Interpunkce

Pravidla interpunkce

Používání interpunkčních znamének v angličtině se může měnit od místa k místu a od doby k době, a to podle pravidel používaných v daném místě. Moderní typografie naznačuje, že interpunkční znaménka by se měla používat pouze v případě potřeby. To má za následek, že interpunkce je méně, než tomu bylo na počátku 20. století.

O použití těchto značek často rozhoduje skupina nebo organizace a poté je zapsáno do stylistické příručky s pravidly pro formátování. Noviny mají průvodce stylem, aby jejich obsah používal stejná pravidla (kvůli jednotnosti).

Důvody pro interpunkci

• Jedním z důvodů je poslušnost. Pokud pracujeme pro organizaci s domácím stylistickým průvodcem, pak se jím řídíme.
• Interpunkce pomáhá čtenáři pochopit, co je myšleno. Vezměte si tyto příklady:

1. Do města nejel, protože jeho otec byl nepřítomen. To znamená, že šel do města a důvodem nebyla nepřítomnost jeho otce.
2. Do města nejel, protože jeho otec byl nepřítomen. To znamená, že nešel do města a důvodem jeho nepřítomnosti byla nepřítomnost otce.

V druhém příkladu vám žádná příručka stylu nepomůže. Pisatel se pouze musí ujistit, že je věta srozumitelná tak, jak je napsána. Interpunkce je tu proto, aby čtenáři pomohla pochopit smysl napsaného. Často je nejlepší změnit větu tak, aby smysl nespočíval na čárce.

1. Odjel do města, ale ne proto, že jeho otec byl pryč.
2. Protože byl jeho otec pryč, nejel do města.

Zdá se, že tím je význam jasný.

Tečka nebo tečka

Tečka (USA), tečka (Velká Británie a Commonwealth) nebo tečka (typografie a tisk) vypadá takto: .

Tečka nebo tečka se používá na konci věty. Tečka a mezera oddělují věty v próze a usnadňují čtení. Pokud nejsou potřeba, neměly by se používat. Tak například ve formátu seznamu je zřejmé, kdy oddíl končí, proto tečku nepotřebuje.

Tečka může zobrazovat čísla menší než jedna. U peněz se tečka používá k zobrazení částky menší než jeden dolar.

Například: "Elizabeth si koupila limonádu za 1,25 dolaru" znamená, že Elizabeth zaplatila za nápoj jeden dolar a dvacet pět centů.

Tečka se někdy používá k označení zkrácení slova. Slovo zkrácené tečkou se nazývá zkratka.

Například: Slova doktor nebo pan se často zkracují, když se použijí se jménem. "Dr. Smith" je jméno lékaře, jehož příjmení je Smith, a "pan Banerjee" a "paní Yangová" jsou běžné způsoby psaní. V moderní typografii je však běžnější prosté "pane, paní/paní" nebo "pane doktore". "Paní" se nikdy nepíše celé: napsat "paní" znamená něco zcela jiného. Viz také psaní velkých písmen.

Tečka nebo tečka

Čárka

Čárka vypadá takto: ,

Čárka má mnoho způsobů použití. Některé z nich jsou uvedeny níže:

• Oddělování věcí v seznamu: "krávy, koně, prasata a ovce". Čárka, která se používá před slovem a ve výčtu, se nazývá oxfordská čárka. Někteří lidé oxfordské čárky nepoužívají: "krávy, koně, prasata a ovce".
• Oddělení dvou vět spojkou: "Většina ptáků má oddělené prsty, ale kachny mají nohy s pavučinami."
• Oddělení částí věty: "Mimi, ačkoli měla hlad, se styděla přijít a vzít si kousek dortu."
• Označení pauzy ve větě nebo otázce: "Hallie, nezapomněla jsi nakrmit kočku?"
• V některých evropských zemích se místo tečky používá čárka jako tečka. Místo 3,57 € by bylo 3,57 €. V opačném případě by 17,693 € (sedmnáct tisíc eur atd.) bylo 17,693 €.

Čárka

Otazník

Otazník vypadá takto: ?

Otazníky se používají při psaní otázek, k položení dotazu nebo k položení otázky.

Například:

"Hallie, udělala sis domácí úkoly?"

"Elizabeth řekla Hallie: 'Jak se máš?'"

"Proč je obloha modrá?"

"Máš rád jablka?"

Otazník

Vykřičník

Vykřičník vypadá takto: !

Vykřičník se používá k vyjádření silných emocí nebo k napsání slov, která člověk vykřikl. Lze ho použít k tomu, aby výpověď byla silnější nebo důraznější.

Například:

"Jakou má Mimi zlou kočku!"

"Jane, pojď sem!"

"Odvedl jsi dobrou práci!"

Vykřičník může být použit s otazníkem, aby otázka byla důraznější.

Například:

"Proč jsi to udělal?!" řekla rozzlobeně."

Vykřičník

Apostrof

Apostrof vypadá takto: '

Apostrof má dvě hlavní použití:

Vlastnictví

Apostrofem lze vyjádřit, že něco patří někomu jinému.

Pokud se jedná pouze o jednu věc, používá se za apostrofem písmeno s, které vyjadřuje vlastnictví.

Například:

"Byl to pes toho chlapce."

"Pojedeme Mimiiným autem."

Někdy se písmeno s za apostrofem nepoužívá k vyjádření vlastnictví. Slovo bude končit pouze apostrofem, pokud se jedná o více než jednu věc a slovo již končí na s.

Například:

"Otec uklidil dívčí oblečení" znamená, že otec musel uklidit několik dívek.

"Otec uklidil dívčiny šaty" znamená, že otec uklidil pouze pro jednu dívku.

Kontrakce

Apostrof lze použít ke spojení dvou malých slov. Dvě malá slova spojená apostrofem do jednoho slova se nazývají spřežky. Je to běžné při psaní o mluvící osobě. V mluvené angličtině se často používají spojky, protože se tato slova lépe vyslovují.

Například:

Ze slova cannot lze udělat slovo can't.

Ze slova it is lze vytvořit slovo it's, například: "Dnes je hezký den."

Časté chyby při používání apostrofů

Zájmena nepoužívají apostrof, aby ukázala, že něco patří k něčemu jinému. Patří mezi ně its, his, hers, theirs.

Například:

"Pták mával křídly", nikoli "Pták mával křídly".

"Je to jeho kolo," nikoli "Je to jeho kolo."

Množné číslo (slova označující více než jednu věc) nepotřebuje apostrof.

Například:

"Jablka na prodej", nikoli "Apple je na prodej".

Apostrof

Uvozovky

Uvozovky (nazývané také uvozovky nebo zkráceně citace) se používají kolem slov, která lidé řekli, nebo kolem přímé řeči. Používají se ve dvojicích.

Například:

Hallie řekla: "Mimi, prosím, umyj nádobí."

"Dnes," řekl náš učitel, "je první den zbytku vašeho života."

Příklad:

"Po nahrání písně Beat It natočil Michael Jackson několik dalších hitů."

Pořadí interpunkčních znamének

Pokud jsou vedle teček a čárek uvozovky, existují dva styly interpunkce. Tyto dva styly se nejčastěji označují jako "americký" a "britský"; britský se také nazývá "logické uvozovky".

Oba systémy mají stejná pravidla pro otazníky, vykřičníky, dvojtečky a středníky. Liší se však v zacházení s tečkami a čárkami.

Ve všech hlavních formách angličtiny se otazníky, vykřičníky, středníky a další interpunkční znaménka umísťují do závěrečných uvozovek nebo mimo ně podle toho, zda jsou součástí citovaného materiálu.

Řekl: "Dobré ráno, Dave"?

Ne, řekl: "Kde jsi, Dave?"

Existují tři hlavní definice slova "gender": mluvnická, sociologická a lingvistická.

Britská praxe

Styl ve Velké Británii a dalších neamerických zemích se nazývá britský styl, logická citace nebo logická interpunkce.Uvnitř uvozovek jsou pouze ta interpunkční znaménka, která se objevila v původním citovaném materiálu. Jinak umisťuje interpunkční znaménka mimo uzavírací uvozovky. Fowlerův slovník A Dictionary of Modern English Usage uvádí raný příklad tohoto pravidla: "Všechna interpunkční znaménka použitá u slov v uvozovkách musí být umístěna podle smyslu". Pokud se jedná o slova jako slova, krátká díla a úryvky vět, umisťuje tento styl tečky a čárky mimo uvozovky:

"Bezstarostný" obecně znamená "bez starostí nebo obav".

Píseň se jmenovala "Gloria" a mnozí ji již znali.

Řekla, že se cítí "osvobozena od péče a úzkosti".

U přímé řeči závisí umístění britského výrazu na tom, zda je citovaná výpověď úplná, nebo zda se jedná o fragment. Podle britské stylistické příručky Butcher's Copy-editing by se při psaní beletrie měl používat americký styl. V literatuře faktu mohou někteří britští vydavatelé povolit umístění interpunkčních znamének, která nejsou součástí řeči osoby, uvnitř uvozovek, ale upřednostňují, aby byla umístěna mimo ně. Tečky a čárky, které jsou součástí řeči osoby, je povoleno umístit uvnitř uvozovek bez ohledu na to, zda se jedná o beletrii.

"Dnes," řekla Popelka, "se cítím svobodná od starostí a obav." (beletrie)

"Dnes," řekl premiér, "se cítím osvobozen od starostí a obav." (preferováno v literatuře faktu)

"Dnes se cítím šťastná," řekla žena, "bezstarostně a dobře." (bez ohledu na to)

U. Praxe v USA

Ve Spojených státech převládá tzv. americký styl, kdy se čárky a tečky téměř vždy umisťují do uzavíracích uvozovek. Tento styl interpunkce je běžný v USA a v menší míře i v Kanadě a je to styl, který obvykle doporučuje The Chicago Manual of Style a většina dalších amerických stylistických příruček.

Při práci se slovy jako slovy, krátkými díly a úryvky vět se v americkém stylu píší tečky a čárky do uvozovek:

"Bezstarostný" obecně znamená "bez starostí nebo obav".

Píseň se jmenovala "Gloria" a mnozí ji již znali.

Řekla, že se cítí "osvobozená od péče a úzkosti".

Tento styl také klade tečky a čárky do uvozovek, pokud se jedná o přímou řeč, a to bez ohledu na to, zda se jedná o beletrii nebo literaturu faktu:

"Dnes," řekla Popelka, "se cítím svobodná od starostí a obav." (beletrie)

"Dnes," řekl premiér, "se cítím osvobozen od starostí a obav." (literatura faktu)

Ukončení věty

V obou hlavních stylech může věta bez ohledu na umístění končit pouze jednou značkou (?, ! nebo .). Pouze tečka však nesmí ukončovat citovanou větu, pokud zároveň neukončuje větu uvozující, s výjimkou doslovného textu:

"Ahoj, světe," řekla. (americký styl)

"Ahoj, světe," řekla. (Britská literatura faktu)

Řekla: "Ahoj, světe." (oba styly)

"Ahoj, světe!" zvolala. (oba styly)

"Je tam někdo?" zeptala se do prázdna. (oba styly)

Vlevo a vpravo...


pravé uvozovky

Tlusté střevo

Toto je dvojtečka: :

Dvojtečky lze použít na začátku seznamu. "Toto je seznam zvířat: ptáci, kočky, hmyz, prasata a ovce. ".

Dvojtečka může být použita jako náhrada středníku mezi dvěma částmi věty, ale to dnes není běžné.

Standardně se v angličtině před dvojtečkou nedělají mezery a za dvojtečkou se dělá jedna mezera.

Dvojtečka

Středník

Středník vypadá takto: ;

Středník má pouze dvě použití. Zaprvé slouží ke spojení dvou nezávislých vět do jedné. Například: "Poznal jsem, že se připozdívá; každou vteřinou se stmívalo." Druhým použitím středníku je oddělit položky v řadě, pokud tyto položky v sobě obsahují větné členy. Například: "Na můstku byli tito členové posádky: Kirk, kapitán Enterprise; pan Spock, první vědecký důstojník; pan Sulu, kormidelník; pan Scott, inženýr; a doktor McCoy, hlavní lékař."

Středník se používá také se spojovacím příslovcem při spojování dvou vět. Ve skutečnosti je to stejné jako první pravidlo, ale vypadá to natolik odlišně, že to někdy vyvolává obavy. Např: "huzaifa, kontext, v němž existuje veškerý život; v důsledku toho je to více než politická otázka."

Středník

Elipsa

Elipsa je značka, která vypadá takto: ...

Používá se k vyznačení míst, kde byla vynechána slova při psaní toho, co daná osoba řekla. Může se také použít k vyjádření toho, že je třeba říci ještě něco dalšího, ale osoba se v tomto bodě zastavila.

Například:

... jednoho dne budou všichni Američané žít v míru na celém světě... budou v míru se všemi ostatními obyvateli světa...

Dalo by se toho říct mnohem víc...

Elipsa

Spojovník

Pomlčka vypadá takto: -. Spojovníky mají v psaní mnohostranné využití:

• U některých slov lze přidáním spojovníku změnit jejich význam. Například re-form znamená "začít znovu", ale reformovat znamená "změnit". Reformovaná skupina se liší od reformované skupiny.
• Pomlčka se používá pro psaní některých čísel (třicet dva, čtyřicet devět, osmdesát šest).
• Pokud se název materiálu, jako je "nerezová ocel", používá spolu se slovem označujícím věc z tohoto materiálu, používá se spojovník, jako například "nůž z nerezové oceli".
• Některá slova mají na začátku písmena nebo předpony, někdy se mohou používat spojovníky: neamerický, proti znečištění, nešíření jaderných zbraní.
• Při hláskování slova: H-Y-P-H-E-N
• V některých případech, kdy by spojení dvou slov bylo těžko srozumitelné. Například pokud je něco jako mušle, napsat to jako "mušlovitý" je při tolika použitích písmene "l" těžko čitelné. Lepší je použít "shell-like".
• Při psaní slov, která někdo vyslovil, když má dotyčný potíže s mluvením, jako např.: "Natáhl jsem se pro plechovku s vodou." Tomu se říká koktavost.
• Při přidávání slov, která již mají pomlčku. Například: dva až rok starý jako v: "Byl to dvouletý nebo tříletý pes."
• Pokud je slovo pro osobu (jméno nebo vlastní jméno) použito s jiným jménem, používá se spojovník, například "slovník Merriam-Webster" nebo "pakt Molotov-Ribbentrop".
• Někteří lidé přebírají jméno z příjmení obou rodičů nebo z příjmení svého otce a manžela. Například: "John Rees-Williams. Ne vždy tomu tak je, např: "Hillary Rodham Clinton".
• Pomlčka se používá také v případě, že je slovo příliš dlouhé, než aby se vešlo do jednoho řádku. Často se tak děje v knihách, časopisech a novinách, aby se ušetřilo místo a papír. Dlouhé slovo se rozdělí na dvě téměř stejně dlouhé části, přičemž na konci první části se udělá pomlčka. Obvyklý způsob je, aby první část slova byla co nejvíce podobná celému slovu. Např: