Božího syna. Tento příběh se vypráví v Bibli v knize Lukášově, kapitola 1, verše 46-55. Je také známý jako Píseň o Marii. "Magnificat" je latinské slovo, které znamená "velebí" (tj. říká, jak je (Bůh) veliký).

Slova Magnificat zhudebnilo mnoho skladatelů. Tyto hudební úpravy byly většinou napsány pro církevní bohoslužby. V anglikánské církvi se zpívá vždy jako součást tradiční večerní bohoslužby (Evensong).

Stejně jako všechny ostatní novozákonní texty bylo Magnificat původně napsáno v koiné řečtině, ale v západní církvi se nejčastěji vyskytuje v latině nebo v jazyce dané země.

Historie a biblický kontext

Magnificat se nachází v Lukášově evangeliu (1,46–55) jako součást setkání Marie s její příbuznou Annou (též známou jako Alžběta), matkou Jana Křtitele. Text vyjadřuje Mariinu chválu Boha po oznámení zázraku početí a zároveň nese silný sociální a teologický podtext: oslava Božího jednání, které obrací poměry – vyvyšuje ponížené a sráží mocné.

Text a překlady

Nejrozšířenější forma v křesťanské liturgii je latinský text začínající slovem Magnificat. Níže je tradiční latinský text s jednou z českých překladových variant.

Latinsky (tradičně):
Magnificat anima mea Dominum, et exsultavit spiritus meus in Deo salutari meo. Quia respexit humilitatem ancillae suae: ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes. Quia fecit mihi magna qui potens est: et sanctum nomen eius. Et misericordia eius a progenie in progenies timentibus eum. Fecit potentiam in brachio suo: dispersit superbos mente cordis sui. Deposuit potentes de sede et exaltavit humiles. Esurientes implevit bonis et divites dimisit inanes. Suscepit Israel puerum suum, recordatus misericordiae suae. Sicut locutus est ad patres nostros, Abraham et semini eius in saecula.

Česky (jedna z běžných verzí):
Má duše oslavuje Pána a duch můj jásá v Bohu, mém Spasiteli. Vždyť pohlédl na pokoření své služebnice; hle, od nynějška mne budou blahoslavit všechny pokolení. Neboť učinil mi veliké ten, který mocný jest, a svaté jest jméno jeho. A milosrdenství jeho z pokolení v pokolení těm, kdož se ho bojí. Učinil moc v paži své, rozptýlil pyšné v myšlení srdce jejich. Svrhl mocné s trůnu a povýšil ponížené. Hladovějící naplnil dobrými a bohaté propustil prázdné. Přijal Izraele, služebníka svého, vzpomněv na milosrdenství, jakž přislíbil otcům našim, Abrahamu i potomstvu jeho navěky.

Liturgické použití

Magnificat je součástí večerní modlitby v mnoha křesťanských tradicích (Vespere, Evensong). V katolické liturgii se užívá při večerních bohoslužbách a na mariánské svátky, v anglikánském obřadu tvoří párově s Nunc dimittis stěžejní zpěv při Evensongu. Východní křesťanské tradice mají obdobné texty a písně chval, které plní podobnou funkci.

Hudební zpracování a významní skladatelé

Magnificat inspirovalo skladatele od středověku po současnost. Formy sahají od gregoriánského chorálu přes polyfonní moteta až po rozsáhlé oratorní a symfonicko-chorální verze. Mezi nejznámější autory a díla patří:

  • Claudio Monteverdi – Magnificat v rámci Vespers (1610) (raně barokní styl)
  • Antonio Vivaldi – několik instrumentálních a vokálních nastavení Magnificatu
  • Johann Sebastian Bach – Magnificat BWV 243 (barokní, slavnostní dílo pro sbor a orchestr)
  • Wolfgang Amadeus Mozart – Magnificat (zmiňuje se i v jeho skladební činnosti, K. 257)
  • Franz Schubert – kratší sborové nastavení
  • Heinrich Schütz – raně barokní nastavení v německé tradici
  • John Rutter – moderní, populární nastudování pro sbor a orchestr
  • Arvo Pärt – soudobé meditativní pojetí textu

Existují stovky dalších verzí od anonymních skladatelů, malých klášterních mistrů až po současné autory. Styl a orchestrace se liší podle dobových zvyklostí a určení (liturgie vs. koncert).

Teologický a sociální rozměr

Magnificat není jen chvalozpěv, ale nese i sociálně-etický rozměr: mluví o převrácení pořádků – o vyvyšování ponížených a srážení pyšných. Tento motiv byl v dějinách církve i umění často interpretován jako výzva k spravedlnosti a péči o chudé. Teologicky text odráží naději na Boží zásah v dějinách a připomíná věrnost Božího slibu vůči Abrahamovi a jeho potomstvu.

Výkon a interpretace dnes

V moderní praxi se Magnificat provádí jak v rámci bohoslužby (kratší, liturgická nastavení), tak jako koncertní dílo (rozsáhlejší, orchestrální verze). Interpretace se liší od puristického historického provedení až po moderní, aranžované verze s rozličnými nástroji a vokálními styly. V anglikánské tradici dodnes vznikají nové kompozice, které obohacují repertoár Evensongu.

Kde začít poslouchat a proč je to významné

Pro posluchače, kteří chtějí poznat Magnificat, je dobré začít s několika ikonickými nahrávkami (např. Bachovo Magnificat, Monteverdiho Vespers) a poté porovnat starší polyfonní a novodobá zpracování. Text má silnou emotivní i intelektuální hodnotu – oslovuje svou povzbudivou nadějí a univerzálním poselstvím o spravedlnosti a soucitu.